Mikulov

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 31. 3. 2016, 14:50

Mikulov (německy Nikolsburg) je město v okrese Břeclav, jež má přibližně 7 700 obyvatel.

Městu vévodí zámek, který se vypíná na skále, kolem níž se rozkládá městská zástavba. Na východě se nad ním tyčí Svatý kopeček, ze severu vrch Turold, který je výběžkem Pálavy. Západní strana se otvírá do roviny, na jižní se nedaleko od města nachází nevysoký Šibeniční vrch a pod ním rybník Šibeník.

Historie Mikulova

Náměstí

Vznik Mikulova se zpravidla klade na počátek 12. století, kdy zde byla založena trhová osada, jež se v roce 1279 dočkala povýšení na městečko a v roce 1410 na město. Na místě románského a gotického hradu vznikl v 17. století zámek.^[1]

Mikulov byl od konce 13. do konce 16. století v držení Lichtenštejnů, poté patřil až do 19. století Ditrichštejnům, kteří vlastnili zámek a velkostatek až do roku 1945, kdy také zámek vyhořel.

Ve zdejším zámku byly po bitvě u Slavkova dojednány (2. prosince 1805) předběžné podmínky míru mezi Francií a Rakouskem. A 61 let poté, po porážce rakouských vojsk v bitvě u Sadové, tady 26. 7. 1866 podepsali příměří mezi Rakouskem a Pruskem, tzv. Mikulovské příměří.

Židovský Mikulov

Synagoga v bývalé židovské čtvrti

Počátky mikulovské židovské obce sahají do období po roce 1421, kdy byli Židé vypovězeni rakouským vévodou Albrechtem II. Habsburským z Vídně a Dolních Rakous. Část těchto běženců nalezla útočiště v Mikulově, který ležel těsně při hranicích.^[2] Další příliv nastal za vlády Albrechtova syna Ladislava Pohrobka, který vyhnal Židy z moravských královských měst.
Tito ve středověku opovrhovaní vyhnanci se počali usazovat ve zdejším podhradí, kde tak posléze vznikla samostatná židovská čtvrť, jež získala v roce 1591 samosprávu s vlastním rychtářem a s dalšími výsadami.^[2] Mikulovská židovská obec se postupně rozrůstala a získávala na významu, až se nakonec stala jednou z nejvýznamnějších na Moravě.^[3] To byl také důvod, proč se Mikulov stal v první polovině 16. století sídlem moravských zemských rabínů, kteří zde sídlili do roku 1851. Tím se město stalo kulturním centrem moravského židovstva. Jako v pořadí druhý zemský rabín zde v letech 1553–1573 působil slavný tvůrce Golema rabi Jehuda Löw (1525–1609).

Život zdejší židovské obce poznamenalo několik velkých požárů. 10. srpna 1719 zničil rozsáhlý požár celou židovskou čtvrť. Po znovuvybudování ghetta přišla v dubnu 1737 další ohnivá pohroma.^[3] V první polovině 18. století žilo v Mikulově na 600 židovských rodin a zdejší židovská obec byla nejpočetnější na Moravě (přebývalo zde téměř 10 % moravských Židů).^[4] V první polovině 19. století tvořili Židé téměř polovinu obyvatel města, ale po získání plné občanské rovnoprávnosti v roce 1848 začalo jejich stěhování do velkých měst, zejména do Brna a Vídně, kde měli lepší ekonomické podmínky.

Roku 1851 došlo k rozdělení funkce mikulovského rabína a moravského zemského rabína. V Mikulově pak působili tito rabíni: Solomon Quetsch (1855–1856), Mayer Feuchtwang (1861–1888), David Feuchtwang (1892–1903), Moritz Levin (1903–1918), Alfred Willmann (1919–1938).

Také v 19. století došlo k řadě požárů, ovšem katastrofální následky měl až požár v září 1924, a zejména v dubnu 1926, kdy oheň zasáhl 91 domů.^[2] Tyto dva poslední požáry byly jedním z podnětů pro vznik Židovského ústředního musea pro Moravsko-Slezsko, které bylo v Mikulově otevřeno 24. května 1936 a jehož zakladatelem byl JUDr. Richard Teltscher.

Úplný zánik mikulovské židovské komunity přinesla druhá světová válka. Z 472 židovských obyvatel města v roce 1938 se 110 podařilo uprchnout před nacisty do ciziny. 327 jich však nepřežilo holocaust.^[2] K obnovení obce již nikdy nedošlo.

Dnes je památkou na kdysi rozsáhlé židovské ghetto s 317 domy, z toho více než 90 renesančními, jen barokní synagoga, která slouží jako židovské muzeum, 45 domů chráněných jako nemovitá kulturní památka^[5] a rozsáhlý židovský hřbitov s několika tisíci náhrobků. Jeho nejstarší a nejcennější částí je takzvaný „rabínský vršek“ s náhrobky moravských zemských a místních rabínů a příslušníků nejbohatších mikulovských rodin.

Průmysl

V Mikulově je zastoupen průmysl strojírenský a stavební, město však nejvíce proslavila řada jeho vinařských firem.

Vinařství

Pěstování vinné révy přinesli na Mikulovsko již Římané, jejichž legie tábořily v místech dnešního vodního díla Nové Mlýny. Po jejich odchodu se pěstování a zpracování hroznů rozvíjelo zejména v období Velkomoravské říše, kdy vinná réva získala své pevné místo v zemědělské produkci jižní Moravy a zejména Mikulovska.^[6] V období středověku se vinařství dále rozvíjelo, takže se Mikulov záhy stal díky výborným viničním polohám v bezprostřední blízkosti města i v okolních obcích významným vinařským střediskem.
Zdejší chráněné viniční trati na jižním úpatí Pálavy patří dodnes k nejteplejším místům jižní Moravy. Na jejich vápenitých půdách se výborně daří zejména Ryzlinku vlašskému, jehož keře zabírají největší plochu vinic. Z bílých odrůd se zde dále pěstují Veltlínské zelené, Rulandské bílé, Chardonnay, Müller Thurgau, Veltlínské červené rané, Sauvignon, Ryzlink rýnský, Muškát moravský, Neuburské a zahraniční odrůda Kerner. Daří se i místním nově vyšlechtěným odrůdám Palava a Aurelius. Modré odrůdy jsou v menšině, patří k nim zejména André, Frankovka a Rulandské modré. V poslední době se zde zkoušejí i francouzské odrůdy Merlot a Cabernet Sauvignon.^[6]
Na zámku, který vévodí městu, sídlí vinařské muzeum.

Doprava

Město leží v těsné blízkosti křižovatky mezinárodní silnice E461, jež vede z Brna do Vídně (na našem území jde o silnici I. třídy č. 52, která je pokračováním rychlostní silnice R 52), a silnice I. třídy č. 40 vedoucí z Mikulova do Břeclavi.

Na území města se nachází i železniční stanice na trati 246 Břeclav – Znojmo.

Městská autobusová doprava v Mikulově je tvořena jednou linkou, kterou provozuje Bors Břeclav a. s. v rámci IDS JMK a která jezdí jen v pracovních dnech.

Památky

Detail Ditrichštejnské hrobky na náměstí

• zámek Mikulov
• Zámecká zahrada - založena v roce 1691.
• Gotická hranolová městská věž
• Sloup Nejsvětější Trojice od I. Langerlachlera z roku 1724.
• Raně barokní piaristický klášter s kostelem Sv. Jana Křtitele z let 1666 – 1689
• Ditrichštejnská hrobka
• Věž na Kozím vrchu (Turold)
• Židovská čtvrť
• Židovský hřbitov
• Svatý kopeček u Mikulova
• PP Kočičí kámen, PP Kočičí skála, NPR Děvín, PR Růžový vrch

Významné osobnosti

Narozené v Mikulově

• Joseph von Sonnenfels (1732 Mikulov – 25. dubna 1817 Vídeň) – rakouský a německý právník a spisovatel
• Heinrich Auspitz (1835 Mikulov – 1886 Vídeň) – rakouský dermatolog
• Adolf Schärf (20. dubna 1890 Mikulov – 28. února 1965 Vídeň) – rakouský prezident (1957 – 1965)
• Karel Krautgartner (20. července 1922 Mikulov – 20. září 1982 Kolín nad Rýnem) – český hudebník, skladatel jazzové hudby, herec, dirigent, jeden z nejlepších československých saxofonistů 20. století

Působící v Mikulově

• Balthasar Hubmaier (1480 – 10. března 1528) – vlivný německý/moravský anabaptistický vůdce
• Rabi Jehuda Löw ben Becalel (1525 – 1609) – slavný tvůrce Golema, který zde jako druhý zemský rabín pobýval v letech 1553 – 1573.
• Rebe Šmuel Šmelke ha-Levi Horovic (1726 Halič – 1778 Mikulov) – významný chasidský rabín
• Rabi Mordechaj ben Abraham Benet (1753 – 1829) – učenec a vrchní moravský rabín
• Jan Evangelista Purkyně (18. prosince 1787 Libochovice – 28. července 1869 Praha) – český fyziolog, anatom, biolog a filozof, který studoval a učil na zdejším piaristickém gymnáziu.
• Rabi Samson Rafael Hirsch – v letech 1847-1851 vrchní zemský rabín

Pobývající v Mikulově

• Alfons Mucha (24. července 1860 Ivančice – 14. července 1939 Praha) slavný český malíř a designér období secese

Gymnázium

Předchůdcem dnešního státního gymnázia v Mikulově bylo piaristické gymnázium založené piaristickým řádem v roce 1631, tedy pouhých 10 let po jeho povýšení papežem na řeholní řád. Mimo jiné zde studoval a snad i krátce učil Jan Evangelista Purkyně. Škola nabízí osmileté a čtyřleté studium všeobecného zaměření.

Partnerská města

• Bardejov, Slovensko
• Kacrin, Izrael
• Šumperk, Česká republika
• Galanta, Slovensko
• Túchow, Polsko

Neoficiální spolupráce:

• Drasenhofen, Rakousko
• Kúty, Slovensko

Galerie

Kozí hrádek v Mikulově

Zámek

Panoramatický pohled na Mikulov ze Svatého kopečku

Související články

• Děkanát Mikulov
• Mikulovská vinařská podoblast
• Pavlovské vrchy
• Richard Teltscher
• Zámek Mikulov
• Židovský hřbitov v Mikulově

Souřadnice

Reference

1. ↑ Kolektiv. Malá čekoslovenská encyklopedie. 1. vyd. Praha: Academia, 1986. IV. sv. 992 s.
2. ↑ ^{2,0 2,1 2,2 2,3} Nezhodová, Soňa. Židovský Mikulov. 1. vyd. Brno: Matice moravská, 2006. 423 s. ISBN 80-86488-28-4
3. ↑ ^{3,0 3,1} Historie Mikulova
4. ↑ MILLER, Michael Laurence. Rabbis and Revolution : A Study in Nineteenth-Century Moravian Jewry. New York : Columbia University, 2004. S. 57.  
5. ↑ Klenovský, Jaroslav, 2000: Židovské památky Mikulova, Mikulov.
6. ↑ ^{6,0 6,1} Kraus, Vilém; Kuttelvašer, Zdeněk; Vurm Bohumil. Encyklopedie českého a moravského vína. 1. vyd. Praha: R. B. Vurm a Z. Foffová, 1997. 223 s. ISBN 80-902363-3-2

Externí odkazy

• Oficiální stránky města Mikulova
• Mikulov, historie města a jeho pamětihodnosti
• fotogalerie z města Mikulov
• Oficiální stránky mikulovského gymnázia