Eddie Irvine

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 10. 11. 2017, 14:29

Eddie Irvine
Bridgestone Eco Rally 2010
F1 Record
Národnost	Spojené království
Narozen	10. listopad 1965
Tým	Jordan, Ferrari, Jaguar
Grand Prix	148
Mistr světa	0, nejlépe 2. místo 1999
Vítězství	4
Podium	26
Pole position	0
Nej. kolo	1
Body	191
První GP	Grand Prix Japonska 1993
Poslední GP	Grand Prix Japonska 2002
První vítězství	Grand Prix Austrálie 1999
Poslední vítězství	Grand Prix Malajsie 1999
Sezóny v F1	1993 - 2002

Edmund „Eddie“ Irvine jun. (* 10. listopadu 1965, Conlig, Severní Irsko) je bývalý britský pilot Formule 1.

Cesta za volant závodního vozu nebyla v případě Eddie Irvina tak přímočará jako u ostatních jezdců. Motokáry jen zpříjemňovaly mladému Irvinovi studium na střední škole a po jejím ukončení chtěl pokračovat ve studium ekonomiky a finančnictví na Universitě.

Přišla však lákavá nabídka zúčastnit se britského mistrovství Formule Ford. Hned při druhém startu zvítězil a to ho natolik motivovalo, že dokázal závodnické vášni zcela propadnout. V roce 1987 získává titul britského šampióna Formule Ford, když zvítězil v 14 závodech a vítězí v prestižním Formule Ford Festival. Následující rok již působil v seriálu britské Formule 3, zvítězil v Grand Prix Macao vozů F3 a celkově skončil na 5. místě.

V roce 1989 podepsal smlouvu se stájí Pacific Racing pro mezinárodní sérii Formule 3000. Jako nováček dokázal překvapit třetím místem na trati v Italském městě Enna a celkově 9. místem v šampionátu. Tyto výkony zaujaly jeho krajana Eddie Jordana, který ho přetáhl do svého týmu formule 3000 a Irvine se mu odvděčil vítězstvím na Hockenheimu a třetím místem v celkovém hodnocení. Ke konci roku si odskočil do Macau, s vozem F3 dojel na třetím místě v tamní Grand Prix.

Další jeho kroky vedly do Japonska, kde se účastnil japonského šampionátu Formule 3000 a sportovních vozů. V roce 1991 byl 7. s vítězstvím v Mine, když na stejné trati zvítězil i o rok později, stačilo mu to na 8 místo. Série sportovních vozů mu vynesla 5. místo s vozem Toyota. Rok 1993 byl z pohledu Irvinea rokem satisfakce, v japonském mistrovství vozů F3000 byl druhý a získal místo u Jordanu ve F1 na poslední dva závody. Eddie Irvine na sebe upozornil hned při své premiéře v japonské Suzuce, nejenže bodoval šestým místem, ale především incidentem s Ayrtonem Sennou. Senna nejprve Eddieho předjel o kolo, ale ten mu manévr ihned vrátil. Dle Irvinea jel Senna příliš pomalu, ale Sennovi se to vůbec nelíbilo a po vystoupení z vozu Ira napadl.

Rok 1994 pro něj nezačal příznivě, v úvodním podniku v brazilském Sao Paulo zavinil srážku čtyř vozů a byl potrestán zákazem startu v jednom závodě. Odvolání, které podal spolu s Eddie Jordanem, FIA zamítla a trest zvýšila na tři závody. Celou sezónu zakončil ziskem šesti bodů, přesto nebyl spokojen, jeho kolega Rubens Barrichello dokázal získat bodů 19. Pro rok 1995 jezdil Jordan s motory Peugeot a výkony Irvinea šly nahoru, Eddie dokázal pravidelně bodovat a v Kanadě dokázal vystoupit i na bednu za třetí místo. Tyto výkony a podpora osobního sponzora ho protlačily na místo dvojky do Ferrari.

Scuderia Ferrari prošla kompletní reorganizací a pro rok 1996 budovala celý tým od základů. Na místo týmové jedničky získala čerstvého mistra světa Michaela Schumachera a tým nastoupil cestu za ziskem titulu. I pro Eddieho Irvina jsou to nejúspěšnější roky ve formuli 1, dokonce v roce 1999 bojoval o titul mistra světa, který mu unikl až v posledním závodě o pouhé dva body. Přesto s ním Ferrari smlouvu neprodlužilo a Irvine podepsal na tři roky smlouvu Jaguaru. Jaguar se silnou podporou Fordu zůstal za očekáváním a Irvine se propadal jezdeckým polem až se koncem roku 2002 rozhodl ukončit svou kariéru.

Za volant Formule 1 se vrátil v roce 2005 s vozem Ferrari F2001 v rámci Malboro Masters.

Kariéra po Formuli 1

24. července 2003 byl Irvine zatčen, když řídil skútr rychlostí více než 30 mph skrze Hyde Park a neměl přitom řidičský průkaz ani pojištění.

Irvine hrál v roce 2004 v komedii The Prince and Me, kde sehrál sebe samotného.

Již před vstupem do Formule 1 byl milionářem díky svým investicím. Irvine údajně vlastní přes 40 nemovitostí po celém světě. Podle Sunday Times Rich List, publikovaném v dubnu 2006, byl Irvine pátým nejbohatším člověkem v Severním Irsku, jeho majetek se šplhal asi k 160 milionům liber.

Je také vlastníkem Eddie Irvine Sports, provozující bazén, fotbalové hřiště, paintball, snooker a závodní dráhu v Bangoru, nedaleko jeho rodného Conligu.

Irvine je výkonným producentem filmu o Paddy Maynovi.

V květnu 2006 bylo oznámeno že Irvine bude jednou z celebrit, která bude vystupovat v projektu Soccer Aid na podporu nadace UNICEF. V této show se utkává Anglie se zbytkem světa ve fotbalovém utkání. Týmy se skládají z různých slavných osobností a bývalých profesionálních hráčů. Irvine ale nakonec kvůli zraněné noze nemohl nastoupit.

Za volant Formule 1 se vrátil v roce 2005 s vozem Ferrari F2001 v rámci Malboro Masters.

Na konci roku 2006 přišel s vlastním pořadem na stanici Sky One, kde proti sobě závodili dva týmy složené ze slavných závodních jezdců. David Coulthard byl kapitán a trenér „ženského“ týmu a Irvine „mužského“. Tým okolo Irvinea nakonec soutěž vyhrál. V roce 2002 se Irvine úspěšně soudil s rádiem TalkSport, které použilo Irvinovu image v tištěné reklamě. O osm let později ve stejném rádiu Irvine představil vlastní půlhodinový program, LG Grand Prix Show, společně s moderátorem Andy Goldsteinem.

Formule 1

• Žlutě - vítězství
• Modře - 2. místa
• Červeně - 3. místa
• Zeleně - bodoval
• Tučně - pole position

Vozy

• 1993 – Jordan 193
• 1994 – Jordan 194
• 1995 – Jordan 195
• 1996 – Ferrari F310
• 1997 – Ferrari F310B
• 1998 – Ferrari F300
• 1999 – Ferrari F399
• 2000 – Jaguar R1
• 2001 – Jaguar R2
• 2002 – Jaguar R3

Galerie vozu – Jaguar R3

Velká Galerie

• Mnoho fotografií – Eddie Irvine

YouTube

Externí odkazy