Útok na Pearl Harbor

Z Multimediaexpo.cz

Útok na Pearl Harbor
Konflikt: Válka v Tichomoří
Dvě vlny útočící na Pearl Harbor (poloha letadlových lodí je pouze ilustrační, ve skutečnosti se nacházely podstatně víc na severu). Nahoře: 0 – přilétávající B-17 ze Států, 1 – první vlna, 1-1 – „Kate“ vyzbrojené pumami, 1-2 „Kate“ s torpédy, 1-3 – střemhlavé „Val“, 2 – druhá vlna, 2-1 – „Kate“ vyzbrojené pumami, 2-1F – stíhačky „Zero“, 2-2 – střemhlavé „Val“ Dole: A – atol Wake, B – atol Midway, C – ostrov Johnston, D – Havaj, D-1 – Oahu, 1 – USS Lexington, 2 – USS Enterprise, 3 – Nagumův úderný svaz
Trvání: 7. prosince 1941 Naplánováno: {{{plánováno}}} Cíl: {{{cíl}}} Místo: Pearl Harbor, Hawaii, USA Casus belli: Japonský militarismus, obchodní embargo USA, diplomatický pat mezi zeměmi Výsledek: Japonské vítězství; vstup USA do války na straně spojenců, Třetí říše vyhlásila USA válku Změny území: {{{Území}}}
Strany
USA	Japonsko
Velitelé
Husband Kimmel Walter Short	Čúiči Nagumo Tamon Jamaguči Čúiči Hara Mikawa Guniči Sentaro Omori
Síla
8 bitevních lodí, 8 křížníků, 29 torpédoborců, 9 ponorek, ~50 dalších lodí, ~390 letadel	6 letadlových lodí, 9 torpédoborců, 2 bitevní lodě, 2 těžké křižníky, 1 lehký křižník, 8 tankerů, 23 ponorek, 5 trpasličích ponorek, 441 letadel
Ztráty
4 potopené bitevní lodě, 4 bitevní lodě poškozeny, 3 křižníky poškozeny, 3 potopené torpédoborce, 2 další lodě potopeny, 188 letadel zničeno, 155 letadel poškozeno, 2 333 vojenských a 55 civilních ztrát	4 trpasličí ponorky potopeny, 1 trpasličí ponorka najela na mělčinu, 29 letadel, 55 letců zabito, 9 příslušníků posádek miniponorek zabito a 1 zajat.
{{{poznámky}}}

Útok na Pearl Harbor byl ničivý překvapivý úder Japonska na základnu Spojených států amerických na Havajských ostrovech v neděli ráno 7. prosince 1941. Důsledkem tohoto útoku byl vstup USA do druhé světové války. Šest letadlových lodí viceadmirála Čúiči Naguma vyslalo ráno 7. prosince (Havajského času) dvě útočné vlny celkem 353 letadel proti základně amerického Tichomořského loďstva v Pearl Harboru na Oahu. V přístavu bylo potopeno nebo poškozeno všech osm bitevních lodí (avšak pouze USS Arizona a USS Oklahoma byly odepsány jako totální ztráta) a potopeno nebo poškozeno bylo i třináct dalších plavidel. Byla napadena i letiště na Oahu a zničeno 188 letadel a 155 dalších poškozeno. Japoncům se ale nepodařilo zničit ani jednu americkou letadlovou loď, neboť všechny byly v době útoku mimo přístav. Také přístavní zařízení včetně loděnic a nádrží paliva zůstalo téměř nepoškozeno a tak Pearl Harbor mohl být i nadále využíván jako námořní základna. Jak se později během války ukázalo, tíha bojů měla ležet na letadlových lodích a bitevní lodě – které byly většinou (6 z 8) opraveny a opět zařazeny do služby – začaly ztrácet na důležitost.

Příčiny japonské agrese

Letecký snímek Pearl Harboru

Důvody, jež vedly Japonsko k útoku na Pearl Harbor, lze najít již v 19. století. Tehdy začalo císařství hledat nová území a kolonie. Roku 1874 podniklo Japonsko trestnou výpravu na Tchaj-wan a vynutilo si na Číně odškodné za vraždu japonských námořníků. Poté donutilo korejského krále umožnit přístup japonským obchodníkům do své země. Roku 1894 Japonci vpadli na Korejský poloostrov, z kterého vytlačili Číňany a obsadili jižní Mandžusko. Po této porážce byla Čína roku 1895 nucena Japoncům předat také ostrov Tchaj-wan. Roku 1904 napadli Rusko a podařilo se jim dobýt Port Arthur a porazit baltské loďstvo, které proti nim vyslal car Mikuláš II. Tato Pyrrhova vítězství však Japonsko stála kolem 200 000 mrtvých a zcela ho ekonomicky vyčerpala. Mír pomohl sjednat americký prezident Theodore Roosevelt. Během I. světové války bylo Japonsko na straně Dohody a roku 1920 získalo pod svoji správu Mariany, Karolíny a Marshallovy ostrovy. Během hospodářské krize došlo ke zhroucení mezinárodního obchodu, na kterém bylo Japonsko závislé. Pokud se tedy chtělo udržet mezi velmocemi muselo Japonsko získat nové trhy a zdroje surovin. Proto začalo expandovat na sever. Prvním krokem byl Mukdenský incident z 18. září 1931, jenž poskytl záminku k obsazení zbytku Mandžuska a agresi vůči Číně. Když se Japonsko pokusilo v letech 1938 a 1939 zaútočit na SSSR, utrpěla jeho Kuantungská armáda dvě těžké porážky v bitvách v okolí jezera Chasan a v bitvě na řece Chalchyn. Když tedy myšlenka „útoku na sever“ nevyšla, obrátila se pozornost na jih. Roku 1940 vyhlásil americký prezident Franklin Delano Roosevelt zákaz vývozu železného šrotu do Země vycházejícího slunce. Od srpna 1941 se pokoušel japonský velvyslanec admirál Kičisaburó Nomura dojednat se státním tajemníkem Cordellem Hullem řešení. Japonsko požadovalo uznání „Velké východoasijské sféry společného rozkvětu“, což USA odmítaly. Na to Japonska reagovalo 27. září 1940 vstupem do Paktu tří. V červenci 1941 japonská armáda obsadila Francouzskou Indočínu. F. D. Roosevelt nechal 28. července 1941, jako reakcí na tento čin, zmrazit japonská aktiva v amerických bankách, uzavřít americké přístavy pro japonské lodě a spolu s Británií a Nizozemskem přerušit dodávky ropy pro Japonsko. Po zavedení embarga na ropu začalo Japonsko denně odčerpávat ze svých ropných rezerv 28 000 tun. Nyní muselo Japonsko ustoupit tlaku USA nebo zaútočit. 17. října 1941 odstoupil premiér Fumimaro Konoe a na jeho místo nastoupil generál Hideki Tódžó. Ten se nebránil diplomatickému řešení, ale v případě neúspěchu byl odhodlán dosáhnou svých cílů pomocí vojenské síly.

Přípravy na útok

Pohled na přístav z japonského letadla

Japonské úderné letecké svazy připravené k útoku

Admirál Isoroku Yamamoto

Japonští stratégové se možností leteckého útoku na zakotvené lodě v přístavu zaobírali minimálně od jara 1940. Námořní vojenské hry, které se konaly v dubnu a květnu 1940 ukázaly, že takový letecký úder může zajistit rozhodující vítězství.^[1] Dne 11. listopadu 1940 vzlétlo z britské letadlové lodě HMS Illustrious jednadvacet letounů, jež zaútočily na italské loďstvo kotvící v přístavu Taranto. Podařilo se jim zasáhnout bitevní lodě Conte di Cavour, Littorio, Caio Duilio, těžký křižník Trento a torpédoborec Libeccio. Kromě toho byly zasaženy zásobníky ropy a hangáry hydroplánů. Tento útok potvrdil admirálovi Isoroku Jamamotovi předchozí výsledky válečných her a proveditelnost útoku na Pearl Harbor. Zde se nalézala základna americké Tichomořské floty, jejíž součástí byly i letadlové lodě. Plánování se zúčastnil náčelník štábu Šigeru Fukudome, kontradmirál Takidžiró Óniši, fregatní kapitán Minoru Genda a Micuo Fučida. Hlavní problém představovala letecká torpéda Typ 91 Model 2, jež se při shozu potápěla do hloubky kolem 20 m a tudíž by v Pearl Harboru uvízla na dně nebo předčasně explodovala. Požadavku potopení jen do 10 až 12 metrů bylo dosaženo přidáním dřevěných stabilizátorů. Datum útoku bylo stanoveno na 7. prosinec 1941 (8. prosinec japonského času). Úderný svaz lodí viceadmirála Čúiči Naguma vyplul 26. listopadu 1941 z kotviště v zálivu Hitokappu na ostrově Iturup. Svaz se skládal z šesti letadlových lodí (Akagi (vlajková loď admirála Naguma), Kaga, Sórjú, Hirjú, Šókaku a Zuikaku), osmi tankerů, dvou bitevních lodí (Hiei a Kirišima), tří křižníků (těžké Tone a Čikuma a lehký Abukuma), torpédoborců (Isokaze, Urakaze, Tanikaze, Hamakaze, Arare, Kasumi, Kageró, Širanui, Akigumo) a ponorek. 2. prosince obdržel Nagumo od Jamamota zprávu: „Niitakajama nobore 1208“ (Vystupte na horu Niitaka 1208, 新高山ノボレ一二〇八).^[2][3] Tato zpráva potvrzovala 8. prosinec (japonského času) jako datum útoku na Pearl Harbor. Dne 5. prosince zachytila americká odposlechová služba meteorologické hlášení „Higaši no kaze ame“ (Východní vítr, déšť), což byl japonský kód pro válku s USA. Vrchní velitel amerického námořnictva admirál Harold L. Stark, jenž obdržel hlášení o tomto hesle, mu nevěnoval náležitou pozornost. Druhý den byl zachycen a přeložen telegram určený velvyslanci Nomurovi. Tento se již dostal přímo k prezidentu Rooseveltovi. Protože admirál Stark byl v opeře, nechal prezident poradu na 7. prosinec. 7. prosince ve 13:00 hodin (EST) měl předat velvyslanec Nomura japonskou nótu o vyhlášení války státnímu tajemníkovi Hullovi. Jelikož ale v danou hodinu nebyla nóta přeložena celá, podařilo se ji Nomurovi předat až ve 14:20, kdy už byl Pearl Harbor napaden.

Útok na Pearl Harbor

Dne 7. prosince dosáhl japonský útočný svaz pozice ^[4], odkud měl být proveden útok na Pearl Harbor.

• 0:42 – ponorka I-16 vypustila svoji miniponorku k útoku na Pearl Harbor^[5]
• 1:16 – ponorka I-22 vypustila svoji miniponorku^[6]
• 2:15 – ponorka I-18 vypustila svoji miniponorku^[7]
• 2:57 – ponorka I-20 vypustila svoji miniponorku^[8]
• 3:33 – ponorka I-24 vypustila svoji miniponorku HA-19^[9]
• 4:08 – americký torpédoborec USS Ward ověřuje hlášení o ponorce z minolovky USS Condor. Ward nic nenašel.^[8]
• 6:00 - odstartovala první vlna, která se skládala ze 40 torpédových Nakadžima B5N2 „Kate“, 51 střemhlavých Aiči D3A1 „Val“, 49 výškových bombardérů B5N2 „Kate“ a 43 stíhaček Micubiši A6M2 „Zero“. Velel jí fregatní kapitán (中佐 čúsa) Micuo Fučida.
• 6:37 - zjistil torpédoborec Ward přítomnost japonské miniponorky v přístavu. Catalina 14-P-1 od VP-14 shodila na pozici miniponorky dýmovnici. V 6:45 na ni Ward zahájil palbu. Jeden výstřel zasáhl věž ponorky. Poté se kapitán Outerbridge rozhodl použít hlubinné bomby. Po tomto útoku byla ponorka potopena.^[8]
• 7:05 - operátoři mobilního radaru na Opaně spatřili na obrazovce radaru neidentifikovaná letadla.
• 7:10 – operátoři uvědomili velitelství na Fort Shafteru, kde jim bylo řečeno, že se jedná o letouny B-17.
• 7:15 - odstartovala druhá vlna složená z 80 střemhlavých D3A1 „Val“, 54 výškových bombardérů B5N2 „Kate“ a 36 stíhaček A6M2 „Zero“. Velel jí korvetní kapitán (少佐 šósa) Šigekazu Šimazaki.
• 7:39 – letadla první vlny se dostala do radarového stínu a zmizela z obrazovky radaru.
• 7:49 – Fučida vydal torpédovým letounům povel k útoku světlicí a jeho radista odvysílal signál „To-To-To“ (tosugekisejo - útočit).
• 7:53 – Fučida vyslal domluvené heslo „Tora, Tora, Tora“ (Tygr, Tygr, Tygr) oznamující dokonalý moment překvapení a úspěch operace.
• 7:55 – Japonci zahájili útok.
• 8:12 – admirál Kimmel vyslal zprávu do Washingtonu o japonském útoku.
• 8:50 – dorazila druhá vlna.
• 13:30 – admirál Čúiči Nagumo se i přes naléhání Fučidy rozhodl nevyslat třetí vlnu, ale vrátit se zpět do Japonska.

Napadena nebyla pouze námořní základna, ale také tři letiště na ostrově (Kaneohe, Wheeler Field a Bellows Field). Na jejich obranu se podařilo postupně vzlétnout celkem čtrnácti stíhacím pilotům USAAF (ve strojích P-36 a P-40). Jako prvním se podařilo vzlétnout v 08:30 místního času poručíkům Kennethu M. Taylorovi a Georgi S. Welchovi.^[10]

Ztráty

Vrak lodi USS Arizona v současnosti

Japonsko

• padlo 55 členů leteckých posádek, 121 členů posádky ponorky I-70 a 9 členů posádek z 5 miniponorek
• zajat 1 člen posádky miniponorky
• ponorka I-70 (potopená 10. prosince letounem SBD Dauntless z USS Enterprise)
• 5 miniponorek
• nevrátilo se 9 stíhaček, 15 střemhlavých bombardérů a 5 torpédových letadel
• dalších 10-15 bylo shozeno z letadlových lodí pro poškození, 40-45 poškozeno, ale opraveno

USA

• Zemřelo 2 388 Američanů, z toho 2 340 příslušníků ozbrojených sil (1998 námořníků a 109 příslušníků námořní pěchoty, 233 vojáků a příslušníků armádního letectva) a 48 civilistů.^[11]
• raněno bylo 867 námořníků a příslušníků USMC, 396 příslušníků armády a armádního letectva a 35 civilistů.
• 188 letadel zničeno a 159 poškozeno, z nichž 80% bylo opraveno

Americký propagační plakát navádějící k odplatě za útok

• potopené lodě:
  • 4 bitevní lodě: USS Arizona (BB-39), USS California (BB-44), USS Oklahoma (BB-37), USS West Virginia (BB-48)
  • 1 torpédoborec: USS Shaw (DD-373)
  • 1 minonoska: USS Oglala (CM-4)
  • 2 remorkéry: USS Sotoyomo (ATA-121), USS YFD-2
  • 1 cílová terčová loď: USS Utah (AG-16) (ex BB-31)
• poškozené lodě:
  • 4 bitevní lodě: USS Nevada (BB-36), USS Pennsylvania (BB-38), USS Tennessee (BB-43), USS Maryland (BB-46)
  • 3 lehké křižníky: USS Helena (CL-50), USS Honolulu (CL-48), USS Raleigh (CL-7)
  • 3 torpédoborce: USS Cassin (DD-372), USS Downes (DD-375), USS Helm (DD-388)
  • 1 zásobovací loď pro hydroplány: USS Curtiss (AV-4)
  • 1 dílenská loď: USS Vestal (AR-4)

Následky

I přes zdrcující úspěch, jenž vyřadil námořní základnu na 6 měsíců, se Japoncům nepodařilo zničit ani jednu letadlovou loď. Vzhledem ke zhoršující se situaci v Tichomoří v době před japonským útokem, odpluly letadlové lodě USS Enterprise a USS Lexington kotvící v Pearl Harboru k ostrovům Midway a Wake, kam dopravovaly letecké posily.^[12] Ostatní letadlové lodě, USS Wasp, USS Hornet a USS Yorktown, se nacházely v Atlantiku. USS Saratoga kotvila v San Diegu. Díky tomu se pak tyto letadlové lodě zúčastnily bitvy v Korálovém moři a později bitvy u Midway. Útok na Pearl Harbor měl zásadní vliv na vývoj II. světové války. Tímto útokem ze 7. prosince stal původně evropský konflikt konfliktem skutečně celosvětovým.

Zkáza v obrazech

Bitevní loď USS Pennsylvania, před níž jsou trosky torpédoborců USS Downes a USS Cassin	Výbuch lodi USS Arizona způsobený explozí naložené munice	Posádka lodi USS Nevada se pokouší opustit přístav
USS California se potápí	Výbuch torpédoborce USS Shaw	Záchrana přeživších z USS Virginia

Související články

• Útok na Taranto

Literatura

• Borovička, Michael: Pearl Harbor 1941. ISBN 80-7181-607-8
• Hoyt, Edwin P.: Válka letadlových lodí. ISBN 80-86278-49-2
• Hoyt, Edwin P.: Japonsko ve válce. ISBN 80-85954-83-4
• Hoyt, Edwin P.: Japonsko triumfuje. S. 32−42. ISBN 80-206-0692-0
• HRBEK, Ivan; HRBEK, Jaroslav. Krvavé oceány. Od plánu „Barbarossa“ k bitvě u Midway. Praha : Naše vojsko, 1994. 289 s. ISBN 80-206-0391-3.  
• HUBÁČEK, Miloš. Pacifik v plamenech. 3. vyd. Praha : Mladá fronta, 1997. 436 s. ISBN 80-204-0642-5.  
• Lord, Walter: Den hanby. ISBN 80-7106-542-0
• SCHOM, Alan. Americký orel proti vycházejícímu slunci. 1. vyd. Brno : Jota, 2005. ISBN 80-7217-344-8.  
• SKŘIVAN, Aleš. Japonská válka 1931-1945. 1. vyd. Praha : Libri, 1997. ISBN 80-85983-28-1.  
• VEJŘÍK, Lubomír. Vzestup a pád orlů Nipponu - Prolog. 1. vyd. Cheb : Svět křídel, 1994. ISBN 80-85280-26-4.  
• VEJŘÍK, Lubomír. Vzastup a pád orlů Nipponu: Pearl Harbor, Tenno Heika Banzai (Druhý díl historie japonského letectva). Cheb : Svět křídel, 1995. ISBN 80-85280-35-3.  

Reference

1. ↑ DULL, Paul S. A Battle History of the Imperial Japanese Navy (1941-1945). Annapolis : Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 1591142199. S. 8. (anglicky) 
2. ↑ MACDONALD, Scot. Evolution of Aircraft Carriers — the Japanese Developments [pdf]. Naval Historical Center, Washington Navy Yard, DC, 1962, [cit. 2007-04-15]. S. 43. Dostupné online. (anglicky) 
3. ↑ HACKETT & KINGSEPP. HIJMS TONE: Tabular Record of Movement [html]. 2006, [cit. 2007-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
4. ↑ Vejřík 1995, str. 278
5. ↑ HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. HIJMS Submarine I-16: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, [cit. 2010-05-05]. Dostupné online. (anglicky) 
6. ↑ HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. HIJMS Submarine I-22: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, [cit. 2010-05-05]. Dostupné online. (anglicky) 
7. ↑ HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. HIJMS Submarine I-18: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, [cit. 2010-05-05]. Dostupné online. (anglicky) 
8. ↑ ^{8,0 8,1 8,2} HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. HIJMS Submarine I-20: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, [cit. 2010-05-05]. Dostupné online. (anglicky) 
9. ↑ HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. HIJMS Submarine I-24: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, [cit. 2010-05-05]. Dostupné online. (anglicky) 
10. ↑ ARAKAKI, Leatrice R.; KUBORN, John R.. Seven December 1941: The Air Force Story. Hickam Air Base, Havaj : Pacific Air Forces Office of History, 1991. ISBN 0912799730. Kapitola Air Force Opposition, s. 76-80. (angličtina) 
11. ↑ HILLSTROM, Laurie Collier. The Attack on Pearl Harbor. Detroit : Omnigraphics Inc., 2009. ISBN 978-0-7808-1069-3. Kapitola The Attack on Pearl Harbor, s. 47-48. (angličtina) 
12. ↑ SCHOM, Alan. Americký orel proti vycházejícímu slunci. 1. vyd. Brno : Jota, 2005. ISBN 80-7217-344-8. S. 153.  

Externí odkazy

• palba.cz: Pearl Harbor - část 1., 2., 3., 4. a 5.
• Japonské vyhlášení války 8. prosince 1941
• (anglicky) Pearl Harbor Raid, 7 December 1941 - US Navy, Naval Historical center
• (anglicky) Image Selection Remebering Pearl Harbor - National Geographic - (obrázky, texty, internaktivní mapa)
• (anglicky) Pearl Harbor Attack: Index to Action Reports and other US Navy material from the Japanese attack on Pearl Harbor (7 December 1941) – americká bojová hlášení ze 7. prosince