Liberec

Z Multimediaexpo.cz

Liberecká radnice (2018)

Liberec (německy Reichenberg) je statutární město na severu Čech v okrese Liberec Libereckého kraje. Je krajským městem a současně pátým největším městem v České republice a třetím v Čechách.

Spolu se sousedním Jabloncem nad Nisou vytváří aglomeraci s přibližně 150 tisíci obyvateli. Je zakládajícím členem Euroregionu Nisa.

  • Ke dni 4. 12. 2009 zde žilo 105 240 obyvatel.
  • Ke dni 1. 1. 2020 zde žilo 104 802 obyvatel.

Obsah

Poloha

Liberec se nachází asi 91 km severo-severovýchodně od Prahy. Město leží v Liberecké kotlině Žitavské pánve mezi Ještědsko-kozákovským hřbetem a Jizerskými horami. Pata radnice je ve výšce 374 m n. m., nejvyšším bodem katastru města je vrchol Ještědu (1012 m n. m.), bod nejnižší se nachází v městské části Machnín (325 m n. m.). Městem protéká Lužická Nisa a její přítoky, například Černá Nisa a Harcovský potok, na něm leží Harcovská přehrada. Přirozenými vodními plochami jsou rybníky: například Vesecký (tzv. Teich), Kačák (Žabák) v Krásné Studánce a rybník Seba. Město se do roku 1939 rozprostíralo na ploše 6,2 km², což dnes představuje historický střed města. Po připojení 11 obcí roku 1939 se město déle rozrostlo o dalších 23 obcí v letech 1954, 1963, 1976, 1980 a 1986. Po roce 1989 se naopak čtyři obce od města oddělily. Celková rozloha města tak dnes činí 106,1 km². Z této rozlohy tvoří 37,5 % zemědělská půda, téměř polovina jí jsou louky a pastviny. Dvě třetiny nezemědělské půdy tvoří půda lesní.

Podnebí

Teploty a srážky na území města v letech 1961–1990

Podnebí města je určeno jeho polohou v mírném podnebném pásu, je však dále ovlivněno polohou v kotlině mezi dvojicí horských masivů. Protože jsou tyto horské hřebeny překážkou proudění vlhkého atlantického vzduchu, jsou ve městě poměrně hojné srážky. Jejich průměrný úhrn je 803,4 mm ročně – nejdeštivějším měsícem je srpen s 88,4 mm, nejsušší je únor s 46,2 mm. Průměrná teplota vzduchu je 7,2°C, nejteplejším měsícem je červenec s 16,2 °C, nejchladnější leden, kdy je průměrná teplota −2,5 °C.

Jméno

Původ jména města je stále nejasný, býval předmětem mnoha diskusí, často dokonce národnostně podbarvených. Patrně nejstarším uváděným názvem je Reychinberch z roku 1352 a Raichmberg z 1369. Zatímco přípona -berg znamená německy „hora“, slovo reich se překládá jako „bohatý“. Protože však tehdejší osada nijak zvláštním bohatstvím neoplývala, považuje se toto jméno buď za přání osadníků, nebo za jméno přinesené z Německa. Český ekvivalent jména vznikl zkomolením: Rychberk (1545), Lychberk (1592), Libercum (1634), Liberk (1790) a konečně Liberec (1845). V případě, že po sobě následovala v jednom slově dvě písmena „r“, docházelo v lidové mluvě ke změně jedné z nich na „l“, podobným vývojem prošel také název osady Liberk (původně Rehberg či Richnberg) u Rychnova nad Kněžnou. Přípona -ec se do slova dostala přes přídavné jméno „liberecký“, jehož původní tvar „liberkský“ byl obtížně vyslovitelný.

Historie

Pohled z radnice na Liberec
Valdštejnské domky
Liberec kolem roku 1900

Patrně na konci 13. století začala na obchodní cestě z Čech do Lužice, na brodě přes Harcovský potok, vznikat osada, kde si obchodníci mohli po náročném přechodu Ještědského hřebene odpočinout. První zmínka o této obci je z roku 1352 (původní název Reychinberch). V té době byl Liberec proti sousednímu Hrádku nad Nisou, nebo Frýdlantu bezvýznamný. Prvními významnými vlastníky okolního území byli Biberštejnové. O rozvoj města se však zasloužili Redernové, kteří zde založili liberecký zámek s nádhernou kaplí, špitál a další stavby a za jejichž panování císař Rudolf II. roku 1577 povýšil Liberec na město. Na znaku nového města je od té doby také znak Redernů – stříbrné kolo. Kateřina z Redernu dala také podnět k budování radnice v letech 1599–1603. Ve stejné době již určovaly ráz města první kamenné stavby.

Když Redernové po Bitvě na Bílé hoře opustili Frýdlantsko i Liberecko, získal toto panství Albrecht z Valdštejna. Ten město změnil v továrnu na sukno, do kterého oblékal svou armádu. Založil také Nové Město v oblasti dnešního Sokolovského náměstí zastavěné hrázděnými domy. Poslední tři tyto „Valdštejnské domky“ zůstávají ve Větrné ulici. Po vévodově smrti připadl Liberec Matyáši z Gallasu.

Zlaté období nastalo pro Liberec v 18. století, kdy došlo k rozvoji textilního průmyslu. Nejprve došlo k přeměně původní cechovní výroby na výrobu manufakturní, kdy v Liberci pracovalo na 800 soukenických mistrů, 480 tovaryšů a víc než 1000 jejich pomocníků. Město se tak stalo největším manufakturním městem Království českého, získalo roku 1850 postavení statutárního města a ze správního hlediska se, co se důležitosti týká, zařadilo hned za Prahu. Důležitost města ještě stoupla, když došlo k přeměně manufaktur na textilní továrny. Na počátku 19. století ve městě vznikla řada reprezentativních budov odpovídajících jeho významu jakožto druhého největšího města v Čechách. Toto století bylo zlatým věkem města, stavělo se mnoho honosných vil, moderních škol, do města byla roku 1859 zavedena železnice z Pardubic a Žitavy. V této době zde průmyslník Johann Liebieg založil továrnu Johann Liebieg & Comp. (pozdější Textilana). Ve městě byly 3 konzuláty, 50 textilních továren a 60 kovoprůmyslových podniků včetně automobilové továrny RAF. Na konci 19. století byla také postavena nová radnice a divadlo. Liberec byl v této době převážně německým městem se 7% českou menšinou. Éra prosperity skončila za 1. světové války. Na místě dnešní čtvrti Ostašov tehdy také vznikl zajatecký tábor pro víc než 40 000 ruských a italských vojáků.

Národnostní složení města se stalo problémem po vzniku českého státu roku 1918. Aby se sudetští Němci neocitli ve státě, kde jejich město budou ovládat Češi, založili v severním pohraničí provincii Deutschböhmen s vlastní vládou, měnou a Libercem jako hlavním městem. Jejich snaha přidružit se k Německu, nebo Rakousku skončila, když nová československá armáda téměř bez boje území obsadila.

V roce 1935 vyhrála volby v Liberci Sudetoněmecká strana (Sudetendeutsche Partei – SdP), jejímž předákem byl místní rodák z Vratislavic nad Nisou Konrad Henlein. Po Mnichovské dohodě připadly Sudety německé Třetí říši a téměř veškeré české obyvatelstvo bylo roku 1938 vyhnáno do vnitrozemí. Liberec se stal hlavním městem nové sudetské župy a sídlem místodržícího. Roku 1939 došlo připojením 11 předměstských obcí k městu ke vzniku tzv. Velkého Liberce. Válka město výrazně nezasáhla, vynutila si však změny struktury průmyslu. Po skončení 2. světové války byli během dvou let vysídleni Němci. Roku 1949 přestal být Liberec statutárním městem a stal se správním střediskem Libereckého kraje. Tento kraj však byl zrušen roku 1960 a Liberec se tak stal pouze městem okresním v rámci Severočeského kraje spravovaného z Ústí nad Labem. V srpnu roku 1968 projížděla Libercem okupační vojska Varšavské smlouvy. Tento vpád ve městě mimo jiné způsobil následující: zahynulo 9 nevinných obětí, jejichž památník je dnes umístěn na radnici, a bylo zničeno průčelí domů na dnešním Náměstí Edvarda Beneše. Invaze také zastihla v Liberci Václava Havla. Po sametové revoluci v roce 1989 se Liberec roku 1990 stal opět statutárním městem. V dnešní době prochází Liberec mnoha změnami. Došlo k množství rekonstrukcí v zanedbaném centru města. Po krachu textilních továren se také nutně mění struktura průmyslu, vznikají nové průmyslové a obchodní zóny.

Členění města

Liberec má 26 katastrálních území a člení se na 33 místních částí nazývaných městské čtvrti, přičemž 32 je spravováno přímo libereckým magistrátem a jedna je samosprávným městským obvodem.[1] Městské čtvrti jsou číslovány, přičemž číslo XXVI patřilo dříve čtvrti Stráž nad Nisou a XXVII Svárovu.

Katastrální členění Liberce
Členění Liberce

Katastrální území

(Je zahrnut i katastr městského obvodu Vratislavice nad Nisou)

  1. Dolní Hanychov – část Dolní Hanychov
  2. Doubí u Liberce – část Doubí
  3. Františkov u Liberce – část Františkov
  4. Hluboká u Liberce – část Hluboká
  5. Horní Hanychov – část Horní Hanychov
  6. Horní Růžodol – část Horní Růžodol
  7. Horní Suchá u Liberce – část Horní Suchá
  8. Janův Důl u Liberce – část Janův Důl
  9. Karlinky – část Karlinky
  10. Kateřinky u Liberce – část Kateřinky
  11. Krásná Studánka – část Krásná Studánka
  12. Kunratice u Liberce – část Kunratice
  13. Liberec – části Jeřáb, Nové Město, Staré Město,Perštýn, Kristiánov
  14. Machnín – části Machnín, Bedřichovka, Karlov pod Ještědem
  15. Nové Pavlovice – část Nové Pavlovice
  16. Ostašov u Liberce – část Ostašov
  17. Pilínkov – část Pilínkov
  18. Radčice u Krásné Studánky – část Radčice
  19. Rochlice u Liberce – část Rochlice
  20. Rudolfov – část Rudolfov
  21. Ruprechtice – část Ruprechtice
  22. Růžodol I – část Růžodol I
  23. Staré Pavlovice – část Staré Pavlovice
  24. Starý Harcov – části Nový Harcov, Starý Harcov
  25. Vesec u Liberce – část Vesec
  26. Vratislavice nad Nisou – část Vratislavice nad Nisou

Přímo spravované městské čtvrti

  1. Staré Město (Liberec I)
  2. Nové Město (Liberec II)
  3. Jeřáb (Liberec III)
  4. Perštýn (Liberec IV)
  5. Kristiánov (Liberec V)
  6. Rochlice (Liberec VI)
  7. Horní Růžodol (Liberec VII)
  8. Dolní Hanychov (Liberec VIII)
  9. Janův Důl (Liberec IX)
  10. Františkov (Liberec X)
  11. Růžodol I. (Liberec XI)
  12. Staré Pavlovice (Liberec XII)
  13. Nové Pavlovice (Liberec XIII)
  14. Ruprechtice (Liberec XIV)
  15. Starý Harcov (Liberec XV)
  16. Nový Harcov (Liberec XVI)
  17. Kateřinky (Liberec XVII)
  18. Karlinky (Liberec XVIII)
  19. Horní Hanychov (Liberec XIX)
  20. Ostašov (Liberec XX)
  21. Rudolfov (Liberec XXI)
  22. Horní Suchá (Liberec XXII)
  23. Doubí (Liberec XXIII)
  24. Pilínkov (Liberec XXIV)
  25. Vesec (Liberec XXV)
  26. Hluboká (Liberec XXVIII)
  27. Kunratice (Liberec XXIX)
  28. Krásná Studánka (Liberec XXXI)
  29. Radčice (Liberec XXXII)
  30. Machnín (Liberec XXXIII)
  31. Bedřichovka (Liberec XXXIV)
  32. Karlov pod Ještědem (Liberec XXXV)

Městský obvod

Správní území

Související informace můžete najít také v článku: Okres Liberec|Obvod obce s rozšířenou působností Liberec

Liberec je okresním městem a také obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Liberec se skládá ze 59 obcí, ORP z 28 obcí.

Hospodářství

Textilní průmysl

Tradičním průmyslem ve městě byl vždy textilní průmysl – zejména soukenictví a plátenictví. První soukeničtí mistři Urban Hoffmann ze Závidova a Christoph Krause vyučený ve Frýdlantě přišli do Liberce roku 1579. Zpracovávali vlnu z ovčínů na redernských panstvích a od konce 16. století ji také dováželi z okolních panství. V letech 1579–80 zřídilo společenstvo soukeníků vlastní barvírnu a vrchnost nechala postavit valchu. Díky tomu došlo ke zlepšení kvality sukna, se kterým se začalo obchodovat na výročních trzích. Díky narůstajícímu významu obchodu se suknem vydala 21. února 1599 městu příslušné privilegium, kterým byl formálně ustaven liberecký soukenický cech. V době svého založení měl 10 mistrů, velmi rychle se však rozrůstal – během 20 let přibylo dalších 23 mistrů soukenického řemesla a jeho členové se stali nejbohatšími a nejváženějšími občany města. K významnému rozvoji soukenictví došlo za Albrechta z Valdštejna v souvislosti s jeho postavením v čele armády. Objem vévodových objednávek nových uniforem byl značný, platil však údajně mélo a vyžadoval krátké termíny dodávek. Proto byly lepším zdrojem příjmů soukeníků objednávky sukna od jeho důstojníků a úředníků. Kvůli narůstajícímu objemu výroby přijal cech dalších 75 mistrů a měl v té době na 103 tovaryšů. Roku 1632 byla postavena nová valcha a roku 1633 také barvírna. K prudkému poklesu výroby došlo po třicetileté válce kvůli početné emigraci v důsledku protireformace. I přes nepříznivou hospodářskou situaci a velké dávky odváděné Gallasům se Liberec stal v 18. století největší výrobnou sukna v Čechách. Roku 1728 měl soukenický cech 419 členů, za ním zaostával i cech plátenický. Jeho členové pracovali hlavně v příměstských čtvrtích, ve městě samotném bylo 60 mistrů – asi desetina celkového počtu tkalců lnu na Liberecku. Zatímco v Linci vznikla první manufaktura na výrobu jemného sukna již roku 1672, liberecké cechy se „novotám“ usilovně bránily a dokonce požadovaly zničení manufaktury založené roku 1710 v Plánici u Klatov. Kvalita cechovního sukna se však postupně ukazovala jako horší než kvalita sukna z manufaktur, vláda se pokoušela modernizovat výrobu sukna v mocnářství postupným omezováním cechovních privilegií a vyjímáním stále více výrobců z cechovní pravomoci. Z řad cechovních mistrů vyšli také první obchodníci se sukny. Jedním z prvních byl Gottfried Möller roku 1780. Ten a na něm závislí podomní dělníci vytvořili první rozptýlenou manufakturu. Dalším takovým výrobcem byl Johann Georg Berger, který se na přelomu 18. a 19. století stal jedním z největších textilních výrobců v Čechách. Berger byl také prvním, kdo roku 1808 zkoušel nové strojní spřádání vlny ve Stráži nad Nisou. Na počátku 19. století působily na Liberecku celkem čtyři manufaktury a 8 velkoobchodníků se suknem. Také došlo k mechanizaci výroby. První spřádací stroje provozovala firma Anton Thum v Kateřinkách, roku 1800 bylo v provozu 200 mechanických vřeten a roku 1841 jich bylo již 50 000. Většina výrobních mechanismů byla poháněna vodními koly, kterých bylo v okolí města instalováno více než 100. Tito první podnikatelé – Möller, Berger a Franz Ulbrich – sice vytvořili koncentrované manufaktury, nedokázali je však přeměnit na velké továrny a všechny jejich společnosti pod tlakem silnějších obchodních domů zanikly. Textilní tovární impérium založil v Liberci až Johann Liebieg, jehož podnik Johann Liebieg & Comp. zaměstnával až 8 000 lidí a měl roční obrat 2 490 000 zlatých. Staré cechy již ztrácely vliv a byly nahrazeny tzv. nucenými společenstvy. Výroba vlny dosáhla svého vrcholu v letech 1867–72, pak však došlo ke krizi, nejprve v důsledku otevření trhu anglickému textilu, poté po krachu na vídeňské burze 9. 5. 1873. Krize skončila až roku 1879, během ní zanikla většina menších podniků, velké firmy z ní naopak vyšly posíleny. Po vzniku Československé republiky došlo k oslabení německých podniků, jejichž majitelé měli svá odbytiště převážně v Rakousku a Německu. Dalšími faktory byla inflace německé marky, vzdálenost ke zdrojům surovin, nedostatek energie a poloha mimo hlavní dopravní tahy. Liberecký textilní průmysl tak musel spoléhat na levnou pracovní sílu a začal za zbytkem světa zaostávat. Světová hospodářská krize tak zasáhla textilní průmysl na Liberecku tvrdě, firmy byly nuceny zredukovat počet zaměstnanců na minimum a omezit provoz. Celkem 26 podniků s 2021 zaměstnanci skončilo úplně. Situace se začala zlepšovat v roce 1935, za druhé světové války se opět dostavil nedostatek surovin, řada podniků byla převedena na válečnou výrobu. Všechny německé textilní firmy byly nejprve v roce 1945 konfiskovány a o rok později znárodněny. V Liberci se to týkalo společností Johann Liebig, Herminghaus a spol., Hoffman a Hettwer, C. Neumann a synové, Spojené barvírny a spol. a Textilana a. s. Protože tyto podniky ve státních rukou měly být členěny oborově, připadly některé mimolibereckým národním podnikům. Liberec se naopak stal 7. března 1946 sídlem Českých vlnařských závodů. Po všech konfiskacích tvořilo tento podnik, který přijal 18. 9. 1948 název Textilana, 39 závodů s 9000 zaměstnanci. V současnosti je textilní průmysl ve městě na ústupu. Dnes zde v tomto oboru působí firmy:

Zaměstnanci Textilany postupně přecházeli do jiných podniků nebo byli propuštěni. V letech 2003 až 2004 byl celý areál Textilany zbourán. Jako poslední byl 5. března 2005 odstřelen komín.

Odstřel komínu Textilany

Padající komín

Komín před odstřelením

Fáze 1

Fáze 2

Strojírenství

Převládá automobilový průmysl a to zejména lisování plastů a výroby forem v podniku Magna exteriors&ineriors czech. Významná byla také výroba textilních strojů.

Textilní strojírenství
Automobilový průmysl
  • Reichenberger Automobil-Fabrik, automobilová továrna v letech 1907–1916
  • Cadence Innovation
  • Denso
Polygrafický průmysl
  • Tiskárna RUCH

Potravinářství

  • Lipo, dnes již zaniklá výroba cukrovinek, mj. stejnojmenných bombónů

Stavebnictví

  • Syner

Doprava

Autobusové nádraží (2015)

Liberec získal železniční spojení v roce 1859, kdy byly otevřeny tratě do Pardubic a německé Žitavy. Dnes vychází z města pět jednokolejných a neelektrizovaných železničních trati začleněných do celostátní dráhy, s výjimkou tratě do Tanvaldu, která je regionální dráhou. České dráhy provozují kabinovou lanovou dráhu na Ještěd dlouhou 1188 m s převýšením 402 m, jejíž dolní stanice se nachází v libereckém Horním Hanychově nedaleko konečné stanice MHD. Další lanovky (celkem 4) v okolí Liberce provozují soukromé společnosti. Pouze jedna z nich ale je v provozu i v letní sezóně (lanová dráha Liberec – Skalka), ostatní slouží pouze lyžařům. Silniční síť tvoří zejména rychlostní silnice R35 (E442), na kterou v Turnově navazuje silnice R10 na Prahu. Další silnice míří například do Jablonce (odtud do Harrachova a do Polska), Frýdlantu, německé Žitavy, Děčína a Nového Boru. Liberec je sídlem dopravní společnosti ČSAD Liberec a. s. Tato společnost vznikla transformací někdejšího závodu 406 krajského podniku ČSAD n. p. Ústí nad Labem, k němuž patřily i provozovny Český Dub, Frýdlant, Hrádek nad Nisou. Od 1. ledna 1991 byl tento závod transformován ve státní podnik Československá automobilová doprava Liberec, ten poté od 1. ledna 1999 v ČSAD Liberec a. s. V roce 2009 podnik vlastnila z 70 % společnost Liberecká automobilová doprava (LIAD), kterou vlastní Petr Wasserbauer, a zbylých 30 % akcií vlastní města a obce na Liberecku (7,13% podíl vlastní město Liberec). ČSAD Liberec a. s. je dominantním autobusovým dopravcem v okrese Liberec, autobusové provozovny má v Liberci, Českém Dubu a Frýdlantu. Zabývá se i dálkovou autobusovou dopravou, nákladní dopravou a dalšími činnostmi. V roce 2008 valná hromada schválila záměr oddělit do samostatných společností nákladní dopravu a logistiku (do Severotrans Liberec), autoopravárenství (Autocentrum-Nord) a správu nemovitostí (FinReal Liberec), v roce 2008 rovněž společnost prodala divizi autobusové MHD Dopravnímu podniku města Liberce. V roce 2009 měla ČSAD Liberec a. s. asi 320 zaměstnanců (v roce 2006 měla 391 zaměstnanců), tržby v roce 2006 činily 308 milionů Kč, v roce 2008 jen 260 milionů. Osobní i nákladní doprava se na tržbách podílejí zhruba stejnou měrou.[2] Liberec má nevelké letiště s travnatou dráhou, používané dnes místním aeroklubem a jako základna Letecké záchranné služby.

Městská hromadná doprava

Tramvaj v zastávce (2009)
Podrobnější informace naleznete na stránce: Městská autobusová doprava v Liberci

Liberecká městská hromadná doprava se skládá ze systému autobusových a tramvajových linek provozovaných Dopravním podnikem města Liberce.
Centrálním místem se stal terminál MHD ve Fügnerové ulici. Liberec začal provozovat vlastní tramvajovou dopravu v roce 1897 v úseku od vlakového nádraží k dnešní ZOO. Dnes má Liberec dvě tramvajové trati: trasu mezi Horním Hanychovem a Lidovými sady, tzv. městskou tramvajovou trať, stavěnou původně s rozchodem 1000 mm, od roku 2005 zrekonstruovanou na standardní rozchod 1435 mm a meziměstskou tramvajovou trať mezi Libercem a Jabloncem nad Nisou. Kdysi existující trať do Rochlice a Růžodolu byla zrušena v roce 1960. Meziměstská tramvajová trať bude nejspíše přerozchodována jen v úseku z Liberce do Vratislavic a dál bude vedena po souběžné železniční trati. Uvažuje se o hybridních vozidlech lehké železnice, která by v budoucnu v rámci projektu Regiotram Nisa měla spojit i další města Euroregionu Nisa, např. Žitavu, Jelenie Góru, Tanvald, Harrachov či Železný Brod. Ceny jízdného byly dříve stinnou stránkou liberecké městské dopravy. Jízdné bylo totiž je nejdražší v republice. V roce 2004 Liberec jízdné zlevnil na cenu kdy dospělá 20minutová jízdenka stála 10 korun, 45minutová 16 korun. Ovšem od 1. ledna 2008 začaly v Liberci platit nové ceny jízdenek, dospělá 40minutová za 16 korun (o víkendu tato jízdenka platí 60 minut) - dětská za polovic. Celodenní jízdenka stojí 70 korun.
Od roku 2007 jsou v Liberci používány jízdenky širokého formátu podobně jako v Praze.

Kultura

Divadlo F. X. Šaldy
Divadlo
Kina
  • Varšava
  • Lípa
  • CineStar
Vzdělávání
Jiné

Významné objekty

Radnice na náměstí Dr.Edvarda Beneše
  • Radnice – novorenesanční stavba z roku 1893, jeden ze symbolů města a kraje
  • Liberecký zámek
  • Hotel a vysílač na Ještědu, jeden ze symbolů města a kraje
  • Obchodní dům Ještěd – dnes OD Tesco, dnešním požadavkům na nákupní centrum již nevyhovuje, a tak bude zbourán a nahrazen modernější stavbou
  • Městské lázně – neorenesanční budova postavená v letech 1901–1902.
  • Valdštejnské domky – nejstarší dochované stavby na území města ve Větrné ulice z let 1678–1681
  • Hamrštejn – zřícenina hradu na Zámeckém kopci (375 m n. m.)
  • Liberecká výšina – restaurace a rozhledna nad Libercem postavená v letech 1900–1901
  • Šolcův dům – roubený patrový domek na břehu Nisy postavený roku 1771. Dnes v této budově sídlí správa CHKO Jizerské hory
  • Liebiegův zámeček (Liebigova vila) – bývalé sídlo rodu Liebiegů z roku 1897 v údolí Harcovského potoka.
  • Divadlo F.X.Šaldy - novorenesančí stavba z let 1882-83 od architektů Fellnera a Helmera. Na stropě malba. Opona od Gustava Klimta.
  • Několik pozdně barokních a klasicistních domů - například na Sokolovském náměstí (čp. 264 - z roku 1793 se sloupovým portálem a balkónem), na Barvířské ulici (čp. 122 - z roku 1800 s lomenou atikou se sochami čtyř ročních období)
  • Severočeské muzeum - stavba z let 1897-98 s hranolovou věží (prý kopií věže původní liberecké radnice).
  • Liebigova vila (u zámku) - novorenesanční budova z let 1871-72 rodiny textilních průmyslníků Liebigů. Dnes oblastní galerie.

Kostely

  • Kostel svatého Antonína Velikého – původní jednolodní stavba byla přestavěna roku 1579 na zděný trojlodní kostel
  • Kostel svatého Kříže – nejcennější liberecký kostel, původně hřbitovní kostel postavený v letech 1695–98 a později přestavěný v letech 1753–56 v barokním slohu. Sálová stavba s pravoúhlým presbytářem, oratořemi, sákristií a knihovnou nad ní. Průčelí zvlněné s dvěma hranolovými věžemi. Uvnitř bohaté rokokové zařízení. Nástropní fresky z legendy o saté Kříži z roku 1761 přemalované roku 1864. Na hlavním oltáři obraz sv. Heleny od F.X.Palka. Na oltáři sv. Antonína cenný obraz sv. Anny. Zdobená kazatelna z roku 1762. V knihovně fresky od J.Spitzera z roku 1766. Dvě rokokové zpovědnice. Vedle kostela sloup P.Marie z let 1719-20 z dílny Matyáše Brauna a kaple křížové cesty z let 1854-55.
  • Kostel Božího Srdce Páně a bývalý klášter a škola Voršilek - postaveno v novogotickém stylu roku 1896, v klášteře dnes poliklinika.
  • Kostel svatého Antonína Paduánského
  • Kostel Matky Boží U Obrázku
  • Kostel sv. Jana Křtitele (Rochlice) - založen jako evangelický náhradou za středověký kostel na začátku 17. století. Byl ze dřeva a roku 1658 byl nahrazen zděnou stavbou. Roku 1692 přistavěna věž. Presbytář přistavěn v letech 1708-09. Po požáru roku 1800 kostel upraven a věž znovu postavena. Barokní stavba s půlkruhově zakončeným přesbytářem a věží na západě. V kostele hrobka Appeltů z roku 1746. Zařízení barokní a novorenesančí.
  • Kostel sv. Bonifáce (Dolní Hanychov)
  • Kostel sv. Maří Magdalény - novobarokní z let 1910-11. Sálová stavba s postraními kaplemi, půlkruhově zakončeným přesbytářem, otevřenou předsíní a obytnou přístavbou (kapucínská rezidenc) v zahradě. Dnes vše ve špatném stavu.
  • Kostel sv. Vincence z Pauly (Perštýn) - dnes kostel adventistů, novorománský z let 1864-68. Stejnolodní stavba s průčelním se dvěma věžemi a portálem a kopulí.
  • Kostel Navštívení Panny Marie (Starý a Nový Harcov) - pozdně empírová stavba z let 1858-60.

Zaniklé

Školství a vzdělávání

Věda a výzkum

Sport

Okolí města i město samotné skýtá velké množství příležitostí k nejrůznějším sportům provozovaným jak na amatérské, tak i na profesionální úrovni. K rekreačnímu sportování využívají místní obyvatelé okolních hor vytvářejících ideální podmínky zejména pro turistiku, cykloturistiku a běh na lyžích. Liberečtí sportovci mají zastoupení v nejvyšších republikových i mezinárodních soutěžích. Nejúspěšnějšími sporty jsou basketbal, házená, fotbal, lední hokej, volejbal, florbal, orientační běh, karate a lyžování.

Sportoviště

  • Tipsport arena – nová multifunkční aréna, která je domovským stánkem hokejového klubu Bílí tygři Liberec
  • Stadion U Nisy – fotbalový stadión Slovanu Liberec
  • Sportovní areál Ještěd – sjezdové lyžování, běh na lyžích, skoky na lyžích
  • Běžecký areál Vesec – budovaný areál pro běh na lyžích
  • Plavecký bazén

Sportovní kluby

Významné osobnosti

Rodáci

  • Christoph Demantius (1567–1643), německý hudební skladatel, hudební teoretik a básník
  • Kamillo Horn (1860–1941), německý hudební skladatel
  • Heinrich Herkner (1863–1932), ekonom
  • František Xaver Šalda (1867–1937), literární kritik, novinář a spisovatel
  • Ferdinand Porsche (1875–1951), německý automobilový konstruktér
  • Vlasta Burian (1891–1962), divadelní herec známý jako "Král komiků"
  • Jaroslav Řídký (1897–1956), hudební skladatel a pedagog
  • Konrad Henlein (1898–1945), sudetoněmecký separatista
  • Ludmila Macešková (1898–1974), básnířka publikující pod jménem Jan Kameník
  • Herbert Feigl (1902–1988), rakousko-americký filosof
  • Karel Vacek (1902–1982), hudební skladatel
  • Harald Kreutzberg (1902–1968), tanečník a baletní teoretik
  • Guido Beck (1903–1989), fyzik
  • Augustin Schramm (1907–1948), komunistický funkcionář
  • Stanislav Hnělička (1922), voják čs. zahraniční armády, r. 1941 obránce Tobruku
  • Otfried Preußler (* 1923), spisovatel
  • Gustav Ginzel (* 1931), cestovatel a horolezec
  • Markus Lüpertz (* 1941), malíř a sochař
  • Oldřich Kaiser (* 1955), filmový a divadelní herec
  • Petr Kellner (* 1964), manažer
  • Miroslava Pleštilová (* 1966), filmová a divadelní herečka, pedagožka na DAMU
  • Petr Nedvěd (* 1971), hokejista
  • Martin Damm (* 1972), tenista
  • Tomáš Enge (* 1976), automobilový závodník
  • Pavel Liška (* 1971), herec
  • Ladislav Hampl (* 1981), herec
  • Zuzana Hejnová (* 1986), atletka, mistryně světa do 17 let a mistryně Evropy juniorů, v běhu na 400 metrů překážek

Významní obyvatelé

v 1927-28.

Městské symboly

Znak města Liberce tvoří stříbrný štít, na kterém je hradební zeď rubínové barvy s dvojicí věží a cimbuřím. Na stříbrných závěsech zavěšené zlaté veřeje brány jsou otevřené, horní polovinu brány uzavírá zlatá padací mříž se stříbrem kovanými špičkami. V každé z věží se nachází otevřená branka, nad kterou je střílna a podlouhlé okénko dělené křížem. Věže mají stříšku rubínové barvy zakončenou zlatou makovicí s modrým, vlajícím praporkem. Na zdi nad bránou visí štít lazurově modré barvy se stříbrným kolem, které bylo znakem Redernů. Na cimbuří mezi věžemi stojí rozkročen zlatý lev s korunkou na hlavě, červeným jazykem a vztyčeným ocasem. List městské vlajky je tvořen dvěma vodorovnými pruhy, červeným nahoře a bílým dole. List má poměr šířky k délce 2:3. V jeho žerďové polovině je znak města ve španělském štítě. Městské logo je tvořené stylizovanými siluetami dvojice nejvýznamnějších staveb města: radnice a hotelu Ještěd, kde levá část radnice a pravá část hotelu jsou spojeny v jeden celek. Logo je doplněno nápisem Liberec.

Partnerská města

Literatura

  • KARPAŠ, Roman, a kol Kniha o Liberci. Liberec : Dialog, 1996.  
  • KARPAŠ, Roman; MOHR, Jan; VURSTA, Pavel. Kouzlo starých pohlednic Liberecka. Externí spolupráce Markéta Lhotová. Liberec : Agentura 555, 1997. ISBN 80-238-1496-6.  
  • ŘEHÁČEK, Marek. Liberec, průvodce po městě a okolí. Liberec : Kalendář Liberecka, 1998.  
  • Řeháček, M.; Liberecká radnice a Liebiegova vila; Kalendář Liberecka, Liberec; 2005
  • SEKYRA, Marek - SIMM, Otokar. Ještědské květy : antologie libereckých německy píšících autorů (19. století a 1. polovina 20. století) = Jeschkenblumen. 1. knižní vyd. Liberec : Krajská vědecká knihovna v Liberci, 2008. 215 s. ISBN 978-80-85874-45-7

Reference

  1. ↑ Obecně závazná vyhláška statutárního města Liberce č. 7/2001, Statut města Liberce, ze dne 27.11.2001
  2. ↑ ČSAD Liberec se rozdělí na čtyři firmy, snaží se tak čelit krizi, RTM TV, ČTK, 27. 10. 2009

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Liberec
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Liberec
Statutární město Liberec

Liberec (I Staré Město • II Nové Město • III Jeřáb • IV Perštýn • V Kristiánov) • VI Rochlice •
VII Horní Růžodol • VIII Dolní Hanychov • IX Janův Důl • X Františkov • XI Růžodol I • XII Staré Pavlovice •
XIII Nové Pavlovice • XIV Ruprechtice • Starý Harcov (XV Starý Harcov • XVI Nový Harcov) • XVII Kateřinky • XVIII Karlinky • XIX Horní Hanychov •
XX Ostašov • XXI Rudolfov • XXII Horní Suchá • XXIII Doubí • XXIV Pilínkov • XXV Vesec • XXVIII Hluboká • XXIX Kunratice •
XXX Vratislavice nad Nisou • XXXI Krásná Studánka • XXXII Radčice • Machnín (XXXIII Machnín • XXXIV Bedřichovka • XXXV Karlov pod Ještědem)

  Administrativní dělení České republiky
Územní kraje v České republice

Praha (samostatná územní jednotka na úrovni kraje) • Středočeský kraj (Praha) • Jihočeský kraj (České Budějovice) • Západočeský kraj (Plzeň) •
Severočeský kraj (Ústí nad Labem) • Východočeský kraj (Hradec Králové) • Jihomoravský kraj (Brno) • Severomoravský kraj (Ostrava)

Samosprávné kraje v České republice

Hlavní město Praha • Středočeský kraj (Praha) • Jihočeský kraj (České Budějovice) • Plzeňský kraj (Plzeň) • Karlovarský kraj (Karlovy Vary) • Ústecký kraj (Ústí nad Labem) •
Liberecký (Liberec) • Královéhradecký kraj (Hradec Králové) • Pardubický kraj (Pardubice) • Kraj Vysočina (Jihlava) • Jihomoravský kraj (Brno) •
Olomoucký kraj (Olomouc) • Moravskoslezský kraj (Ostrava) • Zlínský kraj (Zlín)

  Města a obce okresu Liberec  

Bílá • Bílý Kostel nad Nisou • Bílý Potok • Bulovka • Cetenov • Černousy • Český Dub • Čtveřín • Dětřichov • Dlouhý Most • Dolní Řasnice • Frýdlant • Habartice • Hejnice • Heřmanice • Hlavice • Hodkovice nad Mohelkou • Horní Řasnice • Hrádek nad Nisou • Chotyně • Chrastava • Jablonné v Podještědí • Janovice v Podještědí • Janův Důl • Jeřmanice • Jindřichovice pod Smrkem • Kobyly • Krásný Les • Kryštofovo Údolí • Křižany • Kunratice • Lázně Libverda • Lažany • Liberec • Mníšek • Nová Ves • Nové Město pod Smrkem • Oldřichov v Hájích • Osečná • Paceřice • Pěnčín • Pertoltice • Proseč pod Ještědem • Příšovice • Radimovice • Raspenava • Rynoltice • Soběslavice • Stráž nad Nisou • Světlá pod Ještědem • Svijanský Újezd • Svijany • Sychrov • Šimonovice • Višňová • Vlastibořice • Všelibice • Zdislava • Žďárek

Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Liberec“