Fernando Alonso

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 28. 7. 2021, 09:59

Fernando Alonso (2016)

Fernando Alonso (2009)

Fernando Alonso Díaz (* 29. července 1981, Oviedo) je španělský automobilový závodník, bývalý pilot Formule 1, dvojnásobný mistr světa z let 2005 a 2006.

Žije v rodném Oviedu, kam se vrátil v zimě roku 2010 ze švýcarského Lugana, aby byl blíže rodině a přátelům. Tento přesun ho ovšem přišel na daních na 50 mil. liber.^[1]

25. září 2005 se ve 24 letech a 58 dnech stal nejmladším mistrem světa v historii Formule 1, čímž překonal rekord Emersona Fittipaldiho z roku 1972 (v dalších letech byl tento rekord překonán Lewisem Hamiltonem a Sebastianem Vettelem). Jeho přezdívka je El Nano. Kromě rodné španělštiny mluví také anglicky a italsky.

Osobní život

Fernando Alonso se narodil v Oviedu, v Asturijské provincii, v severním Španělsku. Jeho matka pracovala v obchodním domě a jeho otec byl zaměstnán jako expert na výbušniny v těžebním průmyslu.

Alonso má starší sestru Lorenu. Alonsův otec José Luis byl amatérským motokárovým jezdcem a přál si, aby jeho děti pokračovaly v jeho stopách. Sestrojil jim motokáru, nejprve určenou pro tehdy osmiletou Lorenu, která ale o motokáry příliš zájem nejevila, oproti tříletému Fernandovi.

Fernando je zasnoubený s Raquel del Rosario Macías, zpěvačkou španělské popové skupiny El Sueňo de Morfeo.

Kariéra před formulí 1

Jako dítě objížděl Fernando se svým otcem, který mu byl rovněž mechanikem, motokárové závody po Španělsku. Alonsova rodina neměla příliš peněz, ale Fernandovy výsledky znamenaly, že se o něj zajímali sponzoři a o peníze bylo postaráno.

Fernando čtyřikrát vyhrál Španělský šampionát v juniorské kategorii v letech 1993,1994,1995 a 1996. Také vyhrál Juniorský světový pohár v roce 1996. Dále vyhrál Španělský a Italský Inter-A titul v roce 1997 a skončil druhý v Evropském šampionátu roku 1998. V témže roce znovu vyhrál Španělský Inter-A titul.

Bývalý formulový jezdec týmu Minardi, Adrián Campos, dal v říjnu 1998 Fernandovi šanci vyzkoušet si závodní vůz. Po třech dnech testování měl Alonso srovnatelné časy s Camposovým předchozím závodníkem Marcem Geném. Campos poté dal Fernandovi šanci závodit pro něj roku 1999 ve Španělské Formuli Nissan. Hned ve druhém závodě Alonso zvítězil. Bylo to na okruhu Albecete, kde v roce 1998 testoval. V posledním závodě potřeboval Alonso vyhrát a zajet nejrychlejší kolo, aby porazil Manuela Giaoa, který s ním soupeřil o titul. To se Alonsovi podařilo a titul získal. Alonso se poté chopil příležitosti testovat tým Minardi ve formuli 1. Tam si ho všiml sportovní ředitel Cesare Fiorio, když Fernando zajížděl o 1,5 sekundy rychlejší časy než ostatní jezdci, kteří testovali pro Minardi. Následující sezónu se Alonso dostal do Formule 3000, která obvykle byla posledním krokem před vstupem do Formule 1. Alonso se připojil k týmu Astromega a v tomto roce byl také nejmladším pilotem (o 11 měsíců), který ve formuli 3000 závodil.

V prvních sedmi závodech nezískal Alonso ani bod, avšak v posledních dvou závodech skončil jednou druhý a jednou vyhrál. Celkově skončil čtvrtý za Brunem Junqueirou, Nicolasem Minassianem a Markem Webberem.

Formule 1

2001: Minardi

Alonso byl třetím nejmladším pilotem, který kdy ve formuli 1 startoval, když si odbyl svůj debut v Minardi 4.března 2001 na australském okruhu v Melbourne. Minardi odstartovalo do nové sezóny s novým vlastníkem Paulem Stoddartem a také s novým vozem PS01. I když byly Alonsovy výkony v testech dobré, ve své první kvalifikaci prohrál s týmovým kolegou Tarsem Marquesem o 2,6 sekundy. Ale už ve čtvrté kvalifikaci v Imole porazil oba Benettony, což zopakoval i v další části sezóny.

Za své výkony v roce 2001 si ho začínali všímat i lepší týmy. V září 2001 po závodech v Evropě se Sauber poohlížel po jezdci, který by nahradil odcházejícího Kimiho Räikkönena. Sauber se ale též zajímal o Felippeho Massu, nadějného Brazilce a též o testovacího jezdce Jaguaru Andre Lotterera. O měsíc později bylo potvrzeno, že v roce 2002 usedne do kokpitu Sauberu Felipe Massa.

V září téhož roku začal Alonsův manažer Flavio Briatore plánovat, že by Fernando mohl jezdit za Benetton. Briatore zvažoval, že by v roce 2002 mohl Alonso nahradit Jensona Buttona, ale nakonec se rozhodl, že Alonso bude oficiálním testovacím jezdcem Benettonu pro rok 2002. V posledním závodě roku 2001 v Suzuce skončil Alonso jedenáctý, tenkrát pět míst za bodovaným umístěním. Ale porazil Heinze-Haralda Frentzena (z týmu Prost), Oliviera Panise (BAR), oba jezdce týmu Arrows a Alexe Yoonge, který nahradil v Minardi Tarsa Marquese.

2002-2006: Renault

2002-2003

Alonso se v roce 2002 stal testovacím jezdcem týmu Renault (dříve Benetton) a najezdil za celý rok 1642 kol. V roce 2003 Briatore propustil Buttona a Alonsa posadil do druhého vozu vedle jedničky týmu Jarna Trulliho.

Španěl se stal v roce 2003 nejmladším jezdcem, který získal pole position, na okruhu v Malajsii. V závodě v Brazílii měl Alonso těžkou nehodu, kde v dvousetkilometrové rychlosti havaroval, když vrazil do zbytků vozu Marka Webbera, který havaroval těsně před ním. Závod byl poté zastaven. O dva závody později skončil Alonso při své domácí velké ceně druhý a poté se stal nejmladším jezdcem, který vyhrál závod, když zvítězil ve velké ceně Maďarska. Celkově skončil v roce 2003 na šestém místě, získal 55 bodů a čtyřikrát stanul na stupních vítězů.

Fernando Alonso ve voze Renault F1 Team při Grand Prix USA 2004.

2004

Alonso zůstal u Renaultu i pro rok 2004. Po začátku sezóny byl Alonso trochu zpochybňován, když byl v kvalifikacích většinou porážen stájovým kolegou Jarnem Trullim. Alonso předvedl obzvláště dobrý výkon ve velké ceně Francie, kde získal nejdříve pole-position a o vítězství ho nakonec připravila jen fantastická taktika Ferrari a Michaela Schumachera se čtyřmi zastávkami. I přes celkem dobré výsledky byly mezi Jarnem a týmem neshody, které vyústily v to, že se Trulli pro rok 2005 upsal Toyotě. Alonso, který si i tak oproti loňsku polepšil skončil celkově v šampionátu čtvrtý, získal 59 bodů a čtyřikrát byl na stupních vítězů.

2005

V roce 2005 se k týmu Renault připojil Ital Giancarlo Fisichella. Alonso si vybojoval cestu k vrcholu v prvním závodě v Austrálii, kde skončil třetí po startu ze zadních pozic. V druhém závodě v Malajsii si vyjel pole position a závod vyhrál. Stejně tak dopadl i v závodě v Bahrajnu. Také vyhrál závod v San Marinu po 13 kolové bitvě se sedminásobným šampiónem Michaelem Schumacherem. Ve Španělské velké ceně skončil Fernando druhý za Kimim Räikkönenem.

Zlepšující se McLaren s Räikkönenm dokázal vyhrát i v Monaku, kde skončil Alonso až čtvrtý po problémech s pneumatikami. Jeden z nejzajímavějších momentů sezóny se odehrál při velké ceně Evropy, kdy v posledním kole odstoupil Räikkönen po problémech s pneumatikou a Alonsovi spadlo vítězství vyloženě do klína.

Alonso při Grand Prix USA 2005

V Kanadské Grand Prix udělal Alonso chybu a ve Villeneuvově zatáčce skončil ve zdi. Trochu se na tom podepsal i tlak, který na něj vyvíjeli v závodě oba McLareny Juana Pabla Montoyi a Kimiho Räikkönena. Ve velké ceně USA po doporučení Michelinu Alonso stejně jako všichni jezdci na těchto pneumatikách nestartoval.

Třetí pole position a páté vítězství si Alonso připsal ve velké ceně Francie. Nejrychlejší v kvalifikaci byl i o týden později v Britské velké ceně, dojel však druhý za Montoyou. Špatná spolehlivost McLarenů garantovala Alonsovi vítězství ve velké ceně Německa, kde Räikkönen odstoupil po potížích s hydraulikou. Dva dny před velkou cenou Maďarska oslavil Fernando své 24. narozeniny. Závod ale pro něj moc dobrý nebyl. Kvalifikoval se jako šestý a v závodě skončil jedenáctý po kolizi s Ralfem Schumacherem v první zatáčce.

Ve velké ceně Turecka bral Alonso druhé místo, když v závěru závodu vylétl Montoya mimo trať. V italské Monze byl v kvalifikaci Alonso třetí, v závodě druhý za Montoyou. V Belgické velké ceně dojel Fernando taktéž druhý, když postoupil vzhůru po kolizi Antonia Pizzonii a Juana Pabla Montoyi.

Fernando Alonso vybojoval pole position i ve velké ceně Brazílie, skončil třetí, což mu ale stačilo k zisku tiulu mistra světa. Stal se mistrem světa v 24 letech a 58 dnech, čímž překonal rekord Emersona Fittipaldiho. Taktéž ukončil pětiletou dominanci Michaela Schumachera. Alonso vedl šampionát od druhého závodu a poté už před sebe nikoho nepustil. Po zisku tiulu uvedl: „ Chtěl bych tento titul věnovat mé rodině, a všem blízkým přátelům, kteří mě podporovali v mé kariéře. Španělsko není země s kulturou F1, proto jsme museli bojovat sami za každý krok k zisku tohoto titulu. Velké poděkování patří samozřejmě také týmu, který je nejlepší ve Formuli 1 a se kterým jsme společně všechno zvládli. Bude se říkat, že já jsem šampiónem, ale my všichni jsme šampióni a všichni si to zaslouží“. V květnu 2007 uvedl Alonso pro časopis F1 Racing, že velká cena Brazílie 2005 byla pro něj největším závodem. Řekl: „Byl to sen, který se stal skutečností a také velmi emocionální den. V posledních kolech mi už asi vážně přeskočilo, slyšel jsem hluk z motoru snad všude. Ale všechno bylo v pořádku a já si pamatuji tu úlevu, kterou jsem cítil po projetí cílovou čárou.

V Japonské a Čínské velké ceně už nebyl znát ten opatrný styl, který byl evidentní v Brazílii, kdy Alonso ještě bojoval o titul. Přestože startoval Alonso šestnáctý, skončil v závodě třetí za vítězem závodu Kimim Räikkönenem, který startoval dokonce až sedmnáctý a zvítězil po předjetí Giancarla Fisichelly v posledním kole. V Čínské velké ceně si Renault pojistil vítězství v poháru konstruktérů.

Zastánci Kimiho Räikkönena prohlašovali, že on byl nejlepším jezdce roku 2005, když vyhrál stejný počet závodů jako Fernando Alonso. Ostatní zase prohlašovali, že Alonso si titul plně zasloužil svou dominancí v první části sezóny a dobrými výsledky v části druhé, kdy se McLaren s Räikkönenem potýkali s problémy se spolehlivostí vozu.

Roku 2005 získal též Fernando Alonso cenu Prince z Asturie za sportovní výsledky.

2006

Alonsova další sezóna v Renaultu odstartovala těsným vítězstvím před Michaelem Schumacherem v Bahrajnské velké ceně, kde Alonso Schumachera předjel osmnáct kol před cílem po zástavce v boxech. V kvalifikaci byl čtvrtý. V další kvalifiakci v Malajsii měl Alonso problémy s tankováním a startoval ze sedmého místa, a nakonec skončil druhý za svým týmovým kolegou Giancarlem Fisichellou po velmi dobrém startu kdy předjel hned 4 soupeře. V Australské velké ceně Alonso vyhrál po předjetí Jensona Buttona na Hondě.

Po nevydařené kvalifikaci v San Marinu, nebyl Alonso schopen předjet Michaela Schumachera v závodě. V podstatě se opakovalo to, co v sezóně 2005, akorát že Němec držel Alonsa za sebou dvakrát delší dobu, než Fernando držel Michaela v loňském závodě. Schumacher se kvalifikoval až čtrnáctý, ale téměř ihned se dostal na špici. Ve velké ceně Evropy si Alonso vyjel pole position před Michaelem Schumacherem, ten ho ale po zastávce v boxech předjel a Fernando se musel spokojit se druhým místem. 14. května 2006 vyhrál Fernando Alonso velkou cenu Španělska a stal se prvním Španělem, který dokázal vyhrát na domácí trati.

Jubilejní 12. vítězství a 12. pole position si Alonso zajistil v Monaku, kde získal první místo v kvalifikaci až po penalizování Michaela Schumachera, který odstavil svůj vůz tak, že nikdo nebyl schopen zajet pořádný čas.

V Grand Prix Kanady 2006 si Alonso vybojoval šesté vítězství v sezóně

Alonso dominoval i ve velké ceně Británie, kde opět vyhrál kvalifikaci i závod. Bylo to poprvé, kdy Alonso získal tzv. „triple“, což znamená, že vyhrál kvalifikaci, závod a zajel nejrychlejší kolo v závodě. V Kanadě si vyjel páté pole position v sezóně a závod také vyhrál.

V Grand Prix USA skončil v kvalifikaci pátý a na stejné pozici dojel i v závodě. Schumacher svým vítězstvím stáhl Alonsův náskok z 25 bodů na 19. Schumacher vyhrál i velkou cenu Francie, Alonso byl druhý. Ve velké ceně Německa skončil Fernando až pátý, oba Renaulty v tomto závodě nebyly příliš konkurenceschopné.

Po dvousekundové penalizaci v Grand Prix Maďarska se Alonso kvalifikoval až jako patnáctý. Jeho rival ale dostal stejný trest a startoval jedenáctý. Fernando se ihned dral ke špici závodu a předjížděl jednoho jezdce za druhým včetně Schumachera a dokázal, že umí jezdit i na mokru. Avšak závod nedokončil kvůli mechanickým potížím. Schumacher skončil osmý, po diskvalifikaci Roberta Kubici a stáhl tak bod z náskoku Alonsa. V následujícím závodě v Turecku dojel Alonso druhý před třetím Schumacherem , po dlouhé třináctikolové bitvě.

V Italské Grand Prix měl Alonso smůlu při kvalifikaci, kdy mu praskla pneumatika a také poničil karosérii na zádi svého šasi. Kvalifikoval se jako pátý, ale stewardy byl odsunut na desáté místo, když měl údajně blokovat Felippeho Massu z Ferrari. V závodě se Španěl probojoval na třetí místo, když díky zastávkám v boxech předjel Massu a také Roberta Kubicu. Zradil ho však motor a Alonso musel ze závodu odstoupit. Michael Schumacher závod vyhrál a stáhl Alonsův náskok na pouhé 2 body.

V dalším závodě v Číně si v mokré kvalifikaci vybojoval Alonso pole position. Při nestálém počasí v závodě nejprve Alonso vedl,ale kvůli špatné druhé sadě pneumatik dojel Alonso druhý za Schumacherem a bodový stav se vyrovnal, přesto byl Alonso až druhý díky Schumacherově vítězství navíc.

Alonso získal titul v roce 2006 při GP Brazílie.

V Japonské Grand Prix se obě Ferrari Schumacher a Massy kvalifikovaly na prvním a druhém místě a porazily Renaulty na pátém a šestém místě o více než půl vteřiny. Dlouho Alonso jezdil druhý a měl na Schumachera ztrátu 5 vteřin. Potom Schumacherovi selhal motor a musel odstoupit. Alonso nakonec zvítězil a před posledním závodem měl náskok 10 bodů. V poslední velké ceně mu tak stačil k zisku titulu mistra světa jediný bod. Ve velké ceně Brazílie, posledním závodě sezóny 22.října, dojel Alonso druhý za Felippem Massou. Schumacher skončil čtvrtý a výsledný rozdíl mezi ním a Alonsem byl tak 13 bodů. Fernando Alonso se stal nejmladším dvojnásobným šampiónem v historii. Tým Renault zvítězil i v poháru konstruktérů, kde porazil Ferrari o 5 bodů.

2007: McLaren

Alonso při Grand Prix Malajsie 2007, kde zvítězil poprvé za McLaren

Už 19. prosince 2005 bylo oznámeno, že v roce 2007 bude Alonso jezdit za tým McLaren. Alonsova smlouva s Renaultem vypršela 31. prosince 2006, přesto už 15. prosince Alonso po svolení Flavia Briatoreho a týmu Renault testoval pro McLaren na okruhu v Jerezu. Fernando jel v neoznačeném voze MP4-21, na hlavě měl bílou přilbu a objel 95 kol, nastaly však potíže s měřením a tak Alonsovy časy nejsou zcela ověřené a přesné. Jako Alonsův stájový kolega byl vybrán Lewis Hamilton. McLaren oznámil, že Alonsův plat pro rok 2007 bude asi 20 milionů liber (v přepočtu 39 milionů dolarů). S novým McLarenem debutoval Alonso oficiálně 15. ledna 2007 v ulicích Valencie. Alonso se též projel v limitované edici auta Mercedes-McLaren SLR 722. Španěl označil toto auto za „nejkrásnější na světě“.

McLareny už v Austrálii ukázali svou konkurenceschopnost a Alonso a Hamilton dojeli na druhém a třetím místě. Alonso v druhém závodě sezóny v Malajsii získal své první vítězství pro McLaren a pro tým první od velké ceny Japonska 2005. Obtížná jízda v Bahrajnském Sakhiru znamenala pro Alonsa až páté místo, zatímco jeho stájový kolega Hamilton opět dojel na stupních vítězů. Ve čtvrtém závodě, na domácí trati ve Španělsku, se Alonso kvalifikoval jako druhý. V prvním kole měl kontakt s Felipem Massou, což mělo za následek drobné poničení vozu, přesto dojel Alonso třetí. V dalším závodě se ale Alonsovi opět dařilo, tentokrát v ulicích Monaka, kde Fernando vybojoval druhé vítězství v sezóně, pole position i nejrychlejší kolo, tzv. „triple“. V další části sezóny pokračoval Alonso v umístěních na bodovaných příčkách a závody v Evropě a v Itálii vyhrál. První a též poslední výpadek v sezóně zaznamenal Fernando v Japonsku, což ho možná stálo mistrovský titul. V předposledním závodě, v Číně, dojel druhý a před posledním závodem ztrácel na lídra šampionátu, Lewise Hamiltona, 4 body.

V Brazílii tak měl ještě šanci dosáhnout na titul mistra světa. To se mu ale nepovedlo, Hamilton sice skončil až na 7. místě, které mu titul mistra světa nezaručovalo, nicméně Alonso dojel až třetí za Massou a Räikkönenem, který nakonec vyfouknul titul jezdcům McLarenu. Hamilton s Alonsem tedy měli shodně 109 bodů, nicméně oba jezdci měli taktéž shodný počet vítězství a proto o konečném druhém místě rozhodl až počet druhých míst v sezoně a těch měl více nováček Hamilton, na obhájce titulu Alonsa tedy zbyla až třetí pozice. Po kontroverzní sezoně vedení McLarenu 2. listopadu oznámilo rozvázání smlouvy s Alonsem, která měla platit do roku 2009. Navíc Alonso nemusí za uvolnění ze smlouvy zaplatit žádné peníze.

2008: Návrat do Renaultu

Po ukončení spolupráce s McLarenem media spekulovala, za který tým bude Alonso závodit v sezoně 2008. Mluvilo se o Renaultu, Red Bullu, Toyotě a Hondě. Nakonec se Fernando vrátil do Renaultu, se kterým podepsal smlouvu na 2 roky, za zhruba 25 milonu liber.

Před sezónou byl sice Alonso pasován do role černého koně, ale první závod všechny ambice vyvrátil, když dojel na krásném 4. místě, ale rychlostně Renault nestačil. V Malajsii vybojoval pouhý bod. V Bahrajnu, kde na nekonkurenceschopný vůz Fernanda Alonsa nejprve najel Lewis Hamilton, dosáhl Alonso s Renaultem na 10. místo. Do Španělska přivezl tým aerodynamické novinky,které okamžitě pomohly Alonsovi do první řady v kvalifikaci. Start už tak dobrý nebyl, a Alonso se tak propadl na třetí místo za obě Ferrari. Vedl si skvěle, dokud ho nezastavila porucha motoru, po které musel odstoupit z výborně rozjetého závodu. V Turecku na Alonsa čekalo 6. místo čili potvrzení faktu,že se Renault zlepšil. Nebýt problémů s pneumatikou v Monaku a poté také kolize s Heidfeldem mohl Alonso pomýšlet na velmi dobré umístění. V bláznivém závodu v Kanadě mohli u Renaultu díky Alonsovi pomýšlet dokonce na vítězství, ale strategie a velké zdržení za Nickem Heidfeldem mělo za následek maximálmí úsilí dostat se před pomalejší vůz BMW, že to vyústilo v havárii a konec v závodě. Ve Francii startoval Španěl z výborné třetí pozice, ale nakonec se během závodu propadl až na konečné osmé místo, když ho pár kol před koncem předjel jeho kolega Piquet. Silverstone přinesl dobré i špatné výsledky během deštivého závodu, což znamenalo šestou příčku v cíli. Stejně jako v Mangy-Cours i na Hockenheimringu svitla po výborné kvalifikaci naděje na dobrý výsledek, ale katastrofální průběh se spoustou chyb nepřinesl do tábora Renaultu z Alonsovy strany ani bod, zatímco Piquet jich za druhé místo přivezl hned osm. Trať v maďarském Hungaroringu pomohla Alonsovi většinu závodu za sebou držet rychlejšího Räikkönena a odměnou mu byla čtvrtá pozice.

Kontroverzní situace

• V roce 2003, při Grand Prix Evropy, obvinil David Coulthard, tým McLaren a generální manažer Martin Whitmarsh Alonsa, že si při závodě brzdil Davida Coultharda.

• V roce 2006, při Grand Prix Maďarska brzdil testovacího jezdce Red Bullu, Roberta Doornbose, při druhém volném tréninku. Stewardi prohlásili, že Alonso byl zbytečně nebezpečný a potrestali ho jednosekundouvou penalizací k jeho nejrychlejšímu kolu v kvalifikaci.

• Po incidentu ze stejného závodu byl Michael Schumacher tázán, jestli Alonso zpomalil úmyslně a Schumacher ho tak předjel při červených vlajkách v tréninku. Schumacher odpověděl: „To jste řekl vy, já ne.“

• Při Grand Prix Itálie v roce 2006 stewardi rozhodli, že Alonso blokoval Felippeho Massu při kvalifikaci (ve skutečnosti měl před Massou náskok cca 5 sekund) a odsunuli ho o pět míst dozadu na startovním roštu. Alonso uvedl: „Miluji sport, miluji fanoušky, kteří sem přicházejí – mnoho z nich je ze Španělska, ale já Formuli 1 za sport nepovažuji.

2010–2014: Ferrari

30. 9. 2009 podepsal Fernando smlouvu s Ferrari na 3 sezóny do roku 2012 za cca 25 mil. euro za sezónu. Díky tomu se stal v sezóně 2010 nejdražším zaplaceným pilotem nejen ve startovním poli, ale také v historii F1.

Začal vítězstvím v úvodním závodě v Bahrajnu po technických problémech Sebastiana Vettela, ale v dalších závodech již nestačil. Držel se stále v boji o titul, ale opět si znepřátelil některé fanoušky, po použití týmové režie v Německu. Poté ale ukázal, že dokáže stále držet krok s těmi nejlepšími. Před posledním závodem v Abú Dhabí vedl pořadí před Markem Webberem a Sebastianem Vettelem, kteří měli ještě reálnou šanci na zisk titulu. Ferrari se ale zaměřilo pouze na Webbera nikoli na Vettela, tudíž když Webber zavadil o vozidla a jel ke svému pitstopu, rozhodlo se Ferrari, že nejdříve pošle Felipeho Massu, aby zjistili jak je to s pneumatikami a po dalších 2 kolech zastavil u svých mechaniků také Alonso. Vrátil se do závodu za rusem Vitalyem Petrovem, který absolvoval svůj pit stop po kolizi v 1. kole. Jenomže Alonso ho do konce závodu nedokázal předjet a dojel na 7.místě, Mark Webber zůstal zaseklý za touto dvojcí a byl až 8. Díky těmto výsledkům si Sebastian Vettel stylem start-cíl dojel nejen pro vítězství v závodě, ale i v celém šampionátu.

2012

Po dvanáctém místě v kvalifikaci na Grand Prix Austrálie obsadil pátou příčku. Po devátém místě v kvalifikaci malajsijskou velkou cenu vyhrál. Devátý skončil i v kvalifikaci na Velkou cenu Číny a také v závodě obsadil deváté místo. Z deváté pozice na startu Grand Prix Bahrajnu obsadil sedmou příčku. Po startu ze druhého místa bojoval s Pastorem Maldonadem o vítězství v Grand Prix Španělska, ovšem po druhé zastávce v boxech se vedení ujal Venezuelan a zaslouženě vyhrál. Po startu z pátého místa přitlačil Romaina Grosjeana ke svodidlům,^[2] v průběhu závodu se probojoval na konečné třetí místo a ujal se vedení šampionátu. Do konce sezony nedojel 2 závody. Ve Spa, kde mu vůz Romaina Grosjeana proletěl před hlavou a zadní část vozu mu zničil Lewis Hamilton. V Suzuce se vyřadil sám vlastní chybou, kdy hned po startu vyjel z trati. Ale všechny fanoušky nadchl svými výkony, kdy s podřadným Ferrari držel naději na titul až do úplného konce. V Brazílii musel dojet na pódiu, aby měl alespoň malou šanci na zisk titulu, ale Sebastian Vettel dojel 6., což mu zaručilo 3. mistrovský titul v řadě, tentokrát nejmenším rozdílem o 3 body.

2013

Alonso začal novou sezónu druhým místem v Grand Prix Austrálie. V dalším závodě v Malajsii se Alonso kvalifikoval třetí, ale po startu narazil do zádě Red Bullu Vettela a poničil si přední křídlo. Alonso si však pro nové do boxů nezajel, doufal, že se neulomí úplně a bude moci zajet do boxů ve správnou dobu později v závodě. Jenže křídlo se ulomilo hned v druhém kole a Alonso musel odstoupit. Hned v dalším závodě v Číně vyhrál. Do jeho domácí Velké ceny Španělska se kvalifikoval na pátém místě. V závodě se dokázal dostat na první místo a nakonec dokázal vyhrát. V Monaku dojel až sedmý. V následujících dvou závodech byl na stupních vítězů: v Kanadě druhý a ve Velké Británii třetí. Když však v půlce sezóny Pirelli představilo nové gumy, Red Bull s Vettelem začali být neporazitelní. Vettel vyhrál posledních 9 závodů, zatímco Alonso měl problém dojet aspoň na stupních vítězů. Nakonec se opět stal vicemistrem s 242 body, o 155 méně, než měl šampion Vettel.

2014

Hned po prvním závodě bylo jasné, že Ferrari je nekonkurenceschopné. Alonso však dokázal dělat divy a v prvních dvou závodech dojel čtvrtý. První pódium přišlo ve čtvrtém závodě v Číně, kde Alonso skončil třetí. Další úspěch přišel až o sedm závodů později v Maďarsku, kdy Alonso část závodu vedl a v posledních kolech odolával útokům ze strany Daniela Ricciarda z Red Bullu a obou Mercedesů Lewise Hamiltona a Nico Rosberga. Ricciardo ho však dokázal předjet a tak Alonso skončil druhý. Do konce sezóny se Alonso na pódium už nedostal. Skončil na celkovém šestém místě s 161 body, kdy naprosto "rozdrtil" svého týmového kolegu Kimiho Raikkonena, který měl bodů jen 55.

Kompletní výsledky ve Formuli 1

(Legenda, tučně vyznačené závody znamenají zisk pole position, závody vyznačené kurzívou označují zajetí nejrychlejšího kola v závodě)

Výsledky v ostatních formulových kategoriích

Velká Galerie

• Mnoho fotografií – Fernando Alonso

YouTube

Fakta

• Alonsův průměrný bodový zisk na závod je 4,40 bodu.
• Alonsův průměrný bodový zisk za sezónu je 71,28 bodu.

Reference

1. ↑ Fernando Alonso returns to live in Spain
2. ↑ FABRY, Pavel. Webber triumfoval v Monaku a je šestým různým vítězem! [online]. formule.cz, 2012-05-27, [cit. 2012-05-28]. Dostupné online.  

Externí odkazy

• Oficiální stránka Fernanda Alonsa
• Stránky fanoušků