Mika Häkkinen
Z Multimediaexpo.cz
Mika Pauli Häkkinen (* 28. září 1968, Vantaa) je bývalý finský automobilový závodník a pilot Formule 1, přezdívaný Létající Fin.
Ve Formuli 1 závodil v sezónách 1991–2001, přičemž v sezóně 1998 a 1999 se stal mistrem světa.
Celkem startoval ve 165 velkých cenách ve kterých 20× zvítězil, 51× stál na stupních vítězů a 26× startoval z pole position.
K závodění se ještě vrátil v sérii DTM, kde třikrát zvítězil ve voze Mercedes. V roce 2007 oznámil úplné ukončení závodní kariéry.
Obsah |
Počátky kariéry
Mika Häkkinen se narodil v městě Vantaa, ve Finsku, 28. září 1968. Jeho otec se jmenoval Harri a byl krátkovlnným radiovým operátorem a příležitostným taxikářem. Jeho matkou byla Aila, jež pracovala jako sekretářka. Häkkinen vyrůstal se svou sestrou Ninou, která se starala O Mikovu fan stránku do roku 1998. Jako dítě žil Mika ve stejné ulici jako další jezdec Formule 1 Mika Salo a oba se později stali dobrými přáteli.
Häkkinen jako malý také vystupoval v akrobatické show. Na střední škole se též věnoval akrobatické gymnastice a později se připojil k akrobacii v divadle v Helsinkách. Häkkinen se poté musel rozhodnout, jestli se bude věnovat akrobacii nebo závodění. Nakonec se rozhodl, že bude závodním jezdcem.
Kariéra před Formulí 1
Když bylo Mikovi 5 let, jeho rodiče pro něj pronajali motokáru a brali ho na dráhu nedaleko jejich domu. Při svém prvním kole se Häkkinen dostal do havárie, ale nic se mu nestalo. I přes počáteční neúspěch chtěl Häkkinen se závoděním pokračovat a poté co neustále přemlouval své rodiče, se mu jeho přání splnilo. Mikův otec mu koupil první motokáru, konkrétně to byla motokára se kterou dříve závodil Henri Toivonen.
Do roku 1986 vyhrál Häkkinen 5 titulů na motokárách. Mistr světa z roku 1982 Keke Rosberg pomohl Häkkinenovi sehnat sponzory, kteří mu pomáhali v juniorských kategoriích otevřených vozů. „Nový létající Fin“ vyhrál třikrát Skandinávský šampionát, poté v roce 1988 šampionát Opel Lotus Euroseries a v roce 1990 Britskou Formuli 3. Na konci 80. let bydlel v Anglii v domě společně s týmovým kolegou ze stáje West Surrey Racing a pozdějším jezdcem Formule 1, Allanem McNishem. Häkkinen byl blízko vítězství v Grand Prix Macau 1990, ale havaroval s Michaelem Schumacherem. Jeho výkon ale znamenal posun do Formule 1 k týmu Lotus.
Formule 1
1991-1992: Lotus
1991
Häkkinen se v roce 1991 připojil k týmu Lotus. Debutoval na okruhu ve Phoenixu, kvalifikoval se na 13. místě a na stejné pozici by prabděpodobně i dojel, kdyby mu v 60. kole neselhal motor. Své první body vybojoval o dva závody později v Imole, kde po startu z 25. místa dojel pátý, na vítěze, Ayrtona Sennu, ale ztratil 3 kola. Další body už v sezóně nepřidal.
1992
V další sezóně byl Mikův týmový kolega Johnny Herbert. Häkkinen se zlepšil a bodoval celkem v 6 závodech, nejlépe dojel na 4. místě ve Francii a Maďarsku. Celkově skončil na 8. místě v poháru jezdců.
1993-2001: McLaren
1993
V roce 1993 přešel Häkkinen do týmu McLaren, kde se měl stát nejprve testovacím jezdcem a až přijde jeho čas, měl se posunout do role závodního pilota. Jako hostující jezdec se objevil v Monaku v sérii Porsche Supercup, kde závod opanoval. Jeho sen usednout v závodě opět do kokpitu se mu vyplnil po závodě v Monze poté, co po špatných výsledcích tým opustil Michael Andretti. Debut v britské stáji si odbyl v Portugalsku a hned všechny ohromil tím, že v kvalifikaci porazil svého týmového kolegu Ayrtona Sennu. Bohužel, v poslední zatáčce okruhu přehnal svou snahu, vyjel z trati a narazil do boxové zdi. V té době jezdil na bodovaných příčkách. Na okruhu Suzuka poprvé vystoupal na pódium, kde dojel 15 sekund za Sennou.
V průběhu sezóny testoval Häkkinen i Senna motor Lamborghini V12 v modifikovaném voze McLaren MP4/8 s označením „MP4/8B“ na okruzích Estoril a Silverstone. Oba jezdci byli motorem zaujati, Häkkinen jezdil v Silverstone o 1,4 sekundy rychleji než s normálním závodním motorem Ford V8.
1994
Senna odešel do týmu Williams a Häkkinen se tak stal lídrem v týmu, jeho kolegou se stal Martin Brundle. Tým McLaren také změnil motor, od motoru Ford V8 přešel k motoru Peugeot V10 (tým chtěl údajně původně použít v předchozím roce testovaný motor Lamborghini V12, šéf týmu Ron Dennis se ale rozhodl pro Peugeot). V sezóně si Häkkinen připdal 6 pódií a v šampionátu skončil čtvrtý se ziskem 26 bodů.
1995
V roce 1995 začalo dlouhotrvající spojení mezi týmem McLaren a německou automobilkou Mercedes-Benz. Před začátkem sezóny si Häkkinen a jeho týmový kolega Nigel Mansell stěžovali na to, že vůz je pro ně malý a oni trpí údery rukou a loktů do boků kokpitu. Dvě pódiová umístění, v Itálii a v Japonsku, znamenala pro Miku již deváté umístění mezi nejlepšími třemi. Häkkinen zmeškal Grand Prix Pacifiku kvůli operaci slepého střeva. Poté, při Grand Prix Austrálie 1995 v Adelaide, mu na začátku první kvalifikace selhala pneumatika, což vedlo k tvrdému nárazu do zdi. Häkkinen utrpěl vážná zranění (prasknutí lebky, vnitřní krvácení, zapadlý jazyk, který mu ucpal dýchací cesty) a byl zachráněn jen díky koniotomii, kterou hned vedle trati provedl lékař Sid Watkins. Tento incident upevnil vztah mezi Häkkinenem a týmovým šéfem Ronem Dennisem a také vyvolal posun v oblasti bezpečnosti sportu. Naštěstí se Häkkinen plně zotavil a v roce 1996 mohl opět závodit. Tím pádem zmeškal pouhý jeden závod. Do kokpitu Formule 1 usedl tři měsíce po havárii na okruhu Paul Ricard. Celkově byl v poháru jezdců sedmý se ziskem 17 bodů.
1996
Rok 1996 znamenal pro McLaren zlepšení; Mercedes-Benz vstoupil do druhé sezóny jako dodavatel motorů a Häkkinen se opět vrátil na pódiová umístění, přestože první vítězství mu stále unikalo. V tomto roce se k týmu připojil David Coulthard, jež přišel z týmu Williams. Na okruhu Spa si Fin málen připsal výhru, když zvolil jednu zastávku v boxech. Havárie Jose Verstappena ale znamenala vyjetí safety caru a zborcení celé strategie. Häkkinen by jinak závod vyhrál o více jak 10 sekund. V šampionátu skončil celkově pátý, se ziskem 31 bodů.
1997
McLaren vstupoval do ročníku 1997 se sebevědomím. Červená a bílá barva sponzora Marlboro zmizela a vystřídala ji stříbrná a černá barva jiné tabákové společnosti, West. A McLaren se s tím vrátil na vítěznou vlnu. Coulthard vybojoval hned v úvodní Grand Prix Austrálie vítězství po více než 3 sezónách. V průběhu sezóny se McLaren začal pravidelně umísťovat na předních pozicích, v poháru jezdců byl ale úspěšnější Coulthard. Häkkinen měl několik možností připsat si první výhru, na okruzích Silverstone, A1-Ring a Nürburgring. V Jerezu konečně protnul cílovou čáru jako první, stalo se tak ale poté co byl Coulthard požádán aby uvolnil cestu jemu a Jacquesovi Villeneuvovi, který měl problémy s poškozeným vozem. Celkově skončil v bodování šestý za 27 bodů.
1998
Rok 1998 byl zlomovým pro kariéru Häkkinena. Vůz McLaren MP4/13 byl prvním, který designoval Adrian Newey, aerodynamik, který v minulých letech projektoval i výborné vozy Williams. Mika vyhrál celkem 8 závodů a ve 13 ze 16 závodů bodoval. Zajistil si tak titul mistra světa, když získal rovných 100 bodů. Za ním skončil Michael Schumacher s vozem Ferrari se ziskem 86 bodů. Häkkinen rovněž devětkrát v sezóně startoval z pole position.
Sezóna začala tím, že Häkkinen vyhrál 4 ze 6 prvních závodů. Další tři poté vyhrál Michael Schumacher a v bodování se Finovi výrazně přiblížil. Další výhry pro Fina přišly v Rakousku a v Německu. V Maďarsku a Belgii ale získal pouhý bod, Schumacher toho využil ale jen v prvním případě, když na okruhu Hungaroring vyhrál. V deštivé a chaotické Grand Prix Belgie po kontaktu s Davidem Coulthardem nedojel. Po závodě na Monze se bodový stav u obou srovnal na 80 bodech. Zbývaly pouhé 2 závody. Schumacher startoval na okruhu Nürburgring z pole position, závod ale vyhrál Häkkinen. V posledním závodě v Japonsku mohli oba bojovat o titul, favoritem byl ale Häkkinen. Schumacher sice opět získal pole position, musel ale startovat z konce startovního pole, když ho při zahřívacím kole postihl problém. Nakonec Němec ze závodu odstoupil po defektu pneumatiky. Häkkinen vyhrál závod i celý šampionát.
1999
Vůz MP4/14, opět vycházející z tužky Adriana Neweyho, byl stejně jako minulou sezónu konkurenceschopný v boji o vítězství. Na druhou stranu byl od svého loňského předchůdce poruchovější. Cesta za titulem tak byla o něco těžší než v roce 1998. Tým Ferrari opět vsázel na Michaela Schumachera, ten ale v polovině sezóny vypadl ze hry, když vážně havaroval při Grand Prix Velké Británie. Zastoupil jej však jeho týmový kolega Eddie Irvine, který s Häkkinenem bojoval o titul až do posledního závodu v Japonsku. Tam Mika vyhrál před Michaelem Schumacherem a právě Irvinem a s celkovým ziskem 76 bodů obhájil titul mistra světa. Irvine skončil se 74 body jen o 2 body za ním.
Začátek nebyl pro Miku příliš dobrý, když musel odstoupit z úvodní Grand Prix. Na první výhru ale nečekal dlouho, když si ji připsal hned v Brazílii. V následujícím závodě v Imole ale opět nedokončil. V Monaku byl třetí a poté dvakrát vyhrál, ve Španělsku a v Kanadě. Další pódium si připsal ve Francii, na okruhu Silverstone poté nedojel. Právě v tomto závodě utrpěl Michael Schumacher zranění, které ho vyřadilo z boje o titul. Další výhru si připsal v Maďarsku a ve Spa dojel druhý za Coulthardem. V Monze Häkkinen havaroval a kamery ho zachytily nedaleko trati, jak pláče. Při Grand Prix Evropy skončil pátý a byl to jediný závod který dojel a při kterém zároveň nebyl na stupních vítězů. V Malajsii dojel třetí a v již zmíněném Japonsku vyhrál, čímž si zajistil titul. Irvineovi málem nadělil celé kolo.
2000
Jako dvojnásobný mistr světa se Häkkinen připojil k elitní skupině jezdců. V sezóně 2000 si přál zkompletovat hattrick, což se mu ale nepovedlo. Häkkinen si připsal vítězství ve Španělsku, Rakousku (stylem start-cíl) a v Maďarsku, kde převzal vedení v šampionátu. Vyhrál i v Belgii, kde provedl dechberoucí manévr, když na rovince Kemmel straight předjel zároveň Michaela Schumachera i Ricarda Zontu. Po další Grand Prix převzal celkové vedení opět Schumacher a mistrovský titul potvrdil v Grand Prix Japonska. Michael Schumacher popsal svůj boj o titul s Häkkinenem jako nejvíce uspokojující.
2001
V roce 2001 vstoupil do sezóny, která se nakonec ukázala jako jeho poslední ve Formuli 1, když byl po sezóně nahrazen svým mladým krajanem a chráněncem Kimim Räikkönenem. Vůz MP4-16 již nebyl tak dobrý a byl to spíše Coulthard, který potrápil Michaela Schumachera v boji o titul.
Häkkinen utrpěl větší nehodu kvůli selhání předního zavěšení v úvodním podniku v Austrálii, když jel druhý. Tato havárie jakoby způsobila pokles jeho motivace. V Brazílii se zdržel na startu, což málem vedlo k tomu, že do něj narazil Olivier Panis. Häkkinen za své jednání dostal pokutu $5 000. Ve Španělsku vedl až do posledního kola a mohl si připsat čtvrtou výhru v řadě na tomto okruhu. Porucha spojky ho nakonec vyřadila ze závodu v posledním kole pouhých 5 zatáček před cílem. Häkkinena poté do boxů na boku svého vozu přivezl David Coulthard. Byl to smutný ale nezapomenutelný moment, zdůrazňující silné pouto mezi Coulthardem a Häkkinenem. Ve Velké Británii dominoval celému závodu a připsal si první výhru v sezóně. V Monze oznámil Häkkinen médiím, že v roce 2002 si dá od závodění pauzu a mezitím se rozhodne o své budoucnosti. Na okruhu Indianapolis si připsal své poslední vítězství ve Formuli 1. Celkově skončil s 37 body pátý. V polovině roku 2002 oznámil úplné ukončení kariéry.
DTM (2005-2007)
Během roku 2004 Häkkinen oznámil své plány na návrat k závodění a hovořil s týmem Williams o angažmá pro rok 2005. Nakonec k dohodě nedošlo a namísto toho provedl svůj comeback k závodění v sérii DTM ve voze Mercedes-Benz. Byla to úspěšná první sezóna, okořeněná jedním vítězstvím.
I v roce 2006 pokračoval v šampionátu DTM s Mercedesem, ale sezóna již byla obtížnější a nejlepším výsledkem bylo několik druhých míst. Magazín Autosport spekuloval, že Häkkinenův styl jízdy se příliš nehodí do vozu DTM.
Při akci Goodwood Festival of Speed v roce 2006 řídil Häkkinen vůz McLaren-Mercedes MP4-20 z roku 2005. Mnozí lidé říkali, že bylo skvělé vidět Häkkinena opět v McLarenu, jelikož byl tenkrát posledním mistrem světa v tomto týmu.
Häkkinen zůstal u Mercedesu i ve třetí sezóně a přestože celkový dojem kazí několik smolných závodů, byl rok 2007 jeho nejlepší. Pravidelně se kvalifikoval do přední řady a dvakrát vyhrál (na okruzích Lausitz a Mugello) a celkově byl v hodnocení osmý.
Možné návraty do Formule 1
Po Häkkinenově roční přestávce a následném ukončení kariéry, se mnohokrát spekulovalo o jeho možném návratu. Mika byl spojován s týmem Williams během roku 2004, jelikož Juan Pablo Montoya měl na další rok přestoupit k McLarenu. K dohodě ale nedošlo.
Na konci roku 2006 opět vyvstaly spekulace, tentokrát o možném návratu k týmu McLaren pro rok 2007. Magazín Autosport oznámil, že Häkkinen v listopadu dvakrát testoval v simulátoru McLarenu a diskutoval o možném návratu k týmu. 24. listopadu McLaren oznámil, že Lewis Hamilton usedne do druhého kokpitu McLarenu v roce 2007 a ukončil tak veškeré spekulace. Nicméně se psalo o tom, že Häkkinen působil v roli poradce, když Ron Dennis prohlásil, že: „Je to velmi zajímavá osobnost, kterou přivádíme a která zhodnotí věci, které vyvíjíme.“ Ve čtvrtek, 30. listopadu, Häkkinen celý den testoval McLaren-Mercedes MP4-21 na okruhu Circuit de Catalunya v Barceloně. Absolvoval 79 kol, ale jeho nejrychlejší kolo bylo o 3 sekundy pomalejší než u ostatních jezdců. McLaren prohlásil, že využili jeho odborných znalostí, aby poznali jak se Formule 1 vyvinula od jeho odchodu v roce 2001.
Häkkinen byla také jmenován jako „Zodpovědný pijící ambasador“ sponzorem McLarenu firmou Johnnie Walker.
Häkkinen má ulici po něm pojmenovanou v australském městě Adelaide, kde došlo k jeho málem tragické nehodě.
Intercontinental Le Mans Cup 2011
Tým AMG China vstoupil s vozem Mercedes-Benz SLS AMG do série Intercontinental Le Mans Cup – 6 hodinového závodu na okruhu Zhuhau, kde si Häkkinen odbyl debut ve třídě GT3.
Konec kariéry
Häkkinen oznámil konec závodní kariéry v neděli, 4 .listopadu 2007. Rozhodnutí prý „nebylo snadné“, ale dodal, že “závodění je stále v mé krvi a toto rozhodnutí neznamená, že mi bude bránit závodit pro radost.“
V listopadu 2008 Häkkinen oznámil, že začne novou kariéru v oblasti managementu.
V datech
- 1986
- mistr Finska, Skandinávie a Švédska v motokárách
- 1987
- mistr Finska, Skandinávie a Švédska ve formuli Ford
- 1988
- mistr evropského seriálu formule Opel a druhý v britském seriálu
- 1990
- britský šampion ve formuli 3 před Mikou Salem; devět vítězství
- 1991
- naskočil do formule 1 za Lotus; ve třetím závodě v málo uznávaném autě dojel pátý
- 1992
- za Lotus se dvakrát umístil čtvrtý a celkově skončil osmý
- 1993
- dal se k McLarenu, neboť spoléhal na Sennův odchod; tan však zůstal a Mika se dočkal, až když dostal padáka Michael Andretti; hned v první kvalifikaci byl rychlajší než Senna
- 1994
- celkově klasifikován čtvrtý; šestkrát na stupních vítězů, i když ani jednou jako vítěz
- 1995
- motory Mercedes znamenaly naději, né však vítězství; v závěrěčné VC Austrálie utrpěl poranění hlavy
- 1997
- opět celkově pátý, ale konečně dosáhl vítězství - v posledním závodě v Jerezu
- 1998
- vyhrál osm závodů, v posledním porazil v boji o titul Michaela Schumachera
- 1999
- znovu mistram světa, tentokrát jen po pěti vítězstvích; v posladním závodě porazil Eddieho Irvina ve Ferrari
- 2000
- 2001
- celkově pátý, dvě vítězství; ztratil elán, vzal si rok volna
- 2002
- oznámil ukončení kariéry automobilového závodníka
Kariéra ve formuli 1
- Žlutě - vítězství
- Modře - 2. místa
- Červeně - 3. místa
- Zeleně - bodoval
- Tučně - pole position
Vozy
- 1991 – Lotus
- 1992 – Lotus
- 1993 – McLaren
- 1994 – McLaren
- 1995 – McLaren
- 1996 – McLaren
- 1997 – McLaren
- 1998 – McLaren
- 1999 – McLaren
- 2000 – McLaren
- 2001 – McLaren
Velká Galerie
YouTube
| Mika Häkkinen Teaches Captain Slow to Drive – Top Gear (BBC) |
| Mika Häkkinen wins F1 World Championship (Suzuka, 1998) |
Externí odkazy
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |