Varnsdorf

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 8. 6. 2020, 11:29

   

Varnsdorf (německy Warnsdorf, hornolužickosrbsky Warnoćicy) je město v nejsevernější části České republiky, ve východní části Ústeckého kraje, v okrese Děčín, na jihovýchodě Šluknovského výběžku. Protéká jím říčka Mandava a je ze tří stran obklopen územím Německa. Leží 32 km východně od Děčína a 34 kilometrů severozápadně od Liberce.

Obec s rozšířenou působností Varnsdorf je počtem obyvatel druhým největším městem okresu Děčín a měla k 25. červenci 2008 16 098 obyvatel,^[1] výměra katastru města je 26,21 km².^[2] Skládá se z místních částí Varnsdorf, Studánka a Světliny 1. díl. Ve Varnsdorfu jsou hraniční přechody do Německa: silniční Varnsdorf-Seifhennersdorf a Varnsdorf-Großschönau, dále přes město vede peážní železnice z Žitavy do Eibau.

Dějiny města začínají ve 2. polovině 14. století založením zemědělských dvorů. V roce 1830 se zde konalo první úplné liturgické provedení Beethovenovy slavnostní mše Missa Solemnis. Varnsdorf byl povýšen na město v roce 1868, do té doby byl největší vesnicí Rakouska-Uherska.^[3] V tomtéž roce přijel do Varnsdorfu první vlak z Děčína a díky železnici nastal rozvoj průmyslu, především strojírenství a výroby textilu. Ve druhé polovině 19. století měl Varnsdorf přezdívku „malý Manchester českého Nizozemí“. V roce 1872 bylo ve městě založeno místní biskupství starokatolické církve. V roce 1947 zde proběhla stávka, která měla podstatný vliv na události roku 1948. Po druhé světové válce se Varnsdorfu říkalo „město mládí, zahrad a komínů (továren)“.

Název

Jméno Varnsdorf označovalo Wernarovu ves. Poprvé ji zmiňuje žitavská kronika v roce 1341 v souvislosti s Jindřichem z Varnsdorfu. Existuje pověst, podle které Wernar varoval (německy warnen = varovat) pocestné před loupežníky, kteří řádili v okolí Varnsdorfu. Na rozdíl od jiných měst v pohraničí nedošlo k přejmenování, město nikdy nemělo český název.^[4] Místní část Studánka se německy nazývala „Schönborn“ (schön německy krásný, der Born studánka), obec se nacházela u studánky. České jméno dostala obec po roce 1945 podle překladu druhé části německého názvu Born – Studánka. Světliny 1.díl se německy jmenovaly „Lichtenhain 1. Ant.“ podle knížecího rodu Lichtenštejnů (německy der Hain = háj, lesík). Název po roce 1945 vychází z chybného překladu první části názvu do češtiny (německy das Licht = světlo).^[5]

Historie

Celkový pohled na Varnsdorf z roku 1821

Počátky osídlení

Oblast, kde se dnes nachází Varnsdorf, byla podle indicií řídce obydlena již v dobách na přelomu našeho letopočtu, kdy na území Čech žil germánský kmen Markomanů a v Horní Lužici kmen Semnonů. Po porážkách, které tyto kmeny utrpěly od Římanů, se kraj na místě dnešního Varnsdorfu na několik století proměnil v liduprázdnou divočinu s neprostupnými hvozdy.^[6] Nejprve lužický kmen Milčanů žijící v Horní Lužici odtud vytlačil Germány, kteří zde setrvávali z dřívějších dob. Germáni byli nuceni hledat nová sídliště a někteří se usadili v údolí Mandavy, v údolí Staré řeky, což je její původní název^[7] z konce 1. tisíciletí našeho letopočtu. Milčané byli vytlačeni ve 13. století německou kolonizací.

Na území Varnsdorfu vznikla první vesnice kolem roku 1200 a jejími majiteli byli Berkové z Dubé. Poté kraj na místě dnešního Varnsdorfu patřil Vartenberkům (přibližně od roku 1310) a pak Šlejnicům (od roku 1494).^[8] Za Šlejniců se okolí Varnsdorfu hospodářsky povzneslo díky těžbě stříbra v Jiřetíně pod Jedlovou.

Do konce 14. století byl na území Varnsdorfu rytířský manský statek pánů z Varnsdorfu. Od nich pochází dnešní znak Varnsdorfu, bílý půlměsíc a hvězda v modrém poli. Husitství kraj významněji nezasáhlo; území Varnsdorfu bylo pod ochranou Žitavy.

Novověk

Fotografie Fröhlichovy továrny z roku 1850, nejstarší fotografie z Varnsdorfu

Roku 1570 se Varnsdorf stal samostatným panstvím,^[9] kterým zůstal do konce třicetileté války. Po roce 1620 bylo varnsdorfské panství zkonfiskováno^[10] a v roce 1641 prodejem přičleněno k  rumburskému panství. Za třicetileté války byl v letech 1639 až 1643 Varnsdorf obsazen švédskými vojsky.^[11] V roce 1642 byl dobyt a zničen 7 km vzdálený hrad Tolštejn.^[12] Po třicetileté válce emigrovalo nekatolické obyvatelstvo; v roce 1627 odešlo do sousedního Saska okolo 250 lidí, které od roku 1635 bylo zahraničím.^[11] Berní rula z let 1653-1655 zachytila ve Varnsdorfu 32 statků, 20 statků bylo opuštěných a 3 se znovu osídlovaly. Ve Varnsdorfu bylo 25 chalup, 7 se osídlovalo a 10 bylo pustých, pustá usedlost zahradníka, 34 domků na obecním pozemku, jeden se osídloval a 17 bylo pustých.^[13] Z té doby pochází první známý popis Varnsdorfu: „Stavení, kde lidé bydlí, může býti.“(dá se v nich bydlet) „ostatek zpustlý, z nichž se všech pustých doložených lidé pro víru zběhli,“(protestantskou)„po kterých se zase někteří osazují. Pole žitná, luk s potřebu, leží u hranice s Lužicí, jednu míli od Žitavy. Živí se tkaním lnu a chovem dobytka.“ V roce 1678 již zase žilo ve Varnsdorfu 600 obyvatel.^[13]

Panství v roce 1681 odkoupili Lichtenštejnové,^[8] kterým patřilo až do roku 1919.

Počátkem 18. století se ve Varnsdorfu začala rozvíjet textilní výroba, nejprve plátenické manufaktury a roku 1786 se začala dovážet bavlna. V roce 1777 byla založena firma Frölich,^[14] která od roku 1790 vyráběla samet. K dalšímu rozkvětu textilního průmyslu došlo za napoleonských válek.

V roce 1804 nabídl císař František I. Varnsdorfu povýšení na město, což bylo představiteli obce s díky odmítnuto.^[15] Za napoleonských válek Anglie v textilním průmyslu nekonkurovala, po skončení válek zboží z Anglie opět ovládlo světové trhy. Místní podnikatelé začali pašovat lacinou anglickou přízi ze Saska, a tím místní přadláci začali přicházet o práci. V letech 1817 až 1837 zde působilo úspěšné bosácké hnutí, které se organizovaně bránilo proti místním továrníkům, kteří pašovali přes hranici lacinou přízi z Anglie a připravovali tak místní přadláky o práci.^[15]

Dne 28. března 1829 došlo ve městě k velkému požáru, shořelo 11 domů, dvě stodoly a požár výrazně poškodil varnsdorfský kostel svatého Petra a Pavla. Roztavily se kostelní zvony, zcela zničeny byly hodiny, varhany a lustr.^[16]

V roce 1830 byla ve Varnsdorfu poprvé provedena celá Beethovenova slavnostní mše Missa Solemnis v rámci bohoslužeb – předtím byla uváděna pouze koncertantně.^[17]

Období mezi rokem 1848 a 1945

Fröhlichova továrna se Středním mlýnem, který byl v provozu do roku 1870

V roce 1849 se šest vesnic na území dnešního Varnsdorfu spojilo do jedné obce, která měla 9600 obyvatel^[17] a stala se tak největší vesnicí v Rakousku-Uhersku.^[17] K povýšení na město došlo dne 28. července 1868 císařem Františkem Josefem I.;^[18] tehdy měl Varnsdorf 14 000 obyvatel.

Ve druhé polovině 19. století probíhala překotná industrializace. Roku 1869 byla postavena železniční trať z Děčína, která umožňovala snadný přísun surovin dopravovaných po Labi ze zámoří.^[18] Ve Varnsdorfu se na přelomu 19. a 20. století konaly bouřlivé oslavy 1. máje. První oslavy v roce 1891 se zúčastnilo 1600 lidí, před městským úřadem rozháněli dav četníci s nasazenými bodáky. V roce 1900 zde bylo stávkové hnutí za zavedení desetihodinové pracovní doby, kterého se zúčastnilo 3000 dělníků.^[19]

Mnohosvazkové dílo Čechy, jehož vydávání řídil dějepisec Josef Vítězslav Šimák o Varnsdorfu konce 19. století nepíše lichotivě: „Warnsdorf zevnějškem svým má pravý ráz střízlivý, ba smutný ráz tovární. Není v něm vlastně ulic, jen cesty a třídy. Dlouhá stavení fabrická beze střech, nevlídná, nečistá, blátivých dvorů, o sterých komínech, proměšují se s domy dřevěnými a nízkými příbytky dělnickými.“^[13]

Ve Varnsdorfu se v roce 1896 konala okresní zemědělsko-průmyslová výstava, na které získal medaili alkoholický nápoj Stará myslivecká.^[20] Začátkem 20. století měl Varnsdorf 160 továren; kolem 80 % obyvatel pracovalo v průmyslové výrobě. Během první světové války přišly zásobovací obtíže, nedostatek potravin a proběhla tyfová epidemie. Průmysl se rozvíjel i po první světové válce. Podnikatel Kunert v roce 1924 zavedl výrobu dámských punčoch.

Po roce 1918 se rozvinutý textilní průmysl ocitl v hluboké krizi, po které již nikdy nedosáhl původního významu. Zásoboval celé Rakousko-Uhersko, značná část byla najednou zahraničí.^[21]

V roce 1930 se z 22 793 obyvatel hlásilo k české národnosti 1512. Velké sympatie si ve městě získala Sudetoněmecká strana Konrada Henleina. V roce 1935 zde měl Henlein projev, kterého se zúčastnilo 12 tisíc lidí;^[22] o rok později v roce 1936 měl ve Varnsdorfu projev Klement Gottwald, poslechnout si ho přišlo 6 tisíc lidí.^[17] Konrad Henlein navštívil Varnsdorf ještě v roce 1938.^[23] V tomtéž roce rostla agresivita henleinovců a množily se potyčky s příslušníky finanční stráže. 22. září 1938 padli dva její příslušníci při ústupu před německou přesilou. 23. září 1938 vstoupila do Varnsdorfu československá armáda, která se ovšem ještě týž den stáhla za obranou linii na Stožeckém sedle. 30. září 1938 byla podepsána Mnichovská dohoda a 2. října 1938 obsadila vojska Třetí říše Varnsdorf.^[22]

Válečné události let 1939 až 1945 se města prakticky nedotkly; ve Varnsdorfu se nebojovalo a město nebylo bombardováno, třebaže od listopadu 1944 denně probíhaly letecké poplachy. Po roce 1943 byl Varnsdorf zaplaven uprchlíky z vybombardovaných německých měst a z východní fronty.^[23] Před koncem druhé světové války v roce 1945 zde došlo k veřejné popravě Rudolfa Posselta, Němce, který odmítl znovu nastoupit do německé armády na východní frontu.^[23] Ve Varnsdorfu bylo koncem války několik set nuceně nasazených dělníků, ti se s přibývajícím koncem války stále více dopouštěli přestupků, za něž následoval stále tvrdší trest. Dva z těchto dělníků byli 11. dubna 1945 odsouzeni k trestu smrti provazem.

Národní třída

Po roce 1945

První oddíl Rudé armády vstoupil do Varnsdorfu 9. května 1945 a 19. května přišla československá vojenská posádka. Ještě téhož dne byli zatčeni příslušníci SA a SS. 29. až 31. května byli zatčeni němečtí profesoři a učitelé a odvezeni přes Krásnou Lípu do Doubice, kde byli vpuštěni do Německa.^[24] 22. června 1945 proběhl první divoký odsun a 19. července 1945 druhý odsun. Vysídlování Němců na území Varnsdorfu prováděl velitel 28. pěšího pluku plukovník Voves.^[25] Po Postupimské konferenci skončil divoký odsun. V následujících měsících došlo k odsunu německého obyvatelstva jak do okupačních zón západních zemí v Německu, tak do sovětské okupační zóny a k osídlovaní českým obyvatelstvem. O antipatiích vůči Němcům v poválečné době svědčí úryvek z varnsdorfských novin Hraničář: „A Němci jdou a jdou ..., druhý a třetí transport těch, kteří u nás nebyli spokojeni a chtěli - do Říše. My jim dnes vyhovujeme a konečně docela rádi, protože jsme na tento okamžik čekali celá staletí.“^[26]

Dne 5. března 1947 došlo k varnsdorfské stávce,^[24] jíž se zúčastnilo 10 tisíc lidí. Byl to spor o továrnu bývalého německého majitele židovského původu Emila Beera, který se po návratu z emigrace ucházel o její navrácení. Zemský národní výbor rozhodl, že mu továrna bude vydána a ihned poté byla ve městě vyhlášena generální stávka. Pod tlakem stávkujících a po dohodě s úřady soud rozhodnutí zrušil.

Od roku 1954 do roku 1969 byl předsedou Městského národního výboru Josef Mašín.^[27] Ve městě vznikly po roce 1948 tři velké podniky sloučením drobných továren a provozů: Velveta, Elite a TOS Varnsdorf. V roce 1967 byl otevřen hraniční přechod do Německa,^[27], Otevření hraničního přechodu se zúčastnil prezident Antonín Novotný.^[28] Byl vybudován Varnsdorfský rybník zvaný Mašíňák a vzniklo 70 mm kino Panorama. V období socialismu ve městě vyrostla panelová sídliště a byly demolovány některé historicky cenné objekty jako byl hotel Burza na náměstí z roku 1642 či Hanischův dům čp. 506,^[29] kde byla městská knihovna. Naposledy byl ještě 15. října 1999 zbořen měšťanský dům „Na schůdkách“ z roku 1771.^[30]

Roku 1961 byl Varnsdorf slavnostně vyhlášen vzorným Pohraničnickým městem.^[28] V šedesátých letech dochází k uvolnění režimu na hranicích. Po stavbě berlínské zdi ztratil útěk na území NDR smysl a tak se od dubna 1965 začaly odstraňovat drátěné zátarasy na hranicích.

V roce 1974 došlo ve Varnsdorfu ke vraždě náčelníka obvodního oddělení Veřejné bezpečnosti Karla Goldhamerra ve službě. Pachatel byl odsouzen k trestu smrti.^[31]

V roce 1980 byla obec Studánka připojena k Varnsdorfu.^[32]

V prvních komunálních volbách po sametové revoluci v listopadu 1990 zvítězilo Občanské fórum, starostou města byl zvolen Eduard Vébr. Sedm měsíců po volbách byl ve funkci starosty vystřídán Annou Dudkovou. Po druhých komunálních volbách se starostou města stal v letech 1994–1998 Vladimír Bartoň. V roce 1995 bylo založeno sdružení Malý euroregion Mandava-Spréva, který je tvořen městy na obou stranách hranice (Sohland, Šluknov, Ebersbach, Jiříkov, Rumburk, Neugersdorf, Varnsdorf, Dolní Podluží, Großschönau a Waltersdorf). V roce 1997 proběhla rekonstrukce systému zásobování teplem (CZT), využívá se moderní bezkanálová technologie. V roce 1996 se zřizuje Biskupské gymnázium Varnsdorf. V roce 1997 se otevírá první supermarket – Billa. Od roku 1998 do roku 2002 byl starostou Jaroslav Tomášek za Nezávislé. Od ruku 2002 je starostou města Josef Poláček za ODS.^[33] 2. července 1999 navštívil Varnsdorf prezident Václav Havel^[34] a 17. října 2007 prezident Václav Klaus.^[35]

Politika

Zastupitelstvo a starosta

Varnsdorf je pověřeným městem s rozšířenou působností, pod jeho správní obvod patří města Chřibská a Varnsdorf, obce Dolní Podluží, Jiřetín pod Jedlovou, Horní Podluží a Rybniště.^[37]

Starostové města byli od sametové revoluce v roce 1989 postupně Eduard Vébr, Anna Dudková, Vladimír Bartoň, Jaroslav Tomášek a Josef Poláček (ODS), který je starostou v současné době (2008), kdy město řídí koalice složená z ODS, ČSSD, Strany zelených a Sdružení pro zdraví, sport a prosperitu. Zastupitelstvo města má 21 členů, rada je sedmičlenná.^[38][39]

Vlajka a znak

Městský znak Varnsdorfu byl schválen usnesením zastupitelstva města dne 13. prosince 1880, zpracován byl malířem Augustinem Frindlem. Podoba znaku vychází z rodového erbu rytířů Welflů z Varnsdorfu. Popis znaku zní: v modrém štítu stříbrná šestiboká hvězda nad stříbrným stoupajícím půlměsícem; na štítu turnajská korunovaná přilbice s přikryvadly modro-stříbrnými; v klenotu stříbrný stoupající půlměsíc a stříbrná šestihrotá hvězda, na obou hrotech půlměsíce a horním hrotu hvězdy modře a stříbrně polcené pštrosí pero.^[40] Znak nebyl nikdy městu udělen, je považován za vydržený.^[41] Když byl v roce 1961 Varnsdorfu udělen titul vzorné „Pohraničnické město“, uvažovalo se o vsunutí psí hlavy jako symbolu pohraničí do znaku města.^[42] List praporu tvoří dva pruhy, modrý a bílý. Poměr šířky k délce je 2:3 a v žerďové části je bílá šestiboká hvězda nad bílým půlměsícem. Prapor byl udělen městu dne 4. června 1998 předsedou Parlamentu České republiky.^[43] Vlajka je odvozena z barvy štítu (modrá) a barvy erbovní figury, která je bílá. Kdy byla varnsdorfská vlajka poprvé vyvěšena, nejde již dnes zjistit. Její první vyvěšení je doloženo z denního tisku v roce 1931.^[44]

Výletní restaurace na Hrádku. Objekt získal cenu fasáda roku 2005

Členství ve sdruženích

Město udržuje partnerské styky s Lužickými Srby, kteří žijí v dnešních německých státech Sasko a Braniborsko. Po válce v letech 1946 až 1949 ve městě působilo v budově dnešního Biskupského gymnázia Staškovo lužickosrbské gymnázium. V roce 1949 se přestěhovalo do Liberce a umožnilo získat gymnaziální vzdělání 800 dětem Lužických Srbů.^[45] Po roce 1989 byly snahy umožnit dětem Lužických Srbů studovat na českých středních školách. Ve Varnsdorfu se pořádaly koncerty Lužickosrbské filharmonie, byly zde výstavy děl lužickosrbských výtvarníků. Pořádala se setkání absolventů Staškova gymnázia, byly vydány sbírky lužickosrbské poezie.

Město je členem Euroregionu Nisa^[46] a zakládajícím členem Mikroregionu Tolštejn,^[47] dále je členem Sdružení pro rozvoj Šluknovska.^[48] Má oficiální kontakty s městy v Malém minieuroregionu Mandava-Spréva.^[49] S německým městem Seifhennersdorf proběhl projekt Hrádek-Burgsberg, záchrana výletní vyhlídkové restaurace na Hrádku.^[50]

Přírodní poměry

Varnsdorf se nachází v nejsevernější části České republiky, v Ústeckém kraji, v okrese Děčín, na jihovýchodě Šluknovského výběžku. Průměrná nadmořská výška města je 332 metrů nad mořem.^[51] Nejvyššími body území města jsou vrchy Špičák, Valy na katastru Studánky a Hrádek; nejnižším bodem je výtok Mandavy z území České republiky s nadmořskou výškou 310 metrů. Městem na katastru Studánky prochází hlavní evropské rozvodí mezi Severním a Baltským mořem.

Územím města protéká říčka Mandava. Dále se zde nachází Varnsdorfský rybník a prameny řeky Křinice, která je odvodňována Labem do Severního moře. Další menší rybníky se nazývají Valčík, Valcha a Kočka.

Kostel na náměstí, vpravo budova děkanství

Varnsdorf leží na území Šluknovské pahorkatiny, kterou v oblasti města tvoří skalní žulový podklad přikrytý sprašovými a souvkovými jíly z doby ledové. Město obklopují vrchy Špičák a Hrádek tvořené čedičem a znělcem. Na území města v době ledové zasahoval kontinentální ledovec ze Skandinávie. Pod vrcholem Špičáku se v 19. století zkoušelo dolování hnědého uhlí, jsou zde zachovány sloje s výskytem uhlí a diatomitů.^[52]

Letecký pohled na Varnsdorf, vlevo dole starokatolický kostel, za ním závod Elite

Varnsdorf je otevřen od severu směrem do Saska, klima se proto odlišuje od klimatu ve vnitrozemí Čech a je mnohem více vystaveno oceánickým vlivům. Srážkově je Varnsdorf díky své poloze bohatší, roční úhrn srážek je v dlouhodobém průměru 751 mm. Nejvyšší srážkový průměr ve Varnsdorfu má měsíc červen (85 mm), červenec (80 mm) a srpen (79 mm). Nejméně srážek spadne v únoru (47 mm) a v březnu (49 mm). Teplota vzduchu dosahuje dlouhodobého průměru 5,5 °C, lednový průměr je -4,4 °C, červencový je 15,3 °C. Proudění vzduchu je převážně severozápadní až západní. Varnsdorf leží na návětrné straně Lužických hor, proto se zde moc nevyskytují mlhy a inverze.^[53]

Území

Mapa města Varnsdorf

Varnsdorf se skládá ze tří částí (Studánka, Světliny I. a Varnsdorf) a je dále členěn na 24 urbanistických obvodů a dvě katastrální území: Varnsdorf a Studánka u Rumburku. Varnsdorf vznikl v roce 1849 sloučením jednotlivých osad – Nového Varnsdorfu (vznikl roku 1689), Floriánsdorfu (1700), Karlsdorfu (1727), Starého Francentálu (1783) a Nového Francentálu (1800) – které se spojily v jednu obec. Osady měly název po členech rodiny Lichtenštejnů. Obec měla v roce 1849 9700 obyvatel, byla největší vesnicí v tehdejším Rakousku-Uhersku, která byla v roce 1868 povýšena na město. V roce 1980 byla k Varnsdorfu připojena náhorní obec Studánka.

Katastrální území města Varnsdorf má výměru 26,21 km², z toho 10,85 km² tvoří zemědělská půda, 9,74 km² lesní půda, vodní plochy zabírají 0,31 km², zastavěné plochy zabírají 1,61 km² a ostatní plochy mají výměru 3,71 km².^[2] Území Varnsdorfu sousedí se saskými městy Seifhennersdorf a Großschönau, katastrálním územím Studánka u Rumburku sousedí s Rumburkem, Krásnou Lípou, Rybništěm, Horním Podlužím a s Dolním Podlužím.

Demografie

Složení obyvatel

V roce 1939 měl Varnsdorf kolem 21 tisíc obyvatel, z čehož naprostou většinu tvořili sudetští Němci. Většina varnsdorfských Němců byla na základě Benešových dekretů po druhé světové válce vysídlena, načež byli odsunutí obyvatelé částečně nahrazeni nově příchozími. V roce 1900 se k české národnosti z 23 051 obyvatel hlásilo osm lidí, v roce 1910 to bylo 456 občanů z 23 051 obyvatel, v roce 1921 zde bylo 1098 Čechů a v roce 1930 1 512 Čechů z 24 751 občanů. V roce 1947 mělo město asi 15 700 obyvatel, část z nich byli ovšem Němci zadržení na nucené práce, kteří později také emigrovali. Dle sčítání lidu v roce 2001 měl Varnsdorf 16 040 obyvatel, z toho se hlásilo 14 331 obyvatel k české národnosti, 638 k slovenské, 397 k německé, 121 k polské, 118 k vietnamské, 24 k moravské, 22 k ukrajinské a 1 osoba k slezské národnosti.^[55]

Náboženský život

Nejstarší zmínka o kostele na místě dnešního Varnsdorfu se našla v roce 1670 při zvětšování okna dnešního děkanského kostela; šlo o letopočet 1233 vytesaný v trámu.^[56] V roce 1384 kostel patřil k žitavskému děkanátu.^[57] Za husitských válek se v kraji na místě dnešního Varnsdorfu šlechta spojovala s husity proti Horní Lužici. Varnsdorf však zůstal katolický až do roku 1511, kdy za kněze Lorenze Heidenreicha začal přijímat luterskou víru,^[57] a roku 1535 již byl celý luteránský. Tak setrval celé století a kostel spravovali luterští pastoři. Po bitvě na Bílé hoře se na rozdíl od vnitrozemí Čech ve Varnsdorfu nedařilo šířit katolictví, město bylo obsazeno střídavě švédskými a saskými vojsky. V roce 1631 uprchl pastor z Varnsdorfu do Seifhennersdorfu, kde spolu s pastorem z Rumburka křtili a oddávali věřící z Varnsdorfu a Rumburku.^[58] V Rumburku byl tehdy ustanoven katolický kněz, který se tam však kvůli přítomnosti švédských vojsk neodvážil zůstat. Až do roku 1653 se obyvatelé Varnsdorfu nechávali křtít protestantskými pastory v sousedním Sasku.^[59] V této době se většina varnsdorfských obyvatel usadila v sousedním Sasku, kde tehdy vznikaly i nové vesnice, například Neusalza a Neugersdorf.

Roku 1653 se Varnsdorf vrátil ke katolické víře, avšak ještě v roce 1657 byli zemřelí luterské víry na příkaz vrchnosti pohřbíváni mimo hřbitov. V roce 1715 měl kostel ve Varnsdorfu znovu vlastního faráře.^[60]

Starokatolický kostel ve Varnsdorfu

V roce 1871 byla ve Varnsdorfu založena místní starokatolická církev na protest proti nově vyhlášenému dogmatu o papežské neomylnosti; byla to jedna z prvních obcí této církve v rakouské monarchii.^[61] V roce 1877 byla tato církev uznána státem a roku 1897 bylo do Varnsdorfu přeloženo její biskupství z Vídně.^[62] Roku 1877 se ke starokatolické církvi ve Varnsdorfu hlásilo 2074 lidí. Jistý počet lidí se také hlásil k evangelické církvi, v roce 1883 jich bylo 306.

V únoru 1894 byl katolický farní kostel svatého Petra a Pavla povýšen na děkanský a farář ve Varnsdorfu má od té doby titul děkana. V roce 1904 byl položen základní kámen druhého katolického kostela. Za patrona kostela byl vybrán sv. Karel Boromejský; část Varnsdorfu, kde se měl kostel stavět, se jmenovala Karlsdorf. Stavbu novogotického kostela provázely finanční problémy, roku 1910 bylo rozhodnuto ponechat kostel s nedokončenou hranolovou věží v západním průčelí, která nikdy nebyla postavena. Kostel byl vysvěcen dne 3. září 1912.

Při sčítání lidu v roce 2001 se z 16 040 obyvatel 2610 přihlásilo k nějakému vyznání, 12 741 bylo bez vyznání a 689 odmítlo na otázku odpovědět.^[55] Z uvedených 2610 věřících se 2011 přihlásilo k římskokatolické církvi; jejich farní správu zajišťuje děkanství Varnsdorf. Katolická církev je také zřizovatelem katolického Gymnázia Varnsdorf.

Historicky měla ve městě silnou pozici starokatolická církev, byla však značně oslabena poválečným odsunem většiny německých věřících. Přesto stále působí místní farní obec a sociálně-pastorační středisko Communio Varnsdorf.^[63] Ve Varnsdorfu působí též sbor Apoštolské církve.^[64] V roce 2008 vietnamská komunita ve Varnsdorfu otevřela první buddhistický chrám na území České republiky.^[65]

Kultura a pamětihodnosti

Divadlo a muzeum

Budova divadla

Divadlo ve Varnsdorfu zahájilo svou činnost roku 1952. Zprvu hrálo pod názvem Severočeské divadlo v Liberci – scéna Varnsdorf. V současnosti je varnsdorfské divadlo jediným kamenným divadlem ve Šluknovském výběžku. Na představení abonentních skupin sváží svozové autobusy návštěvníky z celého Šluknovského výběžku.^[66]

Městské muzeum ve Varnsdorfu vzniklo na počátku 20. století a v roce 1940 získalo své nynější sídlo v domě v Poštovní ulici s č. p. 415, postaveném roku 1834. V minulosti trpělo častým přerušováním činnosti a střídáním kurátorů. Většina sbírkových předmětů pochází již z doby před rokem 1945. Mezi nejcennější patří vzácné koptské tkaniny či pozůstalost grafičky Hanky Krawcec.^[67]

V současné době je budova muzea v havarijním stavu, působením dřevokazné houby a dalších biotických vlivů jsou vážně poškozeny nosné stropní trámy. Byly uzavřeny výstavní prostory v prvním patře a depozitář byl přestěhován do přízemí, aby nedošlo k nenávratnému poškození vystavovaných předmětů. Po dobu rekonstrukce poskytlo město na uložení sbírkových předmětů objekt čp. 2764 v ulici Legií, bývalé dětské a hudební oddělení knihovny.^[68]

Stavební památky

Sloup Nejsvětější Trojice v ulici Pohraniční stráže

Na území města se nachází pět kostelů. Nejstarším kostelem je děkanský kostel svatého Petra a Pavla, který stojí na místě původního kostela ze 13. století. Základní kámen dnešního kostela byl položen v roce 1766. Stavba byla dokončena v letech 1774 až 1776, zdržovaly ji spory. Starokatolický kostel pochází z roku 1875. V kostele je mramorová socha a basreliéf Tří králů od varnsdorfského umělce Vincence Pilze. Základní kámen kostela svatého Karla Boromejského byl slavnostně posvěcen 23. května 1904, hned druhý den se začalo stavět. Stavba pokračovala s přestávkami do roku 1912, dne 12. září toho roku byl kostel vysvěcen. Evangelický kostel se začal stavět v roce 1904 a byl vysvěcen v roce 1905. V místní části Studánka je pseudorománský kostel svatého Františka z Assisi.

Varnsdorf se nachází v krajině podstávkových domů. Dle sčítání v roce 2002 jich z celkového počtu 19 tisíc je v samotném Varnsdorfu 243 a ve Studánce 91.^[69] Podstávkové domy ukazují způsob života původních obyvatel Varnsdorfu, prostých sedláků, tkalců a řemeslníků. U silnice mezi Varnsdorfem a Studánkou se nachází Švédská mohyla. Vyznačuje místo, kde se střetla švédská a císařská vojska za třicetileté války.

Vyhlídkovou věž s restaurací na vrcholu Hrádku postavili v roce 1904 varnsdorfští členové Horského spolku pro nejsevernější Čechy. V druhé polovině 20. století začal objekt chátrat, hrozila jeho fyzická likvidace. Na záchranu byl založen v roce 2000 Nadační fond Hrádek-Burgsberk Varnsdorf. V roce 2003 byla otevřena vyhlídková věž s unikátní střechou z glazovaných bobrovek, k jejichž nákupu pomohly i peníze z veřejné sbírky „Kup si svoji bobrovku“. Vyhlídková věž je vysoká 29 metrů.^[70]

Ve Varnsdorfu dále je dům čp. 512 v klasicistně empírovém stylu, secesní zástavba z počátku 20. století a vily v historizujícím stylu.^[71] Na vrcholu Hrádku je opravená vyhlídková restaurace, která v roce 2005 získala první místo v soutěži Fasáda roku.^[72] Ve městě jsou dále drobné sakrální památky jako zvonička na Pěnkavčím vrchu, Lichtenštejnské kameny, kříž Nejsvětější trojice v Bratislavské ulici. Almanach ke 140. výročí povýšení Varnsdorfu na město uvádí 17 opravených drobných sakrálních památek.^[73]

Kulturní život

Kultura ve městě Varnsdorf je těsně spjata jak s německou kulturou, tak i s kulturou Lužických Srbů. Ve Varnsdorfu působil lužickosrbský hudební skladatel Bjarnat Krawc a jeho dcera, malířka Hanka Krawcec, kterým město po druhé světové válce poskytlo azyl.

Kultura ve městě je spjata s městským divadlem, s Centrem Panorama Varnsdorf a s městskou knihovnou. Ve městě je několik galerií – galerie D městského divadla, galerie Na schodech  v Biskupském gymnáziu, galerie Úsměv ve zdravotním středisku HEL&P v Erbenově ulici, galerie Na ochozu v Městském muzeu, galerie Na radnici na Městském úřadě ve Varnsdorfu, galerie Liduška na ZUŠ a galerie Na rozcestí Kulturního domu Rozkrok.^[74]

Centrum Panorama působí v budově 70 mm kina Varnsdorf, jež bylo v provozu od roku 1971 do roku 1991, kdy do něj začalo zatékat. Znovu bylo otevřeno dne 5. února 2005. Kino dostává atraktivní tituly krátce po celorepublikové premiéře, konaly se zde i celorepublikové premiéry a předpremiéry filmů.^[75][76]

Budova Městského centra kultury a vzdělávání v průběhu rekonstrukce v srpnu 2008

První půjčovna knih ve Varnsdorfu byla již roku 1810 na faře. První knihovna byla založena v roce 1874 s 1400 knihami. Městská knihovna byla založena v roce 1945. Nejprve byla knihovna v Národní ulici 516, dále v nedalekém čp. 512, kde byla do roku 1994. Od té doby byla do roku 2004 v Karlově ulici čp. 1745. Od roku 2004 do roku 2009 byla knihovna v ulici T.G.Masaryka 1838. Knihovna ve Varnsdorfu má v současné době tři oddělení, pro dospělé, děti a hudební.^[77] Dětské oddělení bylo bylo do roku 2009 v ulici Legií 2574. V současné době spravuje knihovna kolem 90 000 knih, převážně v češtině, ale i v německém a lužickosrbském jazyce.^[78] Vyvíjí i vlastní publikační činnost^[79] a pořádá soutěž Literární Varnsdorf^[80] ve spolupráci s poetickým studiem Doteky. V roce 2009 se přestěhovala do rekonstruovaného Městského centra kultury a vzdělávání, kde je i Městské informační středisko a oddělení lužickosrbské literatury a německé literatury. V Městském centru je i Dům dětí a mládeže. Součástí knihovny je i projekt nazvaný „Varnsdorf – centrum setkávání Euroregionu čtyř kultur“. Chodba knihovny ve druhém patře slouží k výměnným výstavám výtvarných děl.^[81]

Ve Varnsdorfu se pořádá Varnsdorfské hudební léto, Volba Miss severu, lidová slavnost Rampušačka, dětská literární soutěž Drápanda, akce Kruhu přátel muzea, celostátní festival scénického tance Tanambourrée. Působí zde i Varnsdorfská komorní filharmonie^[82] a amatérské vokální Sdružení Kvíltet Varnsdorf.^[83] Kulturní akce se pořádají i v Pizzerii Prishtina, Studentském centru Střelnice a v Tanečním sále Lidová zahrada. V Biskupském gymnáziu je aula, která je jednou z nejhezčích koncertních síní v okolí. Pořádají se zde koncerty vážné hudby.

Sportovní hala ve Varnsdorfu se zasněženou atletickou dráhou

Spolky

Před druhou světovou válku bylo ve Varnsdorfu mnoho spolků; již v roce 1869 jich zde bylo 19. Nejvýznamnější z nich byl pěstitelský spolek, který v roce 1895 provedl sčítání ovocných stromů ve městě, bylo jich tehdy napočítáno 25 tisíc. V roce 1913 bylo ve městě 206 spolků.^[84] Dnes je ve Varnsdorfu aktivní spolek Kruh přátel muzea Varnsdorf; v jeho rámci působí osm klubů: Klub historiků a historických staveb, Klub přátel výtvarného umění, Klub fotografů, Minerálklub, Klub sběratelů, FASCIKL – fantasy a sci-fi klub, Šachový klub a Přírodovědný klub.^[85] Počet členů spolku se pohybuje kolem dvou set.^[86] Dále je ve Varnsdorfu velice aktivní Sbor dobrovolných hasičů Varnsdorf, který se v roce 2004 stal vítězem soutěže o nejlepší internetové stránky dobrovolných hasičů v ČR.^[87] Ve městě pracuje Základní organizace Českého zahrádkářského svazu a místní organizace Českého rybářského svazu.^[88] Zájemci o ekologii se mohou sdružovat v Základní organizaci Českého svazu ochránců přírody Netopýr Varnsdorf.^[89] Středisko vydalo i publikaci o podzemí Šluknovského výběžku a Lužických hor.^[90]

Sport

Ze sportovních oddílů ve městě má nejpočetnější členskou základnu TJ Slovan Varnsdorf.^[91] Nejpočetnější oddíl je basketbalový, dále tenisový, oddíl lyžování, volejbalu a zápasu. Ve městě působí dále Horolezecký klub Varnsdorf,^[92] florbalový klub SK Paintball Varnsdorf,^[93] TJ Sokol Varnsdorf, zabývající se zápasem,^[94] a další malé sportovní kluby.

Kopaná ve městě je spojena s SK Slovan Varnsdorf, který hraje Českou fotbalovou ligu.^[95] Hokejisté jsou sdruženi v TJ HC Varnsdorf.^[96] Ve městě působí klub tradičního karate, který má úspěchy i na mezinárodním poli.^[97] Město má plavecký areál, krytou sportovní halu, atletický stadión, tenisové kurty, fotbalový stadión SK Slovanu Varnsdorf. Příznivci lyžování využívají lyžařské areály na Jedlové a v Horním Podluží.

Hospodářství a infrastruktura

Doprava

Letecký pohled na nádraží a závod Velveta

Varnsdorf leží mimo hlavní dopravní cesty. Místní částí Studánka prochází silnice číslo 9 vedoucí z vnitrozemí Čech na hranici s Německem, ve městě jsou dva silniční přechody do Německa. Do samotného Varnsdorfu vedou silnice druhé třídy číslo 264 a 265.

Varnsdorfem prochází železniční trať číslo 089 z Rybniště do Liberce. Dále přes Varnsdorf jezdí osobní vlaky, tzv. Mandaubahn z Žitavy do Eibau.^[98] Na peážní trati do Eibau je druhé varnsdorfské nádraží, Starý Varnsdorf, kde nyní vlaky nestaví, avšak probíhají jednání o jeho zprovoznění.^[99]

Minibus Mercedes 616CDI Sprinter varnsdorfského dopravce Quick Bus a. s. na lince Rumburk – Praha

První autobusová linka ve Varnsdorfu byla uvedena do provozu 15. května 1910 na exteritoriální trase přes saský Seifhennersdorf do Rumburka.^[100] Autobusová linka do Prahy je v provozu od roku 1948.^[24] Regionální dopravu zajišťoval až do 90. let krajský podnik ČSAD KNV Ústí nad Labem, po privatizaci jeho transformovaný nástupce ČSAD BUS Ústí nad Labem a. s., později Dopravní podnik Ústeckého kraje a. s. Při krizi autobusové dopravy v kraji v roce 2006 provozoval linkovou autobusovou dopravu v oblasti (bez platných licencí, formálně jako příležitostnou dopravu, bez placení jízdného) na objednávku Ústeckého kraje podnik ČSAD Semily a. s. Ve výběrovém řízení na nového dopravce koncem roku 2006 byla nabídka původního dopravce (DP Ústeckého kraje) vyřazena pro nesplnění podmínek; Quick Bus a. s. se sice umístil na prvním místě, ale „neposkytl potřebnou součinnost k uzavření smlouvy“, a kraj proto smlouvu o zajištění základní dopravní obslužnosti na Šluknovsku v letech 2007–2014 uzavřel s ČSAD Semily a. s.,^{[101] [102]} která tak nyní provozuje většinu autobusové dopravy v oblasti.^[103] Minibusovou linku do Prahy provozuje od 1. ledna 2005 společnost Quick Bus a. s.^[104][105] Do Prahy jezdí ještě autobusy společnosti ČSAD Česká Lípa.

Městská autobusová doprava ve Varnsdorfu je tvořena jednou okružní trasou. Dopravce ČSAD BUS Ústí nad Labem a. s. (později Dopravní podnik Ústeckého kraje a. s.) ji provozoval pod regionálním číslem 510460. Od 8. ledna 2007 začal linku provozovat podnik ČSAD Semily a. s. už jako městskou linku s číslem 515001. Od začátku července 2007 na základě rozhodnutí rady města začal dopravu na městské lince pod číslem 515002 a o 50 % posílenou provozovat Quick Bus a. s., ČSAD Semily a. s. však i nadále na svém webu zveřejňuje jízdní řád své původní linky 515001.

Turistika

Z Varnsdorfu vedou cyklotrasy číslo 3015 k Hraničnímu rybníku a číslo 3052 do České Kamenice. Cyklotrasy mají návaznost na německém území. V přípravě je návrh cyklostezek ve městě, které se mají v Großschönau napojit na Krakonošovu stezku a dále na připravovanou cyklostezku K pramenům Mandavy.^[106]

Z pěších turistických značených tras vede Varnsdorfem evropská dálková trasa E10, zde vedená jako zeleně značená trasa 3951 od hraničního přechodu do Seifhennersdorfu do Cvikova, a dále modře značená turistická trasa číslo 1672 od železniční stanice ve Varnsdorfu do Rumburka.^[107]

Zdravotní péče

Zdravotní péči zajišťuje ve Varnsdorfu Nemocnice Varnsdorf, Poliklinika Varnsdorf, soukromé zdravotní středisko HEL&P a řada jednotlivých ordinací. Nemocnice Varnsdorf prošla na počátku 21. století zásadní rekonstrukcí, jejím zřizovatelem je město.

Ve Varnsdorfu je pět lékáren, dva domy s pečovatelskou službou pro seniory, Ubytovna azylového typu pro sociálně slabé a Ubytovna pro matky s dětmi.^[108] Pracuje zde i veterinární ordinace.^[109]

Školství

Související informace můžete najít také v článku: Seznam škol ve Varnsdorfu}}

Gymnázium Varnsdorf

První zmínka o učiteli ve Varnsdorfu je z roku 1518,^[110] první česká škola zde byla otevřena v roce 1919.^[111] Budova dnešního Biskupského gymnázia pochází z roku 1907.^[19] Dnes je ve Varnsdorfu osm mateřských škol, šest základních, zvláštní škola s rozšířenou působností a čtyři střední školy: katolické Gymnázium Varnsdorf,^[112] Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola Varnsdorf v Mariánské ulici,^[113] Střední škola technická v ulici Karoliny Světlé^[114] a Střední škola služeb a cestovního ruchu v Bratislavské ulici.^[115] Ve městě je dále Základní umělecká škola,^[116] Dům dětí a mládeže a působí zde skautský oddíl Junák.^[117] V klubu Střelnice působí Studentské centrum.

Média

První časopis ve Varnsdorfu vyšel roku 1871 pod názvem Abwehr. V roce 1913 vycházelo ve Varnsdorfu podle údajů varnsdorfské kroniky jedenáct různých titulů, deníků, časopisů a měsíčníků. Od května 1945 do roku 1947 vycházely místní noviny Svobodný Varnsdorf, které byly jedny z prvních novin v pohraničí.^[24]

Dnes město vydává čtrnáctideník Hlas Severu,^[118] jehož první číslo vyšlo v roce 1967 a který vznikl spojením tří podnikových časopisů: Rudý samet (Velveta), Zítřek (Elite) a Vřeteno (TOS Varnsdorf). Časopis vycházel zprvu jednou týdně o nákladu 4500 výtisků. V období normalizace vyšlo poslední číslo časopisu v roce 1975. Jeho úlohu nedostatečně nahradily okresní noviny Jiskra. Po sametové revoluci vyšlo první číslo Hlasu severu v roce 1990, předsedou první porevoluční redakční rady se stal Jiří Růžička.

Letecký pohled na závod TOS, v popředí Varnsdorfský rybník

Průmysl

Varnsdorf je průmyslové město a má bohatou průmyslovou tradici. Největšími zaměstnavateli jsou strojírenský podnik TOS Varnsdorf,^[119] výrobce horizontálních frézovacích a vyvrtávacích strojů a obráběcích center. Firma TOS Varnsdorf byla založena v roce 1903 továrníkem Arno Plauertem pod názvem „Arno Plauert, továrna na stroje“. V roce 1917 byla dokončena výstavba nového závodu, továrna se stává nejmodernější továrnou na obráběcí stroje v Rakousku-Uhersku. Za velké hospodářské krize byl nedostatek zakázek a hrozilo úplné zastavení výroby. Firmu zachránila velká zakázka na 21 obráběcích strojů ze Sovětského svazu. Za druhé světové války byly ve firmě velké investice, velké požadavky na obráběcí stroje pro zbrojní průmysl. V roce 1945 nad firmou národní správa, prostřednictvím dekretu prezidenta republiky zřízen STOPOS, Spojené továrny na obráběcí stroje, se sídlem v Praze, závod Varnsdorf. V roce 1950 je zřízen TOS Varnsdorf, hlavním výrobním programem se stává výroba horizontálních vyvrtávacích strojů. V roce 1995 dochází k privatizaci státního podniku přímým prodejem.^[120]

Podnikové ředitelství a.s. Velveta Varnsdorf

Textilní podnik Velveta Varnsdorf,^[121] výrobce manšestrů a sametů, vznikl 1. ledna 1946 sloučením znárodněných textilních továren pod názvem Továrny na samety a plyše Varnsdorf. Na Velveta n.p. Varnsdorf továrny na samety a plyše byl přejmenován rozhodnutím Ministerstva průmyslu číslo 2345 ze dne 18. září 1948.^[122] Základem nového podniku se staly textilní továrny Fröhlich a syn a.s. Varnsdorf, Ignac Richter a synové Dolní Podluží, Jan Liebisch a spol. Varnsdorf, Fröhlich a syn a.s. přádelna Varnsdorf, Textilia Jihlava.^[122] Dne 9. září 1967 byl položen základní kámen dnešního areálu a.s. Velveta Varnsdorf. Dodavatelem stavebních prací byla bratislavská firma Stavoindustria n.p., a na výstavbě se podílelo dalších 71 dodavatelů. Nová úpravna vlasových tkanin byla zprovozněna dne 27. dubna 1974. Při výstavbě nové úpravny byla vybudována i nová teplárna. Teplárna byla uvedena do provozu v roce 1972. Čtyři roky po uvedení nové úpravny do provozu vypukl ve skladu bavlny požár, který trval 5 dní a na jeho likvidaci se podílelo 48 hasičských sborů.^[123] Po otevření nové úpravny a dalších provozů se n.p. Velveta zařadil mezi nejvýznamnější výrobce vlasových tkanin na světě a prostřednictvím a.s. Centrotex dodával se zboží do 45 zemí. 1. ledna 1994 se Velveta stala akciovou společností, která byla privatizována ve druhé vlně kupónové privatizace.^[123]

Podnik ELITE, pohled z Bratislavské ulice

Dalším významným podnikem ve městě je ELITE, výrobce dámských punčoch.^[124] Firma byla založena v roce 1924. Majitelé navázali na výrobu pleteného zboží, kterým se zabývala Marie Kunertová st. již od roku 1905. Ve Varnsdorfu v třicátých letech 20. století byla firma, která ve své době měla 1600 zaměstnanců a byla jedna z nejmodernějších textilních firem v ČSR. Dominovala na domácím trhu a své zboží prodávala prostřednictvím vlastní obchodní sítě a prodejen Baťa Zlín. Své výrobky také vyvážela do zahraničí. Za druhé světové války byla část kapacity převedena na válečnou výrobu, v závodě pracovalo 500 válečných zajatců a totálně nasazených. Majitelé si byli jisti výsledkem války a připravovali rozšíření výroby punčochového zboží ve Varnsdorfu. Dne 29. srpna 1945 byla firma J. Kunert a synové dána pod národní správu a 24. října 1945 byla znárodněna. Dne 10. listopadu 1947 vzniká „ELITE, sdružené továrny punčoch, národní podnik“. Zvratem ve výrobě byl rok 1966, kdy spolu s módou minisukní přichází na svět jemné punčochové kalhoty. ELITE reaguje zavedením jejich hromadné výroby. V roce 1985 jsou instalovány pletací stroje řízené mikroprocesory. K 1. lednu 1994 byl ze státního podniku vytvořena ELITE a.s.^[125]

Dalším firmou ve Varnsdorfu je Vitana a.s. která zde má balírny koření.^[126] Historie balení koření z zdejším kraji je od roku 1884, kdy ve Chřibské založil J.C.Horn mlýn na mletí koření. Ve své době vyráběl široký sortiment koření a prodával je do celého Rakouska-Uherska do Ruska. Po znárodnění byla část výroby koření převedena do bývalé textilky Richter ve Varnsdorfu, kde byl mlýn na mletí koření a balírna koření. Pražily a balily se zde také arašídy ve slupce. V roce 1991 byl státní podnik přejmenován na ARKO (arašídy-koření), který se osamostatnil od Balíren obchodu Praha. Ve firmě dochází k rozvoji, v krátké době je provoz vybaven třemi linkami na pražení arašídů v oleji a balicí linkou. Rozšiřuje se i výroba koření. V roce 1996 se měsíčně vyrábí 200 tun koření. V této době se na trhu objevuje nová konkurence a majitelé přijímají nabídku norské firmy Rieber na odkoupení. Majitel, který již v České republice vlastní firmu Vitana, a.s. Nový majitel zásadním způsobem reorganizuje firmu. Výroba arašídů je přesunuta do Moskvy, výroba rýže a luštěnin do Roudnice nad Labem. Výroba suchých plodů je ukončena. Do Varnsdorfu je přesunuta výroba koření z norského Elverlumu. V současnosti se ve Varnsdorfu vyrábí 300 druhů koření pro norský, český a slovenský trh.^[127]

ABX spol. s r.o. výrobce krbových a kachlových kamen.^[128] Dále zde jsou podniky KWL, spol. s r.o., Je zde jedna ze dvou mlékáren v Ústeckém kraji^[129] a jediný minipivovar v Ústeckém kraji.^[130] Ve Varnsdorfu jsou dále výrobci dřevostaveb Czech Pan^[131] a Polymur.^[132] Czech Pan byl jedním ze subdodavatelů stavby první české vědecké základny v Antarktidě, Mendelovy polární stanice na ostrově Jamese Rosse.^[133] O odvoz komunálního odpadu se ve městě stará firma EKO servis Varnsdorf a. s., společný podnik firmy Marius Pedersen a. s. a města Varnsdorf.^[134]

Obchody a restaurace

V současné době (2008) je ve Varnsdorfu pět supermarketů, zastoupení mají Billa, Plus (rozcestník), Penny Market, Hypernova a Lidl. Vzhledem k blízkosti hranic s Německem má v obchodní síti velice silné zastoupení vietnamská menšina, je tu také hustá síť benzinových čerpacích stanic. Ve městě je dostatek restauračních zařízení, mezi významnější patří Atrium Hotel-Restaurant,^[135] Pizzerie Prishtina, Restaurace Rozkrok.^[136]

Osobnosti města

Pamětní deska na rodném domě Petra Kiena

Ve Varnsdorfu se za dobu jeho existence narodilo či působilo mnoho významných osobností, byly českého, německého, židovského a lužickosrbského původu.

Jindřich z Varnsdorfu (asi 1265–1346) byl johanitský rytíř, komtur žitavské komendy. Podle historika Tomáše Edela je pravděpodobné, že byl autorem Dalimilovy kroniky.^[137] Joseph Schubert (1757–1837), autor čtyř oper, působil jako dvorní hudebník v Dráždanech. Vincenc Pilz (1816-1896) byl akademický sochař, člen vídeňské Akademie umění. Je tvůrcem mnoha soch a reliéfů ve Vídni a jiných městech Rakouska.

Alois Palme (1793-1864) byl jednou z nejvýznamnějších osobností města první poloviny 19. století a varnsdorfským kronikářem. Arno Karl Max Plauert (1876-1937) byl společníkem varnsdorfské strojírny Otto Petschke a Co., zakladatel dnešního podniku TOS Varnsdorf.

Bjarnat Krawc (1861–1948), lužickosrbský hudební skladatel, dirigent a propagátor hudby, našel útočiště ve Varnsdorfu po vybombardování Drážďan, kdy přišel o veškerý majetek. Harry Bartel (1896–1947) vystudoval malířskou akademii ve Vídni. Měl přezdívku „varnsdorfský Van Gogh“. Petr Kien (1919–1944) byl výtvarník, básník a libretista z německy mluvící rodiny židovského původu. Napsal libreto k opeře Viktora Ulmanna Císař Atlantidy.^[138] Byl umučen v Osvětimi. Hanka Krawcec, dcera Bjarnata Krawce, byla lužickosrbská výtvarnice a portrétistka.^[139] Ve Varnsdorfu žila v letech 1947 až 1986. Jejím nejvýznamnější dílem je grafický cyklus „Člověk člověku by světlem měl být“. Její tvorbě je věnována část expozice v městském muzeu.^[140] Je pohřbena na varnsdorfském hřbitově vedle svého otce. V dnešní době ve Varnsdorfu působí básník Milan Hrabal (1954), který také překládá básně z hornolužické srbštiny a polštiny,^[141] a výtvarník Josef Poláček (1926).^[142]

Ze sportovců dosáhli titulů mistrů světa Helena Kurandová, dvojnásobná mistrně světa v cyklotrialu^[143] a Dana Durecová, mezinárodní mistr Německa v zápase ve volném stylu.^[144]

Části města

• Studánka
• Světliny 1.díl
• Varnsdorf

Reference

1. ↑ Adresy v České republice [online]. Ministerstvo vnitra České republiky, [cit. 2008-08-07]. Dostupné online.  
2. ↑ ^{2,0 2,1} Vybrané statistické údaje za obec Varnsdorf [online]. Český statistický úřad, [cit. 2008-07-30]. [dále jen Český statistický úřad]. Dostupné online.  
3. ↑ Město Varnsdorf: Vítáme Vás... [online]. WebActive s.r.o., [cit. 2009-01-18]. Dostupné online.  
4. ↑ Vlastivěda Šluknovského výběžku pro školy a veřejnost. 1. vyd. Šluknov : Sdružení pro rozvoj Šluknovska, 2008. [dále jen Vlastivěda]. ISBN 978-80-254-1704-1. S. 206.  
5. ↑ Vlastivěda, str. 205.
6. ↑ PALME, Alois; KAVANOVÁ, Věra. Varnsdorf a jeho historické pamětihodnosti od založení až do roku 1850. 1. vyd. Varnsdorf : Kruh přátel muzea Varnsdorf, 1999. [dále jen Palme]. ISBN 80-238-4206-4. S. 7.  
7. ↑ Palme, str. 7.
8. ↑ ^{8,0 8,1} Palme, str. 12.
9. ↑ Palme, str. 178.
10. ↑ Palme, str. 13.
11. ↑ ^{11,0 11,1} FIALA, Josef. Varnsdorf, stručné dějiny. 1. vyd. Rumburk : Pro Městský úřad ve Varnsdorfu vydalo SOU polygrafické Rumburk, 1993. [dále jen Fiala]. S. 12.  
12. ↑ Palme, str. 176.
13. ↑ ^{13,0 13,1 13,2} Varnsdorf, město průmyslu a zahrad. 1. vyd. Česká Lípa : TOS Varnsdorf a.s., 2003. [dále jen Varnsdorf]. ISBN 80-239-0276-8. S. 77.  
14. ↑ Fiala, str. 17.
15. ↑ ^{15,0 15,1} Fiala, str. 18.
16. ↑ Varnsdorf, str. 139.
17. ↑ ^{17,0 17,1 17,2 17,3} Fiala, str. 21.
18. ↑ ^{18,0 18,1} Fiala, str. 22.
19. ↑ ^{19,0 19,1} Fiala, str. 26.
20. ↑ Vlastivěda, str. 83.
21. ↑ Varnsdorf, str. 7.
22. ↑ ^{22,0 22,1} Fiala, str. 30.
23. ↑ ^{23,0 23,1 23,2} Fiala, str. 33.
24. ↑ ^{24,0 24,1 24,2 24,3} Fiala, str. 34.
25. ↑ Varnsdorf, str. 337.
26. ↑ Varnsdorf, str. 339.
27. ↑ ^{27,0 27,1} Fiala, str. 42.
28. ↑ ^{28,0 28,1} Varnsdorf, str. 346.
29. ↑ TOMÁŠEK, Jiří. Děčínské vlastivědné zprávy, Časopis pro vlastivědu Děčínska a Šluknovska, 1995, čís. 4 – XII, s. 10-11. ISSN 1212-6918.  
30. ↑ Děčínské vlastivědné zprávy, Časopis pro vlastivědu Děčínska a Šluknovska, 1999, roč. IX, čís. 4, s. 2. ISSN 1212-6918.  
31. ↑ Varnsdorf, str. 349.
32. ↑ Fiala, str. 47.
33. ↑ VAJS, Josef. Almanach ke 140. výročí povýšení Varnsdorfu na město. 1. vyd. Varnsdorf : Město Varnsdorf, 2008. ISBN 978-80-254-1144-5. S. 9 až 16.  
34. ↑ Vlastivěda, str. 94.
35. ↑ Prezident Václav Klaus navštíví Varnsdorf [online]. 2005 WebActive s.r.o., [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
36. ↑ Volby do zastupitelstev obcí 20.10. - 21.10.2006, Výsledky hlasování Varnsdorf [online]. Český statistický úřad, 2008, [cit. 2008-02-06]. Dostupné online.  
37. ↑ Varnsdorf:Pověřené město s rozšířenou působností [online]. 2005 WebActive s.r.o, [cit. 2008-08-04]. Dostupné online.  
38. ↑ Varnsdorf:zastupitelstvo města [online]. 2005 WebActive s.r.o, [cit. 2008-08-04]. Dostupné online.  
39. ↑ Varnsdorf:Rada města [online]. 2005 WebActive s.r.o, [cit. 2008-08-04]. Dostupné online.  
40. ↑ KASÍK, Stanislav. Děčínské vlastivědné zprávy, Časopis pro vlastivědu Děčínska a Šluknovska, 1999, roč. IX, čís. 4, s. 53. ISSN 1212-6918.  
41. ↑ Vlastivěda, str. 175.
42. ↑ BROŽEK, Aleš. Varnsdorfská vlajka. Děčínské vlastivědné zprávy, Časopis pro vlastivědu Děčínska a Šluknovska, 1993, roč. IX, čís. 2, s. 35. [dále jen Brožek]. ISSN 1212-6918.  
43. ↑ Varnsdorf:Městské symboly [online]. 2005 WebActive s.r.o, [cit. 2008-08-04]. Dostupné online.  
44. ↑ Brožek, str. 36.
45. ↑ KOCH, Jurij. Mandava Maudau 2005, Cesta do světa - Do Varnsdorfu/Swětova jězba do Warnoćic. 1. vyd. Varnsdorf : Kruh přátel muzea Varnsdorf, 2005. S. 87–91.  
46. ↑ Euroregion Neisse Nisa Nysa [online]. Euroregion Neisse Nisa Nysa, [cit. 2008-08-04]. Dostupné online.  
47. ↑ Varnsdorf:Mikroregion Tolštejn [online]. 2005 WebActive s.r.o., [cit. 2008-08-01]. Dostupné online.  
48. ↑ Sdružení pro rozvoj Šluknovska - Členové [online]. 2005 WebActive s.r.o., [cit. 2008-08-04]. Dostupné online.  
49. ↑ Malý EUROREGION Mandava - Spréva [online]. Sdružení pro rozvoj Šluknovska, [cit. 2008-08-04]. Dostupné online.  
50. ↑ Nadační fond Hrádek-Burgsberg Varnsdorf [online]. 2001 WebActive s.r.o., [cit. 2008-08-04]. Dostupné online.  
51. ↑ Portál veřejné správy ČR [online]. Ministerstvo vnitra, [cit. 2009-01-17]. Dostupné online.  
52. ↑ PŘEMYSL, Brzák; FABIÁNEK, Otakar; HAVRÁNEK, Petr. Podzemí Šluknovska a Lužických hor. 1. vyd. Varnsdorf : ZO ČSOP Netopýr Varnsdorf, 2007. ISBN 978-80-254-0668-7. S. 136.  
53. ↑ Město Varnsdorf. 1. vyd. Varnsdorf : Městský úřad Varnsdorf, únor 2000. S. 14.  
54. ↑ Vlastivěda, str. 192
55. ↑ ^{55,0 55,1} Sčítaní lidu, domů a bytů 2001 Varnsdorf [online]. Český statistický úřad 2005, [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
56. ↑ Palme, str. 70.
57. ↑ ^{57,0 57,1} Palme, str. 71.
58. ↑ Palme, str. 72.
59. ↑ Palme, str. 73.
60. ↑ Palme, str. 74.
61. ↑ Starokatolická církev [online]. 2000 - 2008 Český rozhlas, [cit. 2008-09-09]. Dostupné online.  
62. ↑ Historie Starokatolické církve [online]. 2005 - 2007 Jakub Schneider, [cit. 2009-02-12]. Dostupné online.  
63. ↑ Czech Republic first Buddhist temple opens [online]. The Buddhist Chanell, [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
64. ↑ Vítáme Vás v Apoštolské církvi ve Varnsdorfu! [online]. Církev Apoštolská Varnsdorf, [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
65. ↑ Czech Republic first Buddhist temple opens [online]. The Buddhist Chanell, [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
66. ↑ Městské divadlo Varnsdorf – úvod [online]. 2001 Interdata Web Te@m, [cit. 2008-08-02]. Dostupné online.  
67. ↑ Sbírka Oblastního muzea Děčín [online]. Ministerstvo kultury České republiky, [cit. 2008-08-02]. Dostupné online.  
68. ↑ Hlas Severu, září 2008, roč. 27, čís. 17, s. 1.  
69. ↑ Varnsdorf: Podstávkové domy [online]. 2005 WebActive s.r.o., [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
70. ↑ SEMERÁK, Josef. Dovolená pro Vás, listopad 2006, roč. I., čís. 41, s. 8.  
71. ↑ Varnsdorf: Památky [online]. 2005 WebActive s.r.o., [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
72. ↑ Fasáda roku 2005 – výsledky vyhlášeny [online]. Stavebnictví a interiér, [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
73. ↑ MILAN, Šebek. Almanach ke 140. výročí povýšení Varnsdorfu na město. 1. vyd. Varnsdorf : Město Varnsdorf, 2008. S. 80 až 82.  
74. ↑ Lužické přehledy – ROZKROK [online]. luzickeprehledy.cz, Michael Šatník, [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
75. ↑ Centrum Panorama [online]. Převzato ze serveru www.filmpub.cz., [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
76. ↑ Hlas Severu, Centrum Panorama [PDF]. Město Varnsdorf, [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
77. ↑ MATYSOVÁ, Veronika. Almanach ke 140. výročí povýšení Varnsdorfu na město. 1. vyd. Varnsdorf : Město Varnsdorf, 2008. S. 101 až 102.  
78. ↑ Městská knihovna Varnsdorf [online]. 2002 Webactive s.r.o., [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
79. ↑ Publikační činnost [online]. 2002 Webactive s.r.o., [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
80. ↑ Varnsdorf: Literární Varnsdorf úspěšně uzavřen [online]. 2002 Webactive s.r.o., [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
81. ↑ Městské centrum kultury a vzdělávání finišuje [online]. 2005 Webactive s.r.o., [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
82. ↑ Historie Varnsdorfské filharmonie [online]. 2005 - 2008 eStránky.cz, [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
83. ↑ Kvíltet - Homepage [online]. 2008 KVÍLTET - admin, [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
84. ↑ KAVANOVÁ, Věra. Výbor z Varnsdorfské kroniky Aloise Palmeho a jeho pokračovatelů. 1. vyd. Varnsdorf : Regia Varnsdorf, 1993. S. 20.  
85. ↑ Mandava 2006, Vlastivědné čtení z Varnsdorfu a Šluknovského výběžku. 1. vyd. Varnsdorf : Kruh přátel muzea Varnsdorf, 2006. S. 132 až 143.  
86. ↑ Na břehu říčky Mandavy neroste jen Elite [online]. Dějiny a současnost, kulturně historická revue, [cit. 2008-08-02]. Dostupné online.  
87. ↑ Hasiči.Varnsdorf.cz [online]. Hasiči.Varnsdorf.cz 2008, [cit. 2008-08-02]. Dostupné online.  
88. ↑ Palme, str. 108-111.
89. ↑ SEV netopýr - ČSOP Varnsdorf [online]. Hasiči.Varnsdorf.cz 2008, [cit. 2008-08-02]. Dostupné online.  
90. ↑ Podzemí Šluknovska a Lužických hor [online]. 2005 WebActive s.r.o., [cit. 2008-08-02]. Dostupné online.  
91. ↑ TJ Slovan Varnsdorf [online]. [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
92. ↑ Horolezecký klub Varnsdorf [online]. 2005 - 2008 eStránky.cz, [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
93. ↑ SK PAINNTBALL VARNSDORF [online]. [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
94. ↑ Česká Obec Sokolská – T.J.Sokol Varnsdorf [online]. [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
95. ↑ SK Slovan Varnsdorf [online]. [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
96. ↑ HC Varnsdorf - hokejový klub [online]. 2005 Webactive s.r.o., [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
97. ↑ Karate Znamenáček - Česká Lípa,Děčín,Varnsdorf [online]. Copyright 2005 - 2008 Karate Znamenáček, [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
98. ↑ Willkommen bei der „Mandaubahn“ [online]. Sächsisch-Böhmische Eisenbahngesellschaft mbH (SBE), [cit. 2008-08-02]. Dostupné online.  
99. ↑ Altwarnsdorf [online]. 2005 Jens Herbach, [cit. 2008-08-02]. Dostupné online.  
100. ↑ NĚMEC, Jan. Děčínské vlastivědné zprávy, Časopis pro vlastivědu Děčínska a Šluknovska, 2004, roč. XIV, čís. 2, s. 20. ISSN 1212-6918.  
101. ↑ Rozhodnutí o změně přidělení koncese a vyloučení zájemců [online]. ČSAD Semily, a.s., [cit. 2008-01-29]. Dostupné online.  
102. ↑ Usnesení z 67. schůze Rady Ústeckého kraje - II. volební období 2004 - 2008 konané dne 11.12.2006 [online]. Ústecký kraj, [cit. 2008-01-29]. Dostupné online.  
103. ↑ Místní a meziměstské linky Ústecký kraj [online]. ČSAD Semily, a.s., [cit. 2008-08-02]. Dostupné online.  
104. ↑ Quick Bus a. s. [online]. 2004-2008 * Quick Bus a. s., [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
105. ↑ Společnost QuickBus rozšiřuje služby [online]. 2005 WebActive s.r.o., [cit. 2009-01-29]. Dostupné online.  
106. ↑ Návrh cyklostezek ve městě [online]. 2005 WebActive s.r.o., [cit. 2009-01-18]. Dostupné online.  
107. ↑ České Středohoří, České Švýcarsko turistická mapa. 1. vyd. Praha : Kartografie Praha, 2005. ISBN 80-7011-815-6.  
108. ↑ Varnsdorf:Zdravotní a sociální péče [online]. 2005 WebActive s.r.o., [cit. 2008-08-02]. Dostupné online.  
109. ↑ veterina-info - Ordinace v ČR [online]. MVDr. Michal Čáp 1998-2008, [cit. 2008-08-02]. Dostupné online.  
110. ↑ Fiala, str. 11.
111. ↑ Fiala, str. 29.
112. ↑ Gymnázium Varnsdorf [online]. Gymnázium Varnsdorf & Webtvorba Michálek, [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
113. ↑ Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola Varnsdorf [online]. VOŠ a SPŠ Varnsdorf,, [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
114. ↑ Střední škola technická Varnsdorf [online]. Střední škola technická Varnsdorf, [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
115. ↑ Střední škola služeb a cestovního ruchu [online]. SŠS a CR Varnsdorf, [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
116. ↑ zusvarnsdorf.estranky.cz [online]. 2005 - 2008 eStránky.cz, [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
117. ↑ Skautské středisko Lužan Varnsdorf [online]. webmaster, Varnsdorf 2008, [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
118. ↑ Hlas severu [online]. 2005 WebActive s.r.o., [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
119. ↑ TOS Varnsdorf a.s. [online]. 1998-2008, TOS VARNSDORF a. s., všechna práva vyhrazena, [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
120. ↑ LAKOTA, Vlastimil. Almanach ke 130. výročí povýšení Varnsdorfu na město. 1. vyd. Varnsdorf : Klub přátel muzea Varnsdorf, 1998. ISBN 80-238-2527-5. S. 104 až 107.  
121. ↑ Velveta a.s. Varnsdorf [online]. 2007 VELVETA a.s. Varnsdorf, [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
122. ↑ ^{122,0 122,1} ZDENĚK, Novotný. Almanach ke 130. výročí povýšení Varnsdorfu na město. 1. vyd. Varnsdorf : Klub přátel muzea Varnsdorf, 1998. [dále jen Almanach130]. ISBN 80-238-2527-5. S. 97.  
123. ↑ ^{123,0 123,1} Almanach130, str. 99.
124. ↑ Elite a.s. - punčochové zboží, bezešvé prádlo, punčochy, podkolenky, ponožky [online]. ELITE a.s., [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
125. ↑ MILAN, Kopecký. Almanach ke 140. výročí povýšení Varnsdorfu na město. 1. vyd. Varnsdorf : Město Varnsdorf, 2008. S. 45 až 49.  
126. ↑ O společnosti Vitana [online]. 2008 Vitana, [cit. 2008-08-03]. Dostupné online.  
127. ↑ PAVEL, Ruth. Almanach ke 140. výročí povýšení Varnsdorfu na město. 1. vyd. Varnsdorf : Město Varnsdorf, 2008. S. 55 až 56.  
128. ↑ ABX spol. s r.o. Naše kamna... teplo Vašeho domova [online]. ABX, spol. s r.o., [cit. 2008-07-30]. Dostupné online.  
129. ↑ BIO máslo z Varnsdorfu [online]. 2005 WebActive s.r.o., [cit. 2008-08-03]. Dostupné online.  
130. ↑ Pivovar Kocour Varnsdorf [online]. 2005 WebActive s.r.o., [cit. 2008-08-03]. Dostupné online.  
131. ↑ CZECH PAN montované nízkoenergetické stavby [online]. [cit. 2008-08-03]. Dostupné online.  
132. ↑ POLYMUR nízkoenergetické rodinné domy [online]. 2002 WebActive s.r.o., [cit. 2008-08-03]. Dostupné online.  
133. ↑ CZECH PAN montované nízkoenergetické stavby [online]. [cit. 2008-08-03]. Dostupné online.  
134. ↑ Varnsdorf:EKO servis Varnsdorf a.s. [online]. 2005 WebActive s.r.o, [cit. 2008-08-03]. Dostupné online.  
135. ↑ Hotel-Restaurant Atrium Varnsdorf [online]. [cit. 2008-08-03]. Dostupné online.  
136. ↑ Varnsdorf: kde se dobře vaří? [online]. 2005 WebActive s.r.o., [cit. 2008-08-03]. Dostupné online.  
137. ↑ Tomáš Edel. Komtur se dvěma životy [online]. jedinak.cz, [cit. 2008-08-03]. Dostupné online.  
138. ↑ The Librettist Petr Kien [online]. City Opera Vancouver, [cit. 2009-01-24]. Dostupné online.  
139. ↑ Varnsdorf:osobnosti [online]. 2005 WebActive s.r.o., [cit. 2008-08-03]. Dostupné online.  
140. ↑ SEMERÁK, Josef. Dovolená pro Vás, listopad 2006, roč. I., čís. 41-42, s. 8 až 9.  
141. ↑ Lesklé kameny ve starém zdivu [online]. 2002 WebActive s.r.o., [cit. 2008-08-03]. Dostupné online.  
142. ↑ Klub přátel výtvarného umění [online]. KPMV, [cit. 2008-08-03]. Dostupné online.  
143. ↑ Stříbro z ME pro Helenu Kurandovou [online]. Interdata Web Team, [cit. 2008-01-30]. Dostupné online.  
144. ↑ Varnsdorfák roku a Osobnost města [online]. WebActive s.r.o, [cit. 2008-01-30]. Dostupné online.  

Literatura

• FIALA, Josef. Varnsdorf, stručné dějiny. Rumburk : Městský úřad ve Varnsdorfu, 1993.
• HAVLÍČEK, Martin. Almanach ke 130. výročí povýšení Varnsdorfu na město. Varnsdorf : Kruh přátel muzea Varnsdorf, 1998. ISBN 80-238-2527-5.
• PALME, Alois; KAVANOVÁ, Věra. Varnsdorf a jeho historické pamětihodnosti od založení až do roku 1850. Varnsdorf : Kruh přátel muzea Varnsdorf, 1999. ISBN 80-238-4206-4.
• SESTAVILI ANONYMNÍ PALMEHO POKRAČOVATELÉ; KAVANOVÁ, Věra. Varnsdorf a jeho historické pamětihodnosti od roku 1850 do 1913. S dodatkem do roku 1922. Varnsdorf : Kruh přátel muzea Varnsdorf, 2000. ISBN 80-238-5679-0.
• ŠEBEK, Milan. Almanach ke 140. výročí povýšení Varnsdorfu na město. Varnsdorf : Město Varnsdorf, 2008. ISBN 978-80-254-1144-5.
• Varnsdorf, město průmyslu a zahrad. Česká Lípa : Studio REMA ’93, spol. s r.o., 2003. ISBN 80-239-0276-8.

Externí odkazy

• Oficiální stránky města
• Historické obrázky města Varnsdorf
• Turistické pamětihodnosti Varnsdorfu
• Varnsdorf na stránkách turistika.cz
• Informace o městu Varnsdorf na stránkách tolstejn.cz