Heinkel He 51

Z Multimediaexpo.cz

Heinkel He 51
He 51W.jpg
Hydroplán He 51W
Základní charakteristika
Určení stíhací letoun
bitevní letoun
průzkumný letoun
Výrobce Heinkel
Konstruktér
První let listopad 1932 (He 49a)
květen 1933 (He 51A-0)
Zařazen 1935
Vyřazen
Výroba
Vyrobeno
Varianty
Uživatel Luftwaffe
Španělsko

Heinkel He 51 byl jednomístný dvouplošník, který byl vyráběn v různých variantách. Nejdřív byla vyráběna stíhací varianta, později hydroplán a bitevní verze. Vyvinut byl z letounů Heinkel He 37 (vyroben v roce 1928) a Heinkel He 49 (první let počátkem roku 1933).[1]

He 51 A-1 byl běžný dvouplošný stíhač; první poprvé vzlétl v květnu 1933, kdy byla Luftwaffe pořád tajná. Dodávky začaly v červenci dalšího roku, zamýšlela se s nimi náhrada za letouny Arado Ar 65 a 68, ale všechny stroje skončily létaní společně. Heinkel He 51 byl zastaralý už v den nástupu do služby a po počáteční výrobě 75 ks stíhaček byla výroba změněna na verzi He 51 B-2 (průzkumný hydroplán, 80 ks) a nakonec na verzi He 51 C-1 (lehký bitevník, 79 ks). Standarní výzbrojí byly dva kulomety MG 17 ráže 7,92 mm. Verze He 51 C-1 mohla nést navíc i čtyři pumy o hmotnosti 50 kg.

Operační služba

6. srpna 1936 bylo šest letounů posláno do Španělska. Dodávky pokračovaly a v listopadu 1936 byly vyzbrojeny 3 letky po 12 stíhacích letadlech He 51 A-1; Legie Condor byla zformována v listopadu a tyto letouny používalo i nacionalistické letectvo.[1] Dodávky s válkou pokračovaly (včetně bitevní varianty He 51 C-1)[1] a letouny He 51 úspěšně operovaly proti starším dvouplošníkům republikánského letectva.

Doba nadvlády trvala pouze krátce. S příchodem letounů Polikarpov I-15 začal úpadek a proti jednoplošníku Polikarpov I-16 byly letouny He 51 ve značné nevýhodě.[1] He 51 byl tedy ze stíhače přeřazen na bitevní a nakonec na cvičné úkoly. Po válce doplnilo 46 přeživších strojů 15 nových kusů a ve Španělsku sloužily jako víceúčelové až do roku 1952.

Zkušenosti ze Španělska ukázaly, že doba dvouplošníků skončila. I když novější dvouplošníky Fiat CR.42 byly lepší než Heinkely a ve válce pokračovaly, tak jednoplošníky I-16 byly pro svou rychlost nedoknutelné. Všichni účastníci se poučili, že rychlost je důležitější než manévrovatelnost.

Na začátku druhé světové války už žádný z nich v Luftwaffe nesloužil jako stíhač. Za války se používaly jako cvičné a víceúčelové letouny.

Specifikace (He 51B-1)

Technické údaje

  • Osádka: 1
  • Rozpětí: 11 m
  • Délka: 8,4 m
  • Výška: 3,2 m
  • Nosná plocha: 27,2 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 1 460 kg
  • Pohonná jednotka: vodou chlazený dvanáctiválec BMW VI 7,3Z
  • Výkon motoru: 750 k (551,6 kW)

Výkony

  • Maximální rychlost: 330 km/h
  • Dostup: 7700 m
  • Dolet: 570 km

Výzbroj

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 SKOTNICKY, Mariusz; NOWAKOWSKI, Tomasz; ZALEWSKI, Krzystof. Legion Condor. 1. vyd. Hostomice : Intermodel, 1996. ISBN 80-901976-1-3. Strana. 229.

Externí odkazy


Letouny německé Legie Condor za španělské občanské války

Ar 68 E • Ar 95 W • Do 17 • Fi-156 • He 45 • He 46 • He 50 • He 51 • He 59 • He 60 • He 70 • He 111 • He 112 • Hs 123 • Hs 126 • Ju 52 • Ju 86 • Ju 87 • W 34 • Kl 32 • Bf 108 • Bf 109