Prezident České republiky

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 14. 1. 2018, 18:21

Úřadující Prezident Miloš Zeman
(od 8. března 2013)

Prezident České republiky je hlava České republiky, která je volena přímo českými občany, resp. oprávněnými voliči.^[1] V letech 1993–2012 byl volen oběma komorami Parlamentu, tedy poslanci a senátory, na společné schůzi obou komor. Z výkonu své funkce není odpovědný s výjimkou velezrady a hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku. Prezident se ujímal úřadu složením slibu do rukou předsedy Poslanecké sněmovny, od roku 2013 skládá slib do rukou předsedy Senátu. Prezidentovo funkční období trvá pět let.^[2] Vzdát se svého úřadu může též do rukou předsedy Senátu Parlamentu ČR.^[3] Výkon pravomocí, protokolární povinnosti a další funkce spojené s osobou prezidenta zajišťuje Kancelář prezidenta republiky, jeho ochranu má na starosti specializovaný policejní útvar.

Česká republika je parlamentní republika, v níž je hlava státu součástí pilíře výkonné moci s omezenými pravomocemi v rozhodovacích procesech (pasivní složka), ty většinově náleží předsedovi vlády a kabinetu (aktivní složka), ale do dění vstupuje v okamžiku napětí a krize. Reprezentuje zemi navenek i ve vnitřních vztazích.^[4]

Slib prezidenta republiky zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“^[5]

Prezident republiky má právo účastnit se schůzí obou komor Parlamentu, jejich výborů a komisí. Je mu uděleno slovo, kdykoliv o to požádá. Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti. Prezident je také vrchním velitelem ozbrojených sil a je adresátem zpráv zpravodajských služeb, rovněž jim také s vědomím vlády zadává úkoly.^[6] Disponuje též jedním ze sedmi klíčů od dveří v kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta, které vedou do Korunní komory, kde jsou uloženy české korunovační klenoty.

Volba prezidenta

Podrobnější informace naleznete na stránce: Volba prezidenta České republiky

Prezidentem republiky může být zvolen občan, který má právo volit a dosáhl věku 40 let.^[7][8] Nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát po sobě.^[7]Šablona:Poznámka pod čarou Zvolen také nemůže být občan, který byl odsouzen za velezradu nebo za hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku.

Navrhovat kandidáta může nejméně dvacet poslanců nebo deset senátorů, anebo každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50 000 občany. Volbu prezidenta republiky vyhlašuje předseda Senátu, koná se tajným hlasováním a právo volit má každý český občan, který dosáhl věku 18 let.

V prvním kole může být zvolen kandidát, který získá nadpoloviční většinu všech platných hlasů. Pokud nikdo nadpoloviční většinu nezíská, koná se do 14 dnů kolo druhé, do kterého postupují dva nejúspěšnější kandidáti z kola prvního (při teoretické rovnosti hlasů všichni, kteří takový počet hlasů získají, tak, aby byli alespoň dva). Ve druhém kole pak bude zvolen ten kandidát, který získá hlasů více (opět při teoretické rovnosti hlasů se do deseti dnů vyhlásí zcela nová volba).^[9]

Nestíhatelnost

Prezidenta nelze po dobu výkonu jeho funkce zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt.^[10] Nestíhatelnost se vztahuje jak na trestné činy, přestupky a jiné správní delikty spáchané před vznikem mandátu, tak na ty spáchané během jeho výkonu, za které nemohl být prezident až do roku 2013^[11] po zániku mandátu stíhán. Od roku 2013 to již možné je. Do zániku jeho mandátu se navíc běh promlčecí lhůty pro tyto protiprávní činy staví. Procesní imunita se nevztahuje na civilní delikty ani ústavní delikty (viz dále).

Velezrada

Velezrada je ústavní delikt, za který může být prezident odsouzen. Kromě toho je možné jej odsoudit také pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku. Velezradou se přitom rozumí jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. Žalobu může podat jen Senát, který k tomu však musí získat souhlas Poslanecké sněmovny. Řízení probíhá před Ústavním soudem a jediným trestem může být ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt^[12] (čímž zaniká i nárok na prezidentský plat včetně veškerých dalších požitků po skončení funkce).^[13]

V roce 2004 lidovecký senátor Zdeněk Bárta prohlásil, že má připravený návrh na ústavní žalobu proti prezidentu Klausovi pro velezradu, kterého obviňoval z toho, že svým počínám ohrožuje fungování Ústavního soudu České republiky, protože nenavrhuje dostatečně rychle Senátu na schválení kandidáty na pozici jeho soudců.^[14][15] Tento návrh však mezi ostatními senátory podporu nezískal, i když zájem obecně vzbudil.^[16] O velezradě také uvažovala v roce 2009 sociálnědemokratická senátorka Alena Gajdůšková, a to v souvislosti s ratifikací Lisabonské smlouvy.^[17] Ani v tomto případě však k podání ústavní žaloby nedošlo.

V únoru 2013 podepsal potřebný počet senátorů (28) návrh žaloby na prezidenta Václava Klause především v souvislosti s amnestií vyhlášenou v novoročním projevu, ale i dalšími kroky během funkčního období (nedokončování ratifikace mezinárodních smluv, nenavrhování kandidátů na soudce Ústavního soudu, nerozhodnutí o jmenování či nejmenování Petra Langera soudcem). Tím se měl dopustit jednání směřujícího proti svrchovanosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu.^[18][19] Zároveň byla Senátu doručena petice 73 tisíc lidí s výzvou k podání žaloby. Na základě tohoto návrhu proběhla 4. března mimořádná schůze Senátu, která podání ústavní žaloby k Ústavnímu soudu schválila.^[20] Ústavní soud však řízení o žalobě z procesních důvodů zastavil, když dovodil, že podle právní úpravy o tomto řízení účinné před 7. březnem 2013 nešlo pokračovat v řízení o této žalobě po uplynutí funkčního období prezidenta.^[21]

Pravomoci

Vlajka prezidenta republiky je jedním ze státních symbolů

Absolutní pravomoci (bez kontrasignace)

Tyto pravomoci vykonává prezident zcela nezávisle, rozhodnutí podle nich vydaná jsou bezprostředně platná.

Prezident podle Ústavy České republiky:^[22]

1. jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi,
2. svolává zasedání Poslanecké sněmovny,
3. rozpouští Poslaneckou sněmovnu,
4. pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatím je až do jmenování nové vlády,
5. jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy,
6. jmenuje předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu z řad soudců tohoto soudu,^[23]
7. odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem (agraciace) a zahlazuje odsouzení (rehabilitace) (viz dále),
8. má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního (viz dále),
9. podepisuje zákony,
10. jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu,
11. jmenuje členy Bankovní rady České národní banky.

Ke jmenování soudců Ústavního soudu však potřebuje souhlas Senátu.^[24]

Milost

Milost je zvláštní pravomoc, ideově vycházející z doby monarchie. Umožňuje prezidentovi v individuálních případech odpouštět a zmírňovat tresty uložené soudem; zahlazovat odsouzení; a s kontrasignací nařizovat, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo.

V praxi tuto pravomoc prezident používá zejména v případech, kdy se domnívá, že soud pochybil, nebo v humanitárních případech, kdy zabraňuje rozdělení rodiny nebo přihlíží k vážnému zdravotnímu stavu odsouzených nebo členů jejich rodiny. V praxi bývají některá udělení milosti veřejností kritizována.

Prezidentské veto

Suspenzivní veto patří mezi pravomoci českého prezidenta. Dovoluje mu vrátit Parlamentem schválený návrh zákona zpět Poslanecké sněmovně spolu s odůvodněním. Musí tak učinit ve lhůtě 15 dnů počínající den po předložení zákona k podpisu a nemůže tak učinit u ústavních zákonů. Přehlasovat veto může nadpoloviční většina všech poslanců. Pokud si prezident není jistý ústavností zákona, může podat Ústavnímu soudu návrh na zrušení zákona. Zákon ovšem nabude platnost.

Václav Havel ve svém prvním volebním období použil veto jen devětkrát. Čtyřikrát byl poslanci přehlasován, čtyřikrát se tak nestalo, v jednom případě rozhodl o zrušení platného zákona na návrh prezidenta Ústavní soud. Ve druhém volebním období použil veto sedmnáctkrát, ve všech případech však byl poslanci přehlasován. Úspěšnější byl u Ústavního soudu, který čtyřikrát alespoň částečně návrhům prezidenta vyhověl. Prezident Václav Klaus veto používal častěji, vetoval celkem 62 zákonů, přičemž uspěl jen čtyřikrát, a sedm jeho vet již nebylo projednáno. Miloš Zeman vetoval v průběhu prvních 19 měsíců v úřadu 3 zákony, přičemž ve dvou případech bylo jeho veto přehlasováno. V jednom případě se hodlal obrátit na Ústavní soud.

Pravomoci s kontrasignací

Rozhodnutí vydaná podle těchto pravomocí vyžadují ke své platnosti spolupodpis (kontrasignaci) předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. Za tato rozhodnutí odpovídá vláda.^[25]

Prezident podle Ústavy České republiky:^[26]

1. zastupuje stát navenek,
2. sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy,
3. je vrchním velitelem ozbrojených sil,
4. přijímá vedoucí zahraničních zastupitelských misí,
5. pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí,
6. vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu,
7. jmenuje a povyšuje generály,
8. propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán,
9. jmenuje soudce,
10. nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo (abolice, viz shora),
11. má právo udělovat amnestii.

Další pravomoci určují běžné zákony. Podle nich prezident například:

1. uchovává pečetidlo státní pečeti,^[27]
2. vyhlašuje volby do Evropského parlamentu,^[28] zastupitelstev krajů^[29] a do zastupitelstev obcí,^[30]
3. jmenuje předsedu a místopředsedu Nejvyššího správního soudu z řad soudců tohoto soudu,^[31]
4. jmenuje ze soudců předsedy vrchních a krajských soudů,^[32]
5. jmenuje a odvolává předsedu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže,^[33] předsedu Úřadu pro ochranu osobních údajů^[34] nebo předsedu Českého statistického úřadu,^[35]
6. jmenuje a odvolává rektory veřejných vysokých škol a jmenuje profesory,^[36]
7. jmenuje a odvolává předsedu Akademie věd.^[37]

Amnestie

Podrobnější informace naleznete na stránce: Amnestie

Amnestie je pravomoc prezidenta, která mu umožňuje hromadně promíjet a snižovat tresty a právní následky odsouzení, právo nařizovat, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo. Amnestie se může vztahovat i na přestupky. Pokud se vztahuje na přestupky, vždy se jedná konkrétně o některý z přestupků a uděluje se celoplošně. Amnestie nemůže být zrušena. Prezident může určit okruhy osob, na které se amnestie vztahuje, i okruhy osob, na které se nevztahuje. K platnosti amnestie je třeba spolupodpis předsedy vlády nebo pověřeného ministra.

Václav Havel jako prezident České republiky udělil amnestie, a to v letech 1993 a 1998. Obě se týkaly jen nižšího počtu osob (130 a 955) a nevzbudily takové kontroverze jako jeho první amnestie, ještě v úřadu prezidenta Československa v roce 1990. Tehdy ještě nebylo třeba premiérova spolupodpisu. Amnestie byla nejrozsáhlejší a vzbudila mnoho ohlasů. Propuštěno bylo 15 tisíc vězňů, 16 tisícům se trest zkrátil. Kritici Havlovi vyčítají, že tímto rozhodnutím výrazně zvýšil míru kriminality. Trestných činů spáchaných propuštěnými na základě této amnestie (tzv. amnestovanými) bylo 9 procent z celkové kriminality v roce 1990.

Václav Klaus možnosti amnestie využil u příležitosti výročí 20 let od rozdělení Československa. Ve svém posledním prezidentském novoročním projevu 1. ledna 2013 oznámil amnestii, na základě které bylo propuštěno přibližně 6 500 vězňů. Protesty zejména opozičních politiků a občanů České republiky vyvolal zejména rozsah amnestie, která se týkala i řady kauz ekonomické trestné činnosti a známých osobností.

Úřad prezidenta neobsazen

Úřad prezidenta může zůstat neobsazen:

• prezident je odsouzen za velezradu nebo za hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku,
• vzdá se svého úřadu do rukou předsedy Senátu,
• funkční období prezidenta skončí a nový prezident ještě nesložil slib či složil slib s výhradou,
• není schopen svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat (usnáší se na tom Poslanecká sněmovna a Senát).

V těchto případech pravomoci s kontrasignací (kromě pravomocí jmenovat a povyšovat generály a vyhlašovat parlamentní volby) přecházejí na předsedu vlády.^[38]

Pravomoci bez kontrasignace (kromě jmenování předsedy a místopředsedů Nejvyššího soudu, milosti, suspenzivního veta, podepisování zákonů a jmenování předsedy a místopředsedy Nejvyššího kontrolního úřadu) přecházejí na předsedu Poslanecké sněmovny, včetně pravomoci vyhlašovat volby do Senátu (volby do Poslanecké sněmovny v takových případech vyhlašuje vždy předseda Senátu). Pokud je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, přísluší výkon těchto pravomocí předsedovi Senátu.^[38]

Stav ohrožení státu, stav nouze, válečný stav

Po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu může vláda požádat Parlament, aby projednal vládní návrh zákona ve zkráceném jednání. V tomto případě prezident nemá právo veta.

Jestliže po dobu nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu podmínky na území České republiky neumožní konat volby ve lhůtách, které jsou stanoveny pro pravidelná volební období, lze zákonem lhůty prodloužit, nejdéle však o šest měsíců. Toto prodloužení je možné provést i opakovaně. Lze tak prodloužit i volební období prezidenta republiky.

Plat, renta a další požitky

Plat prezidenta České republiky činí (k roku 2018^[39]) cca 252 tisíc Kč. Další složkou příjmu je rovněž zvláštní víceúčelová paušální náhrada, která (ke stejnému datu) činí cca 235 tisíc Kč, ta by měla sloužit jako náhrada výdajů spojených s výkonem funkce (například na pokrytí výdajů na reprezentaci, odborné a administrativní práce a odbornou literaturu).^[40]

Doživotní renta po skončení funkce

Podle zákona o zabezpečení prezidenta republiky po skončení funkce má bývalý prezident republiky nárok na doživotní rentu ve výši 50 tisíc Kč měsíčně. Renta je ze zákona splatná předem vždy do pěti pracovních dnů od počátku příslušného kalendářního měsíce. Dále má bývalý prezident republiky nárok na víceúčelovou paušální náhradu, která kryje zejména nájemné kanceláře a odměnu pro asistenta, v celkové výši dalších 50 tisíc Kč měsíčně. Paušální náhrada je splatná spolu s rentou.^[41]

Ostatní požitky

Prezident má nárok i na další výhody, které jsou označovány jako požitky naturální. Prezident má kupř. nárok na užívání služebního vozidla s řidičem i bez něho k výkonu funkce i k osobní dispozici, rovněž má nárok k užívání nemovitostí tvořících sídlo prezidenta republiky, tedy zejména Pražský hrad a Zámek Lány. Prezident má také právo na úhradu zdravotních služeb apod.^[40] Doživotní ochranu (tedy i po skončení funkce) zajišťuje prezidentu republiky Útvar pro ochranu prezidenta České republiky.

Reference

1. ↑ Článek 54 Ústavy České republiky.
2. ↑ Článek 55 Ústavy České republiky.
3. ↑ Článek 61 Ústavy České republiky.
4. ↑ CABADA, Ladislav; KUBÁT, Michal, a kol. Úvod do studia politických věd. Praha : Eurolex Bohemia s. r. o., 2004. ISBN 80-86432-63-7.  
5. ↑ Článek 59 odst. 2 Ústavy České republiky.
6. ↑ Zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, § 8. Dostupné online
7. ↑ ^{7,0 7,1} Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, článek 57. Dostupné online.
8. ↑ Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů., článek 19, odst. 2. Dostupné online
9. ↑ Článek 56 Ústavy České republiky.
10. ↑ Článek 65 odst. 1 Ústavy České republiky.
11. ↑ Ústavní zákona č. 71/2012 Sb., kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů.
12. ↑ Článek 65 odst. 2 a článek 87 odst. 1 písm. g) Ústavy České republiky.
13. ↑ Okamura se připojí k žalobě Klause za velezradu. Aktuálně.cz [online]. 2013-02-15 [cit. 2017-11-21]. Dostupné online.  
14. ↑ Senátor Bárta: Klaus je velezrádce. Novinky.cz [online]. 2004-04-08 [cit. 2016-11-21]. Dostupné online.  
15. ↑ Stenozáznam z 6. dne 14. schůze (8. dubna 2004) [online]. Senát Parlamentu České republiky, [cit. 2016-11-21]. Dostupné online.  
16. ↑ PEHE, Jiří. Co je (Klausova) velezrada [online]. Jiří Pehe, 2009-10-16, [cit. 2016-11-21]. Dostupné online.  
17. ↑ Klause obviníme z velezrady, plánuje senátorka. Týden.cz [online]. 2009-05-10 [cit. 2016-11-21]. Dostupné online.  
18. ↑ Návrh žaloby na Klause pro velezradu podepsalo 27 senátorů. Novinky.cz [online]. 2013-02-26 [cit. 2016-11-21]. Dostupné online.  
19. ↑ DOKUMENT: Návrh textu ústavní žaloby na prezidenta Václava Klause. Novinky.cz [online]. 2013-02-28 [cit. 2016-11-21]. Dostupné online.  
20. ↑ ČTK. Senát schválil ústavní žalobu na prezidenta pro velezradu. České noviny [online]. . Dostupné online.  
21. ↑ Šablona:Citace soudního rozhodnutí
22. ↑ Článek 62 Ústavy České republiky.
23. ↑ Šablona:Citace soudního rozhodnutí
24. ↑ Článek 84 odst. 2 Ústavy České republiky.
25. ↑ Článek 63 odst. 3 Ústavy České republiky.
26. ↑ Článek 63 odst. 1 Ústavy České republiky.
27. ↑ § 6 odst. 3 zákona č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky.
28. ↑ § 3 odst. 2 zákona č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů.
29. ↑ § 3 odst. 1 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů.
30. ↑ § 3 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů.
31. ↑ § 13 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.
32. ↑ § 103 odst. 1 a § 104 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích).
33. ↑ § 1 odst. 3 zákona č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
34. ↑ § 32 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů.
35. ↑ § 3 odst. 2 zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě.
36. ↑ § 10 odst. 2 a § 73 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách).
37. ↑ § 10 odst. 2 zákona č. 283/1992 Sb., o Akademii věd České republiky.
38. ↑ ^{38,0 38,1} Článek 66 Ústavy České republiky.
39. ↑ Šablona:Citace právního předpisu
40. ↑ ^{40,0 40,1} Zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, § 14-16. Dostupné online.
41. ↑ Zákon č. 48/2004 Sb., o zabezpečení prezidenta republiky po skončení funkce, ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.

Literatura

• KOUDELKA, Zdeněk: Prezident republiky. Praha: Nakladatelství Leges, 2011, 224 s., ISBN 978-80-87212-95-0.
• ŠIMÍČEK, Vojtěch a kol.: Postavení prezidenta v ústavním systému České republiky. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2008, 236 s. ISBN 978-80-210-4520-0.

Související články

• Seznam prezidentů České republiky
• Seznam prvních dam Česka
• Seznam prezidentských vet Václava Havla
• Seznam prezidentských vet Václava Klause
• Seznam prezidentských vet Miloše Zemana

Externí odkazy

• Oficiální stránky prezidenta České republiky
• Stránky Václava Havla jako prezidenta