Poděbrady

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 23. 5. 2023, 09:44

Zámek Poděbrady (2011)

Poděbrady (něm. Podiebrad) jsou lázeňské město ve Středočeském kraji v okrese Nymburk. Město se nachází v úrodné polabské nížině na řece Labi, necelých 50 km východně od Prahy u dálnice D11. Leží v nadmořské výšce 184–190 m n. m. Obec s rozšířenou působností Poděbrady měla v roce 2006 celkem 13 255 obyvatel. Výměra katastru města je 33,70 km². V místě dnešního města bylo nalezeno osídlení už z doby mladého paleolitu. Král Přemysl Otakar II. zde v letech 1262–1268 zbudoval kamenný hrad, postupně přebudovaný v dnešní zámek. K velkému rozkvětu panství došlo za pánů z Kunštátu. Nejznámější představitel tohoto rodu byl český král Jiří z Poděbrad. Jeho synové Poděbrady roku 1472 povýšili město. V letech 1495–1839 bylo poděbradské panství spravováno královskou komorou, poté ho koupil vídeňský bankéř Jiří Sina. V roce 1905 byl na nádvoří zámku navrtán minerální pramen a v následujících dekádách se z města staly známé lázně, specializované zejména na léčbu nemocí srdce a oběhového ústrojí. Zdejší městská památková zóna, vyhlášená v roce 1992^[1], chrání jak historické jádro města, tak i přilehlou lázeňskou čtvrť. Poděbrady jsou známy návštěvníkům především jako klidné lázeňské město s mnoha památkami.

Historie

Archeologické nálezy

Příhodná poloha dnešního města na návrší nad řekou byla využívána už zemědělci v mladém paleolitu. Významné bylo i osídlení doby bronzové, sídelní a hrobové nálezy patří kulturám mohylové a lužické. V prostoru dnešní Husovy ulice byly nalezeny pozůstatky osídlení z konce starší doby železné. Významné jsou i části sídel a vrstvy z doby laténské a především pozůstatky rozsáhlého sídliště ze starší i mladší doby římské, nalezené na dnešním Jiřího náměstí. Došlo také k četným nálezům římských mincí.^[3]

Středověk

Nejstarší vyobrazení Poděbrad je na této vedutě švýcarského rytce Matthäuse Meriana z roku 1650. Ta obsahuje některé nepřesnosti – například na jižní straně zámku nebyla holá zeď, nýbrž stavba a taktéž kopcovité okolí města a návrší v popředí je smyšlené.

V místě dnešních Poděbrad vedla v raném středověku důležitá obchodní trasa, tzv. „Kladská cesta“, která měla vliv na zdější osídlení. V okolí dnešního města pak bylo několik dalších významných sídel, například hrad Oldříš, Sadská či slavníkovská Libice.^[4] Kladská cesta, vedoucí od Prahy a Sadské směrem k Hradci Králové a pokračující až do Slezska a dnešního Polska, zdejším brodem (v prostoru mezi dnešní ulicí Na Vinici a mostem) překračovala řeku Labe. Poblíž tohoto brodu stávalo hradiště.^[5] Další raně středověké slovanské osídlení se pak nacházelo přibližně 2 km jihovýchodně od dnešního centra, v místě dnešní radiostanice.^[6] Název města je dnes spojován s polohou dřívějšího osídlení „pode brody“, není ale známo, ke kterému konkrétnímu sídlu se vztahovalo. Někdy na přelomu 12. a 13. století vzniklo nové šlechtické sídlo Poděbrady, o kterém je první písemná zmínka z roku 1223 a je zde zmiňován Hroznata z Poděbrad.^[5] Po smrti Hroznatova syna Viléma z Poděbrad roku 1262 sídlo získal jako odúmrť český král Přemysl Otakar II. a v letech 1262–1268 nechal na opukovém návrší nad řekou postavit kamenný vodní hrad – dnešní Zámek Poděbrady.^[7][8] Původní osada poté postupně zanikla, protože lidé přesídlili do blízkosti hradu. V Otakarově době byl při původním vchodu do hradu na jeho východní straně vystavěn gotický kostel Povýšení svatého Kříže a právě v jeho okolí vznikla nová ves, písemně poprvé jmenovaná roku 1345.^[9] Přemysl Otakar II. i jeho syn Václava II. si Poděbrady oblíbili a často zde pobývali.

Socha krále Jiřího z Poděbrad na náměstí v Poděbradech. Vlevo je budova občanské Záložny.

Za krále Jana Lucemburského panství ztratilo na svém významu a bylo několikrát zastaveno, z toho naposledy Hynku z Lichtenburka, který ho získal v manství. Po jeho smrti ho získala Hynkova dcera Eliška, manželka Bočka z Kunštátu.^[7] Největšího rozkvětu dosáhlo panství právě za pánů z Kunštátu a Poděbrad, kteří tu vládli v letech 1347–1495. Například přebudovali hrad (ten pak odolal třem obléháním v letech 1402, 1420 a 1426) a na jeho západně straně založili nové městečko s velkým náměstím, které zůstalo centrem Poděbrad dodnes.^[10] Městečko s hradem chránilo nově zbudované opevnění^[11] se třemi branami, které ale nezahrnovalo Nymburské a Kostelní předměstí – kostel se tak ocitl mimo opevnění.^[12] Nechali také vybudovat Sánský kanál a základ poděbradské rybniční soustavy (až do 18. století zde byla jedna z nejvýznamnějších rybníkářských oblastí). Založili také řadu vesnic a dvorů – dnešní okolní Lhoty, Zboží a Nové Vsi.^[13] Z tohoto rodu pocházel i slavný „husitský král“ Jiří z Poděbrad, jenž byl korunován v roce 1458. Král Jiří z poděbradského panství postupně vybudoval druhé nějvětší dominium v zemi, hned za Rožmberky.^[14] Jiřího synové Poděbrady roku 1472 povýšili na město a udělili jim četná práva a městský znak.^[15] Po smrti krále Jiřího spravoval panství jeho syn Hynek z Poděbrad, který o něj byl roku 1495 podvodně připraven ve prospěch Vladislava Jagellonského.^[16]

V majetku královské komory

Jižní strana poděbradského námestí se zámkem v pozadí koncem 18. století. Zámek je již barokně přestavěn.

V letech 1495–1839 bylo poděbradské panství spravováno královskou komorou (s výjimkou období, kdy bylo panství zastaveno).^[17] Pro Ferdinanda I. Habsburského se poděbradské panství stalo oblíbeným loveckým revírem a jeho přízeň mu přinesla novou prosperitu.^[18] Proto zde také roku 1538 založil oboru pro chov daňků, bažantnici^[19] a zdejší hrad nechal přestavět za vedení italských stavitelů na renesanční zámek (přestavba probíhala v letech 1548–1582 a byla dokončena až za Rudolfa II.).^[17] Podobně jako pro mnoho dalších měst, utrpěly Poděbrady značné škody za třicetileté války. Město bylo vypleněno už několik dní po bitvě na Bílé hoře, několikrát ho obsadila švédská a saská vojska, ovšem velkou zátěží pro jeho obyvatele byl i pobyt vojsk císařských. V této době byla zničena většina dosavadních písemností o historii města.^[20] Navíc velký požár z roku 1681 město kompletně zničil, včetně obou předměstí (zámek nevyhořel)^[21], přičemž nové domy už byly stavěny z kamene a cihel (ničivých požárů však bylo v historii města více – například v letech 1453 a 1832).^[22] Až do poloviny 18. století pak město, zejména vinou ohromného zatížení daněmi^[23] a úpadku obchodu a řemesel, stagnovalo a dostávalo postupně zemědělský charakter, který si udrželo až do poloviny 19. století.^[24] O zámek projevila zájem císařovna Marie Terezie, která ho nechala v letech 1754–1756 barokně přestavět a několikrát zde i pobývala.^[25] Počátkem 19. století se město stalo důležitou křižovatkou císařských silnic.

Poslední vlástníci panství

Nejstarší známá fotografie poděbradského zámku, pořízená přibližně v roce 1865

V roce 1839 koupil poděbradské panství vídeňský bankéř baron Jiří Sina. Natrvalo se zde usídlila až jeho vnučka Chariclea Ypsilanti s chotěm bavorským knížetem Filipem Arnoštem Hohenlohe z Schillingfürstu, kteří byli posledními vlastníky panství (vlastnili ho v letech 1885–1912). V druhé polovině 19. století byla přes město postavena železnice a vzniklo tu i několik průmyslových podniků (městu však i nadále dominovalo zemědělství). Počet obyvatel rostl a přibývaly i nové čtvrti. Důležitým mezníkem v historii města byl zejména objev uhličité minerální vody, při vrtání studny na nádvoří zámku, v roce 1905. Místo vrtání s pomocí proutku nalezl německý hrabě Karel Bülow z Bothkampu. Z hloubky 96,7 m pak vytryskl silný pramen kalné železité vody, označováný dnes jako Bülowův pramen.^[26]

Poděbrady po objevení pramenů minerálky

Secesní vily ve Studentské ulici jsou ukázkou nových čtvrtí, založených po objevení pramenů minerálky

Objevení minerálních vod město změnilo k nepoznání. V roce 1907 už byly vyvrtány tři veřejné prameny (Bülowův, Hohenlohe a Charicléa) a v roce 1908 byly založeny poděbradské lázně, které měly velký vliv na další rozvoj města.^[27] Už 5. června 1908 vysvětil královéhradecký biskup Doubrava budovu Knížecích lázní, založených knížetem Hohenlohe. V červnu 1910 Knížecí lázně odkoupilo město a dalo navrtat další prameny, takže počátkem 20. let tu bylo 12 zřídel a v roce 1930 již 16. Nový ráz města určil zejména architekt a urbanista František Janda, který před válkou vytvořil koncepci rozvoje lázeňského středu v tehdejším secesním slohu.^[28] V roce 1919 lázně od města převzala nově vzniklá akciová společnost. Za první republiky se Poděbrady změnily ve významné lázně, které se zásluhou pražského kardiologa profesora dr. Václava Libenského, specializovaly na léčbu nemocí srdce a oběhového ústrojí. František Janda v roce 1924 vypracoval urbanistický plán dalšího rozvoje Poděbrad, jejichž lázeňský střed se rozšířil až v železnici (dříve cca 1 km od centra) a založil lázeňský park. Ve městě vznikla řada veřejných budov a počet jeho obyvatel se od počátku století zdvojnásobil.^[28]

Územněsprávní začlenění

V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

• 1850 země česká, kraj Jičín, politický i soudní okres Poděbrady ^[29]
• 1855 země česká, kraj Čáslav, soudní okres Poděbrady ^[29]
• 1868 země česká, politický i soudní okres Poděbrady ^[29]
• 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický i soudní okres Poděbrady ^[30]
• 1942 země česká, Oberlandrat Hradec Králové, politický okres Nymburk, soudní okres Poděbrady ^[31]
• 1945 země česká, správní i soudní okres Poděbrady ^[32]
• 1949 Pražský kraj, okres Poděbrady ^[33][34]
• 1960 Středočeský kraj, okres Nymburk ^[35]

Adresář 1932

Živnosti a obchody uvedené v adresáři firem z roku 1932 pro obec Poděbrady, kde žilo 7236 obyvatel: ^[36] (pouze základní data) Instituce:
okresní úřad, okresní soud, berní správa, berní úřad, důchodkový kontrolní úřad, cejchovní úřad, katastrální zeměmřičský úřad, okresní četnické velitelství, poštovní úřad, telefonní úřad, telegrafní úřad, státní radiotelegrafická stanice, lázně se 14 léčivými prameny, 2  katolické kostely, evangelický kostel, synagoga, vyšší hospodářská škola, ukrajinská hospodářská akademie, divadlo, muzeum, Paroubkův ústav chudých, okresní nemocnice, Masarykova liga proti tuberkulose, jatky, elektrárna, sbor dobrovolných hasičů Živnosti a průmysl:
obchodní grémium, okresní jednota společenstev, společenstva kovy zpracujících, obuvníků a kůže zpracujících, oděvních, potravních a smíšených živností, společenstvo holičů, hostinských a výčepníků, kovářů, mlynářů, pekařů, řezníků, různých živností a kolářů, továrna na vápenopískové cihly, továrna dlažební špalíky, továrna na rostlinné oleje, pivovar, sklárna, cukrovar Služby:
18 lékařů, 2 zubní lékaři, 3 zvěrolékaři, 5 advokátů, notář, Česká banka expozitura Poděbrady, biograf Sokol, časopis Obchodní Rozhled, fotoateliér, 3 geometři, hotely (Grandhotel Urazil, Bylina, Lázeňský, Na Račanech, Občanská záložna, Praha, Paříž), 2 kavárny, lázně léčivé, léčebný ústav, 2 lékárny, 12 pensionů, 7 restaurací, občanská záložna, okresní záložna, spořitelna, živnostensko-obchodnická záložna, 5 vináren, 2 zubní ateliéry Živnosti a obchody uvedené v adresáři firem z roku 1932 pro obec Kluk, kde žilo 410 obyvatel: ^[37] autodílna, výroba cementového zboží, 2 hostince, kovář, 10 rolníků, 2 obchody se smíšeným zbožím, trafika, truhlář, 5 zahradníků, zámečník Živnosti a obchody uvedené v adresáři firem z roku 1932 pro obec Přední Lhota, kde žilo 512 obyvatel: ^[38] autodílna, obchod s dobytkem, hospodářské strojní družstvo, 2 hostince, kolář, kovář, obuvník, rolník, 2 řezníci, 3 obchody se smíšeným zbožím, soustružník, trafika, truhlář, zahradník, obchod se zvěřinou a drůbeží Živnosti a obchody uvedené v adresáři firem z roku 1932 pro obec Velké Zboží, kde žilo  obyvatel: ^[39] 3 hostince, kolář, konsum, krejčí, obuvník, sedlář, obchod se smíšeným zbožím, švadlena, 2 trafiky, zahradník

Přírodní poměry

Poloha

Poděbrady a jejich širší okolí na mapě z druhé poloviny 18. století. V pravém horním rohu je zaniklý obří rybník Blato

Město leží v rovinaté krajině polabské nížiny, která je málo zalesněná a intenzivně zemědělsky užívaná. Město se rozkládá na obou březích řeky Labe a to v nadmořské výšce 184–190 m n. m. V okolí města se nacházejí pouze tři kopce, kterými jsou Oškobrh (285 m n. m.), Chotuc (254 m n. m.) a kopec Sadský (213 m n. m.). Za zdymadlem se nachází slepé rameno Labe zvané Skupice (pozůstatek toku Labe před regulací) a dále směrem na Libici nad Cidlinou je národní přírodní rezervace Libický luh, jež je pozůstatkem lužných lesů, které byly v minulosti v celé oblasti. Větší lesní celky se nacházejí právě především mezi Libicí nad Cidlinou a Velkým Osekem. Menší lesy pak leží především podél řeky Labe, například les Bor, nacházející se jižně od města. Polabí má poměrně teplé podnebí. Průměrná roční teplota je zde 9 °C. Jaro začíná poměrně brzy (obvykle v polovině dubna) a zima nastupuje později. Nejstudenější bývá měsíc leden, kdy jsou časté mrazy a inverzní mlha. Trvalejší sněhová pokrývka není obvyklá. Průměrný roční úhrn srážek je nízký.^[40] V okolí Poděbrad se nachází tyto národní přírodní rezervace a přírodní památky: NPR Libický luh, NPR Žehuňská obora a Žehuňský rybník, PP Písečný přesyp u Osečka, PP Báň, PP Vinný vrch

Územní vývoj

Poděbrady na vojenské mapě z let 1868–1880

Rozloha města je celkem 3369,7 ha. Poděbrady tvoří celkem pět katastrálních území. K. ú. Poděbrady (1353,39 ha), k. ú. Polabec (256,34 ha), k. ú. Velké Zboží (493,31 ha), k. ú. Kluk (868,25 ha) a k. ú. Přední Lhota (398,35 ha).^[2] První šlechtické sídlo přímo nazvané Poděbrady stálo v místě dnešního hradu, jehož původní vchod byl z východní strany směrem ke kostelu Povýšení sv. Kříže a do okolí kostela se přeneslo zdejší osídlení. Jiří z Poděbrad založil na východní straně při křižovatce cest zcela nové městečko, které se natrvalo stalo novým městským centrem. To potvrdilo i budování městského opevnění, které chránilo hrad a toto městečko. Kostel s okolím (Kostelní předměstí) a Nymburské předměstí ovšem zůstaly vně hradeb.^[12] Opevnění zaniklo koncem 17. století a nový rozvoj města nastal v polovině 18. století. Východně od kostela Povýšení sv. Kříže vznikla nová čtvrť Bělidla a na jižní straně vysušeného Předměstského rybníka vznikla čtvrť Hráz. Rozrůstalo se také Nymburské předměstí. Po vzniku lázní se město rozrůstalo směrem k železniční trati a za ní vyrostla nová místní část Žižkov. Tyto čtvrti moderního zahradního města byly budovány podle regulačního plánu architekta Františka Jandy.

Významné památky, prostory a stavby

Libenského kolonáda

Dominanty Jiřího náměstí tvoří poděbradský zámek a pomník Jiřího z Poděbrad od sochaře Bohuslava Schnircha, patřící k vrcholům české monumentální plastiky 19. století, před jeho branou. Na náměstí stojí také Mariánský sloup z roku 1765, postavený na památku morové epidemie z roku 1714. Budova občanské záložny byla dokončena v roce 1899. Renesanční stará radnice je dnes sídlem městské knihovny, zatímco současná radnice byla vystavěna v roce 1906 v novorenesančním slohu. Na Jiřího náměstí navazuje rozsáhlý a v posledních letech rekonstruovaný lázeňský park, který sahá až k nádražní budově z roku 1932. Poděbradské nádraží je jedním z architektonických skvostů a vůbec první funkcionalistickým nádražím v Čechách. V samotném centru parku je Libenského kolonáda postavená v roce 1936 podle projektu arch. Vojtěcha Kerharta. V parku se nachází známé květinové hodiny, poblíž kterých stojí kontroverzní trpaslík odbíjející čas. Po obvodu lázeňského parku stojí celá řada významných budov, například vila Kouřimka a Obereignerova vila navržené architektem Josefem Fantou, hotel Tlapák, lázeňský dům Libenský či budova Knížecích lázní. Většina budov na Riegrově náměstí pochází z první třetiny 20. století. Nachází se zde řada penzionů, funkcionalistický Hotel Praha od architekta Josefa Semeráda a budova městské spořitelny (nyní Česká spořitelna) z roku 1926, navržená Františkem Kerhartem. Funkcionalismus reprezentují též budova zemědělské školy a budova pošty architekta Vojtěcha Kerharta, Újezdní Masarykovy škola a vodárna od Františka Jandy, budova sokolovny od Františka Profta či kostel Církve československé husitské od Josefa Semeráda. V blízkosti lázeňského středu též byla vybudována řada moderních vil a penzionů. Nedaleko zámku stojí kostel Povýšení svatého Kříže a hydroelektrárna se zdymadlem, navržená poděbradským rodákem Antonínem Engelem. Součástí golfového areálu je dnes budova bývalé Radiotelegrafické stanice s dvojicí stopadesátimetrových stožárů, která je dnes technickou památkou.

Obyvatelstvo

Při sčítání obyvatel v roce 1869 měly Poděbrady 4976 obyvatel. Na přelomu století tento počet narostl na 6738, po druhé světové válce se dále zvýšil na 12 414 obyvatel v roce 1950 a prozatím nejvíce, celkem 13 782 obyvatel, mělo město při sčítání v roce 1980. Ve zkratce se dá říci, že od roku 1961 počet obyvatel města stagnuje mírně na přibližně 13 tisících.^[42] V roce 2006 mělo město 13 255 obyvatel.

Části města

Kultura

Organizace

Související informace naleznete také v článku: Seznam zájmových a volnočasových organizací a skupin Poděbrad

Budova staré radnice, dnešní Městská knihovna

V areálu zámku se nachází Divadlo Na Kovárně a také Zámecký biograf, do kterého se vstupuje z prvního nádvoří. Divadlo má kapacitu celkem 233 sedadel. Dlouholetou tradici má Divadelní spolek Jiří, založený roku 1861, který naplno opět obnovil svou činnost po rekonstrukci divadla. Zámecký biograf nahradil původní Městské kino, které bylo v budově Sokola. V budově bývalé školy v ulici Na Dláždění dnes sídlí Polabské muzeum, jehož součástí je v Poděbradech i budova středověkého špitálu Kunhuta s vysokým barokním průčelím, který založila Kunhuta ze Šternberka a památník krále Jiřího z Poděbrad, který je v bývalé hradní kapli a rodné síni krále Jiřího, na druhém nádvoří zámku. Součástí památníku je expozice Bohuslav Schnirch a jeho pomník krále Jiřího a dále dřevěné monoxyly z 10. století.^[44] Mimo město je součástí muzea Muzeum Bedřicha Hrozného Lysá nad Labem, Galerie Melantrich Rožďalovice, Městské muzeum Sadská a Muzeum Královéměstecka Městec Králové.^[45] Městská knihovna Poděbrady sídlí od roku 1930 dodnes v budově renesanční staré radnice na Jiřího náměstí. V prostoru lázeňského parku se nachází komerční Galerie Ludvíka Kuby.

Kulturní akce

V roce 2008 proběhl 46. ročník festivalu Poděbradské dny poezie, 37. ročník divadelního festivalu mladého amatérského divalda FEMAD, 7. ročník přehlídky amatérského divadla Letní divadelní slavnosti a 7. ročník hudebního festivalu Barvy léta. Další akcí je festival rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio či každoroční Slavnosti krále Jiřího.

Náboženství

Interiér kostela Povýšení sv. Kříže

Při sčítaní lidu, domů a bytů 2001 uvedlo 3841 lidí (28,78%), že jsou věřící a 8553 (64%) bylo bez vyznání. Z toho 2586 (19,35%) obyvatel se přihlásilo k církvi římskokatolické, 634 (4,74%) k Českobratrské církvi evangelické, 257 (1,92%) k Církvi československé husitské, 55 (0,41%) k církvi pravoslavné a 18 (0,13%) uvedlo svou příslušnost k náboženské společnosti Svědkové Jehovovi.^[46] V minulosti mělo město i svou malou židovskou komunitu, která však zanikla během holocaustu. Ve městě se nachází Římskokatolická farnost Poděbrady. Poděbradské děkanství bylo  v roce 1886 povýšeno na proboštství (nad portály vstupních dveří kostela Povýšení sv. Kříže a fary jsou kamenné reliéfy se znakem proboštství, zhotovené sochařem Bohuslavem Schnirchem). Církev římskokatolickou zastupuje původně gotický kostel Povýšení sv. Kříže ze 14. století, v 16. století renesančně přestavěný a v 19. století opět regotizovaný, který doplňuje raně barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie. V průčelí kostelíčka jsou plastiky od Bohuslava Schnircha. Třetím kostelem je funkcionalistický kostel Husova sboru Církve československé husitské z roku 1937. Církev bratrská v roce 2007 dokončila svou modlitebnu Bétel. Synagoga v Husově ulici, postavená v roce 1852, byla zbourána v roce 1958.^[47] Ve městě se nachází dva hřbitovy. Hřbitov na předměstí Kluk dnes zahrnuje i židovský hřbitov, jež byl založen v roce 1898. Za protektorátu byly zdejší náhrobky odvezeny, obřadní síň postavená pro židovský hřbitov v roce 1900, je stále v provozu. Ve Velkém Zboží je evangelický hřbitov.

Politika

Poděbrady jsou obcí s rozšířenou působností. Správní obvod Poděbrad zahrnuje 35 obcí, které spravuje společně s Městcem Králové. Pod Poděbrady spadá 18 obcí. Jsou to: Choťánky, Kolaje, Kouty, Křečkov, Libice nad Cidlinou, Odřepsy, Okřínek, Opolany, Oseček, Pátek, Písková Lhota, Poděbrady, Sány, Senice, Sokoleč, Úmyslovice, Vlkov pod Oškobrhem, Vrbová Lhota.

Zastupitelstvo

Vedení města v současnosti tvoří starosta a dva místostarostové. Zastupitelstvo města se momentálně skládá z 15 členů (všichni zastupitelé za Poděbradské fórum odstoupily).^[48] Radu města tvoří 7 zastupitelů.^[49] V posledních volbách do zastupitelstev obcí zvítězilo SNK-Poděbradské fórum s 12 mandáty, druhá byla ODS s 8 mandáty a následovaly ČSSD (4 mandáty), Strana Rovnost Šancí (2 mandáty) a KSČM (1 mandát). První rok po volbách městu vládla koalice SNK-Poděbradské fórum a Strana rovnost šancí se starostou Lubomírem Zítou. Od listopadu 2007 je starostou Jozef Ďurčanský za ODS, jež sestavila koalici s ČSSD a Stranou rovnost šancí.^[50]

Vlajka a znak

Znak města

Svůj znak město získalo v roce 1472 od synů krále Jiřího z Poděbrad. Jeho popis zní takto: Ve zlatém štítě stříbrná kvádrovaná hradební zeď, vrcholící cimbuřím o devíti červeně krytých stínkách. Uprostřed zdi otevřená brána s černým otvorem, zlatými vraty a vytaženou zlatou mříží, zakončenou stříbrnými hroty. Za zdí uprostřed vystupuje stříbrná okrouhlá věž se dvěma podlouhlými okny nad sebou, římsou uprostřed, na vrcholu pak s cimbuřím o čtyřech stínkách a špičatou červenou střechou s makovicí. Za věží, jakoby na hradbě stojící, černo-červeně polcená orlice se zlatou zbrojí, červeným jazykem a stříbrným půlměsícem přes prsa a křídla. Na zdi nad branou visí stříbrný štítek se třemi černými pruhy v horní polovici. Štítek je znakem pánů z Kunštátu, tj. Jiřího z Poděbrad, orlice pak jeho potomků, knížat z Münsterberka. Městská vlajka byla schválena výnosem Ministerstva vnitra č. B-8117-25/11-47-II/3 ze dne 20. 8. 1948. Poměr stran je 2:3, barevné pruhy (bílý, červený a žlutý) jsou stejně široké.^[51]

Školství

Dřívější Masarykova ozdravovna, dnes Střední odborné učiliště kuchař

V Poděbradech se nenachází vysoká škola, v budoucnu se to však má změnit. Projekt neuniverzitní Vysoké školy Jiřího z Poděbrad byl zastupitelstvem Středočeského kraje přijat 19. září 2005. V Poděbradech mají být vyučovány obory z oblasti hotelnictví, gastronomie, cestovního ruchu a lázeňství.^[45] Univerzita Karlova v Praze zde provozuje Středisko jazykové a odborné přípravy UK ÚJOP. Ve městě se nachází šest středních škol, z toho dvě gymnázia (Gymnázium Jiřího z Poděbrad a Ekogymnázium), jedna hotelová škola (Hotelová škola a Vyšší odborná škola hotelnictví a turismu), jedna zemědělská škola (SZeŠ a SOŠ Poděbrady) a dvě střední odborná učiliště (Střední odborné učiliště kuchař a Střední odborné učiliště Skláren Bohemia). Základní školy jsou dvě (ZŠ T. G. Masaryka s kapacitou 930 žáků a ZŠ Na Valech s kapacitou 1000 žáků), speciální škola je jedna a mateřských škol celkem 14.^[52] Sedm z nich (ulice Palachova, Studentská, Proftova, Žižkova, Karla Čapka, Vřesová a Poděbradská) spravuje příspěvková organizace Mateřská škola Poděbrady.^[45] Vzdělanost obyvatel města je nadprůměrná. Při scítání lidu a domů z 1. března 2001 udalo 34,6% obyvatel vyučení a střední odborné vzdělání bez maturity, 29,4% úplné střední vzdělání s maturitou, 5,6% vyšší odborné a nástavbové vzdělání a 12,2% vysokoškolské vzdělání (celorepublikový průměr v těchto kategoriích je 38%, 24,9%, 3,4% a 8,9%).^[45]

Doprava

Železniční stanice Poděbrady byla postavena v roce 1926 ve funkcionalistickém slohu podle projektu architekta Vojtěcha Krcha

Výletní loď Král Jiří vyplouvá ze zdymadla v Poděbradech. V pozadí zámek, lávka přes zdymadlo a hydroelektrárna

Už první osídlení v prostoru Poděbrad bylo ovlivněno existencí strategického přechodu před řeku Labe na trase Kladské cesty. Později byla Kladská cesta přeložena přes Nymburk. Počátkem 19. století se město stalo důležitým dopravním uzlem císařských cest. Po hrázi Předměstského rybníka byla od roku 1817 zbudována erární silnice z Prahy do Hradce Králové.^[53] Spojení na Hradec Králové je dnes možné po silnici I/11 či dálnici D11. Na západním břehu řeky se tato silnice křížila se silnicí, vedoucí z Kolína do Nymburku, dokončená v roce 1836 (dnes silnice I/38).^[54] Na východ od města vedla další silnice směrem na Jičín, Kopidlno a Turnov (dnešní silnice I/32). Přímo ve městě se nachází železobetonový silniční most z roku 1953, který navazuje na dlouhý kamenný inundační most postavený v letech 1828–1831.^[55] Na východním okraji města, poblíž plnírny Poděbradky, stojí nový most přes Labe, který je součástí obchvatu Nymburka. Ve druhé polovině 19. století byla poblíž města postavena významná železniční trať z Kolína do Nymburka. Zprovozněna byla v roce 1870 jako součást Rakouské severozápadní dráhy. V roce 1905 byla trať rozšířena na dvoukolejnou, v současnosti je i elektrifikována. Dnes nese označení trať 231 a vede na trase Praha–Lysá nad Labem–Kolín. Ve městě je v provozu železniční stanice Poděbrady a místní zastávka Velké Zboží. Trať má velký význam pro příměstskou dopravu a současně je jako součást sítě tratí AGTC hlavním železničním nákladním tahem. V Poděbradech zastavují dálkové vlaky ze směru Trutnov a Hradec Králové. V některých období jezdila v Poděbradech linka městské autobusové dopravy. Poslední pokus o její zavedení proběhl v letech 2002–2003. V roce 1903 začala realizace regulace Labe. V letech 1913–1918 bylo v rámci regulace postaveno zdymadlo a vodní elektrárna, jejímž autorem byl poděbradský rodák Antonín Engel. Až do 90. let 20. století sloužila řeka k dopravě uhlí pro chvaletickou elektrárnu. Vodní doprava byla zastavena a dnes se po řece plaví především výletní loď Král Jiří, výletní, sportovní lodě a nově lodě postavené, plující z loděnice ve Chvaleticích ke svým majitelům.^[2] Na jih od města je možné využít pro překonání řeky Přívoz Oseček.

Průmysl a firmy

Zdymadlo a vodní elektrárna v Poděbradech

Ve středověku město prosperovalo především díky obilnářství a rybníkářství. Poděbradská rybniční soustava, jež začala vznikat za pánů z Kunštátu, zahrnovala až 48 rybníků, z nichž rybník Blato o rozloze 973 ha byl ve 14. století největším rybníkem u nás. Poděbrady tehdy patřily spolu s Třeboňskem a Pardubickem, mezi největší rybníkářské oblasti v Čechách. V minulosti zde fungoval také pivovar, mlýn, cukrovar či pila. V současnosti zde dominuje především sklářství, lázeňství a turismus. Poblíž města je plnírna minerální vody Poděbradka. Zámecký vodní mlýn a pivovar byly postaveny v roce 1574 a zanikly v 60. letech 19. století. V roce 1863 přibyl parní mlýn a v následujícím roce byl otevřen cukrovar, jež byl zrušen v roce 1926. Roubíčkův pivovar byl postaven v roce 1872. Kerhartova pila a cementárna byla otevřena v roce 1873.

Jediným velkým průmyslovým podnikem ve městě jsou v současnosti Sklárny Bohemia (dnes součást společnosti Bohemia Crystalex Trading), které doplňuje sklářská firma J. Blažek Sklo Poděbrady. Sklárna byla otevřena v roce 1876, po zhruba 10 letech byla uzavřena a provoz v ní byl, s pomocí německých sklářů, definitivně obnoven v roce 1893. Sklárna je známa především díky své produkci olovnatého křišťálu, který produkuje od roku 1927. Výrazně byla rozšířena v 50. letech 20. století.

Sport

Související informace naleznete také v článku: Seznam zájmových a volnočasových organizací a skupin Poděbrad

Pohled na řeku Labe z mostu v Poděbradech

Vzhledem ke své poloze v nížinném terénu jsou Poděbrady vhodné pro cykloturistiku a protínají je cyklotrasy č. 0024 (úsek Libice nad Cidlinou-Byšičky, délka 40 km) a č. 0019 (úsek Poděbrady-Nymburk, délka 8 km).^[56] Obě stezky jsou ve městě propojeny lávkou. V budoucnu je plánován vznik cyklostezek přímo uvnitř města.^[2] Cyklostezky podél řeky Labe, jsou vhodné i pro inline bruslení a jak ve směru do Nymburka, tak směrem k soutoku Labe a Cidliny (zde pokračuje až do Libice nad Cidlinou). Na Skupici byla vybudován naučná stezka, vedoucí lužním lesem až k soutoku Labe a Cidliny. V prostoru lužního lesa se nachází golfové hřiště, které zahájilo provoz v roce 1966. Až do 90. let bylo hřiště devítijamkové a až poté bylo rozšířeno na 18 jamek. Pro koupání slouží přírodní koupaliště na jezeře. Ve městě se nachází dvě fotbalová hřiště, zimní stadion, jízdárna s jezdeckým klubem, skatepark, squash a tenisové kurty.^[2] V řece a jezerech je možné rybařit. V letech 2009-2011 se v Poděbradech hrála nejvyšší soutěž v basketbale mužů - Mattoni NBL. V historii poděbradského sportu to byla nejvyšší soutěž napříč všemi sporty.

Významní rodáci a osobnosti spjaté s Poděbrady

Související informace naleznete také v článku: Seznam významných osobností Poděbrad

Asi nejznámější osobností spojovanou s městem je český král Jiří z Poděbrad

• Jiří z Poděbrad (1420 – 1471), český král
• Viktorín z Poděbrad (1443 – 1500), minsterberský a opavský kníže, syn krále Jiřího z Poděbrad.
• Kateřina z Poděbrad (1449 - 1464), uherská královna, dcera Jiřího z Poděbrad
• Hynek z Poděbrad (1452 – 1492), renesanční básník, syn Jiřího z Poděbrad
• Bartoloměj z Minsterberka (1477 - 1515), významný diplomat, vnuk Jiřího z Poděbrad
• František Turinský (1797 - 1852), obrozenecký básník, spisovatel, úředník a soudce
• Ludvík Kuba (1863 – 1956), folklorista, spisovatel, malíř
• Antonín Engel (1879 - 1958), architekt, urbanista a teoretik architektury
• Alén Diviš (1900 – 1956), malíř
• Ctirad Mašín (* 1930), příslušník československého protikomunistického odboje
• Milan Paumer (* 1931), příslušník československého protikomunistického odboje
• Josef Mašín (* 1932), příslušník československého protikomunistického odboje
• Miloš Forman (* 1932), režisér
• Václav Havel (* 1936), prezident ČR, dramatik
• Marta Kubišová (* 1942), zpěvačka
• Alice Nellis (* 1971), režisérka a scenáristka

Zajímavosti v okolí města

Pohled na soutok Labe a Cidliny s dálničním mostem

Nědaleko Poděbrad se nachází obec Libice nad Cidlinou, kde je možné vidět pozůstatky slavníkovského hradiště. U soutoku Labe a Cidliny je možné si prohlédnout zavěšený dálniční most přes Labe, postavený v letech 1985–1989 podle projektu architektů Jiřího Kopřivy a Jindřicha Kaňka. Ve městě se také nachází potok Jamborovka,která pramení v Bažantnici a protéká zahrádkářskou kolonií. V Jamborovce žije nekolik druhů živočichů, jmonovitě listonoh a jiní korýši,plovatka bahenní a obojživelníci. Po hladině se prohánějí slípky zelenonohé, či kachny. Na březích roste rákos. Před vtokem do zahrádkářské kolonie vytvářím malé jezírko, s bahnitým, podmáčeným okolím. Je to významná lokalita výskytu obojživelníků.

Literatura

• HRABĚTOVÁ, Jana. Poděbrady: město mého srdce: z alba minulých časů. Praha : Ostrov, 2008. ISBN 978-80-86289-59-5. S. 255. (česky) 
• HRABĚTOVÁ, Jana. Poděbrady: průvodce po přírodních a historických zajímavostech města a okolí, po muzeích a místech, vztahujících se k významným osobnostem. Poděbrady : Polabské muzeum, 1999. ISBN 80-238-5496-8. S. 101. (česky) 
• KOLEKTIV AUTORŮ. Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III., P-S. [s.l.] : Libri, 2003. ISBN 80-7277-045-4. (česky) 
• LANGR, Ladislav; PERŠÍN, Jakub; PEKÁREK, Jiří. Poděbradská abeceda = Poděbrady’s alphabet. Poděbrady : Lázně Poděbrady, 2008. ISBN 978-80-254-4271-5. S. 119. (česky, anglicky) 
• ŠMILAUEROVÁ, Eva. Poděbrady v proměnách staletí (1. díl). Praha : Scriptorium, 2001. ISBN 80-86197-30-1. S. 246. (česky) 
• ŠMILAUEROVÁ, Eva. Poděbrady v proměnách staletí (2. díl). Praha : Scriptorium, 2005. ISBN 80-86197-62-X. S. 271. (česky) 
• VÁCHA, Petr; STEGBAUER, Jiří. Poděbrady : město mého srdce. Praha : Ostrov, 2006. ISBN 80-86289-48-6. S. 150. (česky) 
• Nový průvodce městem Lázně Poděbrady a okolím. Lázně Poděbrady : Svatopluk Zlámaný, 1934.  
• Lázně Poděbrady. Praha : Ředitelství uhličitých lázní a zřídel, akc. Spol. v Poděbradech, 1922.  

Partnerská města

• Piešťany, Slovensko

YouTube

Reference

1. ↑ DAVIDOVÁ, Kateřina. Poděbrady - Městská památková zóna [online]. [cit. 2009-07-18]. Dostupné online. (česky) 
2. ↑ ^{2,0 2,1 2,2 2,3 2,4} KARBULKOVÁ, Jitka. Strategické a akční plánování ve městě Poděbrady: Bydlení, urbanistická kvalita, vzhled města, památky, infrastruktura. Poděbradské noviny, 9 2008, roč. 17, čís. 18, s. 11.  
3. ↑ Stručný přehled dosavadních archeologických výzkumů na okrese Nymburk [online]. Polabské muzeum, [cit. 2008-08-07]. Dostupné online. (česky) 
4. ↑ ŠMILAUEROVÁ, Eva. Poděbrady v proměnách staletí (1. díl). Praha : Scriptorium, 2001. ISBN 80-86197-30-1. S. 246. (česky) [Dále Šmilauerová (2001)]
5. ↑ ^{5,0 5,1} Šmilauerová (2001), s. 12.
6. ↑ HRABĚTOVÁ, Jana. Poděbrady: průvodce po přírodních a historických zajímavostech města a okolí, po muzeích a místech, vztahujících se k významným osobnostem. Poděbrady : Polabské muzeum, 1999. ISBN 80-238-5496-8. S. 7. (česky) [Dále Hrabětová (1999)]
7. ↑ ^{7,0 7,1} Hrabětová (1999), s. 8.
8. ↑ Šmilauerová (2001) uvádí, že není jasné, jak sídlo poděbradských pánů vlastně vypadalo. Přemysl Otakar I. mohl od předchozích majitelů získat dvorec, ale možná již románský hrad, který mohl být následně pouze přestavěn.
9. ↑ Šmilauerová (2001), s. 17.
10. ↑ Šmilauerová (2001), s. 19.
11. ↑ Šmilauerová (2001: 33) uvádí, že o hradbách, jejich trase a podobě máme jen velice kusé informace. Jistým jejich dokladem je dnešní název ulice Na Valech. Předpokládá, že ho tvořil příkop, hliněné valy s dřevěnými roubenými hradbami a trojice bran (Pražská, Nymburská a Kostelní či Hradecká). V polovině 17. století už opevnění neexistovalo, brány vydržely déle. Příkop byl zasypán až po roce 1838.
12. ↑ ^{12,0 12,1} Šmilauerová (2001), s. 29.
13. ↑ Hrabětová (1999), s. 9.
14. ↑ Šmilauerová (2001), s. 23.
15. ↑ Hrabětová (1999), s. 11.
16. ↑ Šmilauerová (2001), s. 39.
17. ↑ ^{17,0 17,1} Hrabětová (1999), s. 12.
18. ↑ Šmilauerová (2001), s. 49.
19. ↑ Šmilauerová (2001), s. 82.
20. ↑ Šmilauerová (2001), s. 90.
21. ↑ Šmilauerová (2001), s. 100.
22. ↑ Šmilauerová (2001), s. 102.
23. ↑ Šmilauerová (2001), s. 130.
24. ↑ Šmilauerová (2001), s. 138.
25. ↑ Hrabětová (1999), s. 13.
26. ↑ Hrabětová (1999), s. 14.
27. ↑ Prvním lazeňským objektem v Poděbradech ovšem byly železité lázně na Zálabí, v blízkosti havířského kostelíčka. Byly otevřeny v roce 1722, ale přestože v roce 1832 zde byl vystavěn zděný lázeňský dům, lázně zůstaly malé a v roce 1938 zanikly. (Šmilauerová 2001: 193)
28. ↑ ^{28,0 28,1} Hrabětová (1999), s. 16.
29. ↑ ^{29,0 29,1 29,2} Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
30. ↑ Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
31. ↑ Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
32. ↑ Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.
33. ↑ Zákon č. 280/1948 Sb.
34. ↑ Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.
35. ↑ Zákon č. 36/1960 Sb.
36. ↑ Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, strany 1064-1066. (česky a německy)
37. ↑ Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, strana 578. (česky a německy)
38. ↑ Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, strana 1429. (česky a německy)
39. ↑ Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, strany 1827-1828. (česky a německy)
40. ↑ Poloha regionu [online]. region Poděbradsko, [cit. 2008-08-09]. Dostupné online. (česky) 
41. ↑ Retrospektivní vývoj počtu obyvatel podle jednotlivých sčítání lidu, domů a bytů. Český statistický úřad. Šmilauerová (2001: 153) uvádí starší údaje z Tereziánského katastru (1743), Josefínského katastru (1788) a Topografie Schallerovy (1790). Stejná autorka (2001: 178) uvádí i údaje pro rok 1818.
42. ↑ Historický lexikon - počet obyvatel a domů podle výsledků sčítání od roku 1869 v obcích SO ORP [online]. Veřejná databáze ČSÚ, [cit. 2008-08-07]. Dostupné online. (česky) 
43. ↑ Retrospektivní vývoj počtu obyvatel podle jednotlivých sčítání lidu, domů a bytů. Český statistický úřad. Šmilauerová (2001: 153) uvádí starší údaje pro roky 1678, 1713 a 1771. Údaj z roku 1771 je odhadem autorky na základě známého faktu z vojenského sčítání, že ve městě bylo 994 mužů. Stejná autorka (2001: 178) uvádí i údaje pro roky 1818, 1835 a 1850.
44. ↑ Expozice a objekty ve správě Polabského muzea [online]. Polabské muzeum, [cit. 2008-08-04]. Dostupné online. (česky) 
45. ↑ ^{45,0 45,1 45,2 45,3} KARBULKOVÁ, Jitka. Strategické a akční plánování ve městě Poděbrady: Kultura, sport, rekreace, zájmové a volnočasové aktivity. Poděbradské noviny, 9 2008, roč. 17, čís. 17.  
46. ↑ Sčítaní lidu, domů a bytů 2001 [online]. Český statistický úřad, [cit. 2008-08-04]. Dostupné online. (česky) 
47. ↑ Poděbrady [online]. holocaust.cz, [cit. 2008-08-04]. Dostupné online. (česky) 
48. ↑ Zastupitelstvo města - pro volební období 2006 - 2010 [online]. Město Poděbrady, [cit. 2009-07-09]. Dostupné online. (česky) 
49. ↑ Rada města - pro volební období 2006 - 2010 [online]. Město Poděbrady, [cit. 2009-07-09]. Dostupné online. (česky) 
50. ↑ Volby do zastupitelstev obcí [online]. Volby.cz, [cit. 2008-08-06]. Dostupné online. (česky) 
51. ↑ Symboly města [online]. Město Poděbrady, [cit. 2009-07-09]. Dostupné online. (česky) 
52. ↑ Školství v Poděbradech [online]. Město Poděbrady, [cit. 2008-08-06]. Dostupné online. (česky) 
53. ↑ Šmilauerová (2001), s. 183.
54. ↑ Šmilauerová (2001), s. 186.
55. ↑ Šmilauerová (2001), s. 184.
56. ↑ Velká cykloturistická mapa: Okolí Prahy Nymbursko. Vizovice : SHOcart, 2003. ISBN 80-7224-120-6. (česky) 

Externí odkazy

• Oficiální stránky města
• Podrobné statistické údaje z roku 2003 na stránce ČSÚ
• Kulturní a informační centrum Poděbrady
• Stránky věnované regionu Poděbradsko
• Římskokatolická farnost Poděbrady